Exploze v Bejrútu zabila i Alexandru (†3): Rodiče ani rok po výbuchu nedosáhli spravedlnosti

Paul Nadždžár s manželkou Tracy si mysleli, že jsou s tříletou dcerkou Alexandrou ve svém bejrútském bytě zabezpečení. I když lidé od státu čekali málo – ekonomika byla v prudkém sestupu a pandemie koronaviru dala Libanonu zabrat – málokdo tušil, že by se věci mohly ještě zhoršit. Vše se změnilo 4. srpna 2020. Zazněla rána, objevil se stoupající kouř a následoval prudký výbuch. Okno v bytě Nadždžárových ve čtvrti Džemmajze poblíž bejrútského přístavu se v podvečer rozletělo na tisíc kousíčků.

Matka Tracy a dcera Alexandra, které nikdo neřekl jinak než Lexou, utrpěly vážná zranění. O několik dní později dívenka v nemocnici ranám podlehla. Stala se tak jednou z nejmladších obětí této nepopsatelné katastrofy, při které přišlo o život přes 200 lidí. Zraněny byly tisíce lidí, 300 tisíc lidí přišlo o svůj domov a mnoho dalších o své sny. 2750 tun dusičnanu amonného, ​​které byly od roku 2013 uskladněny v přístavu bez dostatečných bezpečnostních opatření, vedlo k jednomu z největších nejaderných výbuchů v historii světa.

„Jak by se dalo očekávat, nedaří se nám,“ řekla pro Deutsche Welle Tracy Awwád-Nadždžárová ve videohovoru. „Žijeme v zemi, kde je všechno temné. Neexistuje spravedlnost a nic nefunguje.“

Mnoho Libanonců se od výbuchu se ze země odstěhovalo, ale Nadždžárovi nemohli a nechtěli odejít. Od začátku bylo páru jasné, že se nemohou spolehnout na libanonský soudní systém, aby zjistili, kdo je odpovědný za výbuch a neopatrné skladování dusičnanu amonného – a tedy i smrt jejich dcery.

Portrét malé Lexou:

„Je důležité, abychom se dozvěděli pravdu. Vím, že nám to malou Lexou nevrátí a ani to nezmírní naši bolest, ale i kdyby to mělo trvat deset let, já mám čas,“ uvedla Tracy, která chce vidět viníky výbuchu ve vězení. „Nechci, aby něco takového zažily i jiné rodiny, děti, manželé, manželky,“ říká s tím, že vinu vidí v laxní byrokracii a kontrole. „Chci získat zpět tuto zemi, kterou nám tito zločinci vzali,“ říká o předních politicích a dalších úřednících. „Vzali mi nejen moji dceru, ale také můj pozemek, můj dům, můj život.“

Spolu s dalšími přeživšími a příbuznými, jakož i národními a mezinárodními nevládními organizacemi, bojují Nadždžárovi za spravedlnost a snaží se s výbuchem vyrovnat. Organizace Human Rights Watch apeluje na Radu OSN pro lidská práva jménem všech zúčastněných a postižených: „Vyzýváme vás, abyste podpořili tuto iniciativu přijetím rezoluce zřídit vyšetřovací misi Rady pro lidská práva.“ K tomu by musela jakákoliv země prosadit toto usnesení v Radě pro lidská práva – to se však zatím nestalo.

Elity brání vyšetřování

Boj Nadždžárových a jejich spolubojovníků není vždy snadný, protože se vládnoucí politické třídě podařilo vyhnout se odpovědnosti za svou roli v přístavní katastrofě. „Nejdříve politici oznámili, že do pěti dnů zjistí, kdo je za výbuch odpovědný. Ale ani téměř o 365 dní později se ještě nic nestalo. Naopak: Politici se snaží zabránit vyšetřování výbuchu před soudem,“ zlobí se Tracy.

Fádí Sawán, první soudce k případu přidělený, chtěl povolat vysoce postavené politiky včetně premiéra Hassána Dijába. Soudce byl okamžitě z případu odvolán, jak informoval portál DW. Vyšetřování má nyní na starosti soudce Tárik Bítár, který v případu učinil velmi malý pokrok, myslí si paní Nadždžárová.

Ve vyšetřování mu totiž vládnoucí elity hází pod nohy klacky ze všech stran. „Ministr vnitra Mohamed Fahmí nedávno soudci Bítárovi dokonce odmítl umožnit výslech Abbáse Ibrahíma, šéfa Úřadu pro bezpečnost,“ uvádí Diana Menhemová, výkonná ředitelka libanonské organizace Kulluná Iráda, kterou financují Libanonci doma i v zahraničí.

