„Samý hluk!“ Italský Robinson si po 32 letech samoty na ostrově zvyká na civilizaci
Čtvrt roku už žije Mauro Morandi (82) zase mezi lidmi, neobydlený ostrov Budelli musel po 32 letech opustit. Nelituje, ale zvyká si těžko, píše deník Guardian.
Třetinu století se Mauro každé ráno probouzel s jedinečným výhledem na moře, naladěný na zvuky přírody. Na ostrůvku o rozloze 1,6 km2 znal každý kámen, každý strom i živočišný druh. Teď bydlí v garsonce, obklopen sousedy, z moře vidí jen kousíček mezi domy.
„Tak jsem si zvykl na ticho. Teď je to nepřetržitý hluk… hudba, mopedy, lidé. Člověka to tak ruší, že ani nemá čas přemýšlet,“ popisuje expoustevník. Už je to přes čtvrt roku, co se přestěhoval na nedaleký ostrov La Maddalena. Jeho nedobrovolné odcházení tehdy sledovalo publikum po celém světě, ale překvapilo ho, že mají lidé zájem pořád. Dál dostává pozdravy od fanoušků, dál mu volají novináři.
„Myslel jsem, že po odchodu z Budelli už o mě nikdo mluvit nebude, místo toho mě vy novináři pořád otravujete,“ řekl reportérce Guardianu. A proč lidi tolik zajímá? „Snad jako by mě pověřili dělat něco, na co by sami nenašli kuráž.“
Bývalý tělocvikář z Modeny vždy toužil žít na ostrově. Znechucen politikou, konzumem a dalšími nepěknými projevy moderní společnosti se rozhodl doplout na Polynésii a hledat tam svou idylu. Jeho plavba roku 1989 se však zadrhla brzy po vyplutí z pevninské Itálie – porucha katamaránu ho donutila zakotvit na La Maddaleně, největší součásti stejnojmenného souostroví mezi Sardinií a Korsikou.
Rozhodl se na ostrově nějaký čas pracovat, aby si vydělal na pokračování plavby. Tam mu učaroval ostrůvek Budelli, najednou nepotřeboval útočiště hledat na druhé straně planety. A zrovna se hledal někdo, kdo se o Budelli bude starat, stávající „hlídač“ odcházel do důchodu. Morandi loď prodal a přestěhoval se do krytu z druhé světové války.
Dvacet let se o ostrůvek staral, zametal pěšinky, uklízel pláže a návštěvníky vzdělával o lokálním ekosystému. Na slavnou Růžovou pláž je už vstup zakázán, stejně jako koupání a nocování, ale povolené jsou jednodenní návštěvy, když se lidé drží vyznačených cestiček. Přítomnost správce některé překvapila, ale postupně „italský Robinson Crusoe“ získal určitý věhlas. Navštívit ho přijeli i modelka Naomi Campbellová s tehdejším přítelem, bossem Formule 1 Flaviem Briatorem; očekávali prý oběd, jenže když mohl Morandi nabídnout leda kávu, odmítli a odpluli.
Jídlo Morandimu dováželi z La Maddaleny, elektřinu pro ledničku, světla a internetové připojení mu vyráběly solární panely. V zimě, když nepřijížděli návštěvníci, trávil dny sbíráním dřeva na otop, čtením a spaním. „Spoustu času trávím na Instagramu. Musím upravovat fotografie, nahrávat je, odpovídat na komentáře,“ popsal loni Guardianu. Tehdy měl jeho účet nějakých 50 tisíc fanoušků, dnes už bezmála 80 tisíc.
První zádrhele idylického života přišly, když firma ostrov vlastnící zkrachovala. Odkoupit Budelli chtěl novozélandský podnikatel, i s Morandim jako správcem. Italská vláda však chtěla středomořský klenot převzít, o čemž konečně roku 2016 rozhodl soud. Budelli se stalo součástí Národního parku souostroví La Maddalena.
S jeho vedením se Morandi dlouho dohadoval, zda či za jakých podmínek může zůstat. Správa parku chtěla z Budelli udělat centrum vzdělávání o životním prostředí; něco takového Morandi po svém návštěvníkům poskytoval, jenže parku se nelíbilo, jak si bez náležitých povolení upravil své útočiště. Za „Robinsona“ se postavily tisíce fanoušků, posílali petice… Moc toho ale nezmohli.
Až začátkem roku 2021 se Morandi s úřady dohodli na určitém kompromisu. „Řekli mi, že musí provést nějaké práce na mém domě,“ popsal Guardianu. Kvůli tomu měl načas odjet, pak by se prý do domu i do funkce správce zase vrátil. Odjel tedy koncem dubna.
Pláže bez dozoru
„Práce měly začít týden po mém odchodu, ale stále nezačaly,“ říká teď. Místo poustevníka dnes ostrov hlídají bezpečnostní kamery, ale zřejmě moc nefungují. Morandi se na Budelli nedávno zajel podívat a vyzvednout si nějaké věci. „Byla to pohroma. Pláže podupané. Věděl jsem, že se to stane, nikdo už tam turisty nepoučuje,“ stýská si vystěhovaný správce.
Ale uznává, že už na osamělý život nemá. „Poslední zima byla velmi tvrdá. Hodně pršelo, skoro žádné slunce, které by mi dobíjelo elektřinu… Tři měsíce jsem jedl z konzerv. Je mi 82 a život tam byl stále větší výzvou. Jsem špatný na nohu a těžce chodím. Kdybych upadl na kámen, nikdo by mi nepomohl.“
V civilizaci si našel nové hobby: Fotografuje architekturu La Maddaleny. A také se snaží napravit vztahy se svými třemi dcerami. „Nikdy nebudu litovat svého tehdejšího rozhodnutí, ale nebylo jednoduché. Dcery byly už dospělé, když jsem odešel na Budelli, a myslel jsem, že to akceptují. Až později jsem si uvědomil, že ne. Jedna se mnou čtyři roky nemluvila.“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.