Muž, který mohl zachránit Německo před nacisty: Před 99 lety zastřelili Walthera Rathenaua

„To prase musí zemřít!“ Středoškolák Sebastian Haffner, který se později stal slavným novinářem a spisovatelem, slýchal o známém politikovi více podobných řečí. Takový názor sdílel o ministru zahraničí v roce 1922 značný počet Němců. Jiní naopak Walthera Rathenaua zbožňovali a byli zničení, když se dozvěděli, že muž, kterému věřili, že bude tišit extrémistické nálady v zemi, byl zavražděn. Někteří historici se dodnes domnívají, že pro reputaci republiky jakožto formy vlády mohl udělat více než kdokoli, kdo jej do nástupu Adolfa Hitlera roku 1933 následoval ve funkci.

Kterákoliv osobnost, jež je svými současníky zároveň milována i nenáviděna, má historickou velikost, píše Welt. V roce 1919 přišel známý sociolog Max Weber s konceptem charismatického vůdce a zdá se, jako by mu byl kmotrem Rathenau; státník ve službách liberální Německé demokratické strany (DDP) měl kouzlo, které nebylo založeno jen na získaných znalostech, schopnostech a skromnosti.

Nacisté zplynovali všechny děti z Ležáků kromě dvou sestřiček: Od masakru uplynulo 79 let

Ne, ministr zahraničí, který vstoupil do úřadu jen pár měsíců před svou smrtí, dokázal spojit protiklady tak, jak se to nikomu jinému nepodařilo. Rathenau je dokonce považován za předobraz postavy německého hraběte Paula Arnheima z románu Roberta Musila Muž bez vlastností.

Narodil se do významné židovské rodiny, jeho otec Emil založil koupí několika amerických patentů legendární značku AEG. Tak jako byl Rathenau oddaným Židem, byl i neúnavným německým vlastencem v době, kdy v zemi prudce vzrostl antisemitismus. Byl to obchodník s lyrickým srdcem a navíc liberál, jehož plánovaná ekonomika pak byla vzorem pro nacistického ministra pro vyzbrojování Alberta Speera. V této nelehké době prosadil zřízení Oddělení pro válečné suroviny, které významně podpořilo německý průmysl.

Osudné paktování se Sověty

Věřil ve „vítězný mír“ pro Německo a doporučil, aby boje pokračovaly i v listopadu 1918. Poté působil jako politik a vyjednával smlouvy, jako například tu z Rapalla, která měla normalizovat vztahy se Sovětským svazem. Rapallská smlouva jako první prolomila diplomatickou izolaci Ruska a zároveň legalizovala sovětskou pomoc při znovuvyzbrojování Německa. Protože podle Versailleské smlouvy nesmělo Německo vyrábět vojenská letadla, stavělo letecké továrny na území Ruska a dodávalo mu moderní zbraně a Rusové zase dodávali Němcům důležité suroviny.

Pokud chcete vědět, jak to tehdy šlo, je nejlepší si přečíst Rathenauovy projevy a eseje. Se vší jasností výrazů a uměním úhledné struktury vět se za každou formulací skrývá svádění čtenáře, aby uvěřil, že neviditelný svět duše a ducha je možná reálnější než vše, co lidé vidí a slyší, jak píše Welt. To, co se příliš často změnilo v nemotorný šepot mezi pravicovými autory od Oswalda Spenglera po Ernsta Jüngera, stále přitahuje lidi k Rathenauovi. Zvláště ty, kteří neradi čtou Goetheho, Thomase Manna a Kafku.

Rathenau se nikdy neoženil a zemřel bezdětný. Německo-židovský původ a bohatství byly dva faktory, které v dobách antisemitismu ztěžovaly jeho postavení v německé politice. Přestože Rathenau důsledně jednal jako německý vlastenec, extrémní pravice chápala Rapallskou smlouvu jako spolupráci s bolševiky a součást světového židovsko-komunistického spiknutí proti Německu, jak vysvětluje Carole Finková ve své stati.

Je pravděpodobné, že ho pravicoví extrémisté démonizovali jednoduše proto, že mu záviděli, píše server Welt. Myšlenka na to, jak moc jim Rathenau usnadnil práci, je krutá: Při cestě do své práce v centru Berlína neměl osobní ochranu, navíc seděl v otevřeném autě. Ráno 24. června jej v Grunewaldu předjel mercedes se třemi mladými muži z organizace Konsul, kteří spustili palbu.

Dovednosti, které tito tři pachatelé museli mít, aby mohli takto psát historii, byly groteskně nepřiměřené těm, které měl ministr zahraničí; stačilo jim umět řídit auto a obsluhovat samopaly. Jejich jména si zde tedy nezaslouží být uvedena.

Veterán Tomáš Lom (†96) zemřel: Před nacisty prchl, aby je pomohl porazit. Před smrtí popsal hrůzy války

Následoval zármutek a soucit, jaký už si žádný liberál ve Výmarské republice nevysloužil. Při pohledu na obrovský pohřební průvod v ulicích hlavního města si budoucí novinář Sebastian Haffner myslel, že to mohl být okamžik pro skutečně demokratickou revoluci, kdyby k lidem promluvil vůdce s Rathenauovým charismatem. Ale vše zůstalo v pruském smyslu v pořádku.

Netrvalo dlouho a na německou scénu vstoupil další muž, který probudil na jedné straně lásku mas, na druhé nenávist: Adolf Hitler. Nacisté se následně snažili památku na Rathenaua důkladně vymýtit, na to byl však respekt k výmarskému politikovi příliš velký.