Lenka o dramatu v Bejrútu: „Vybuchlo to u mého bytu. Lidé jsou vyčerpaní i naštvaní“

Poslanci se také snažili zabránit výslechu některých politiků. Nyní je zřejmé, že vysoce postavení politici, jako například prezident Michel Aún, byli informováni o dusičnanu amonném a o nebezpečích, která představuje. „Politická třída se ale chce chránit a skrývat všechny možné důkazy v souvislosti s výbuchem,“ kritizuje Menhemová. Není zdaleka jediná: Mnoho Libanonců chce skoncovat s notoricky známou politickou beztrestností v Libanonu, vždyť ani četné politické vraždy nebyly v minulosti vyřešeny.

Výbor obětí a příbuzných požaduje zrušení imunity některých politiků. Mezitím je EU připravena uvalit sankce na politické vedení země v souvislosti s narušováním demokracie a právního státu v Libanonu. Jednalo by se o cílená represivní opatření vůči osobám a subjektům. Členské státy EU však ještě musejí jednomyslně souhlasit s tímto sankčním seznamem, jak píše Rada EU.

Paul Nadždžár má jasný požadavek: Chce, aby všechny světové vlády přerušily diplomatické styky s vládnoucí třídou Libanonu. „Od chvíle, kdy začali mařit soudnictví, se stali zrádci a mělo by se s nimi tak zacházet,“ říká naléhavě.

Není benzin, voda, elektřina ani vláda

Země je uprostřed zničující ekonomické krize kvůli špatnému řízení a korupci: Měna ztratila 90 procent své hodnoty, hyperinflace vedla k nedostatku paliva, léků a dalšího nezbytného zboží, uvádí DW. Palivo do elektráren Libanon musí kupovat, svou ropu nemá – a teď ani nemá na zaplacení dovozu, takže se proudu často nedostává.

Aby toho nebylo málo, počet nakažených koronavirem opět stoupá. Organizace OSN pro pomoc dětem Unicef ​​bije na poplach: Brzy by se mohlo zhroutit zásobování vodou, protože dochází palivo a náhradní díly pro čerpadla.

Navíc Libanon už rok nemá žádnou efektivní vládu. Hassán Dijáb dal po výbuchu funkci k dispozici, koalici se pokusil sestavit jeho zkušený předchůdce Saad Harírí. Neuspěl však ani on, ani Nadžíb Míkátí, předseda vlády v letech 2011 až 2014: „Tento muž byl ve funkci, když dorazil dusičnan amonný do přístavu v Bejrútu,“ uvedl pro Deutsche Welle Paul Nadždžár. V roce 2019 bylo rovněž proti Míkátímu zahájeno řízení kvůli obviněním z korupce. Na internetu se hromadí zoufalé komentáře mnoha Libanonců na adresu jmenování Míkátího. „Politická třída jednoduše odmítá sestavit zcela nezávislou vládu,“ myslí si Menhemová z „Kulluná Iráda“. Přechodný kabinet tak nadále vede rezignovavší Dijáb.

Skutečnost, že Nadždžárovi neopustili zemi, přinesla přece jen nějaké plody v boji za větší spravedlnost. Paul Nadždžár se stal předsedou profesního sdružení pro inženýry a architekty. Toto sdružení hraje důležitou roli při rekonstrukci Bejrútu. Třebaže profesní sdružení nemůže přijímat zákony, vítězství bylo stále důležité: „Dává nám to příležitost zastavit korupci, protože musíme schválit každý projekt infrastruktury v Bejrútu,“ říká Nadždžár.

„Parlamentní volby plánované na rok 2022 jsou zásadní,“ myslí si Menhemová. Pouze pokud opoziční síly získají dostatek hlasů, budou moci udělat více pro objasnění exploze. Mezitím chtějí Nadždžárovi bojovat dál. „Zatím nám nikdo z politické elity neprojevil soustrast,“ říká Tracy. I když se jim současný ministr spravedlnosti neoficiálně hlásil dvakrát. „Pokud by tak někdo z nich učinil oficiálně, jistě by skončil za mřížemi.“

Hasič Petr zasahoval se psem ve zničeném Bejrútu: Promluvil o hledání těl v sutinách

Solidarita a modlitby

Před prvním výročím výbuchu se Nadždžárovi cítí nepříjemně. Spolu se spoluobčany vyzvali ke dni solidarity a modliteb pod heslem „Za spravedlnost a za osvobození“.

Nadždžárovi nechtějí opustit Libanon, dokud nedosáhnou spravedlnosti pro svou dceru Alexandru a další oběti. „Začali jsme boj a budeme v něm pokračovat. Mám právo na spravedlnost,“ uzavírá pro Deutsche Welle Tracy Nadždžárová.