9°C
Podcast: Na východ od nás mají všude sochy Švejka. Připomínáme si 100 let Haškova románu
Možná nejslavnější česká románová série Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války oslavila 1. března 100 let od vydání prvního dílu. Spisovatel Jaroslav Hašek si už v roce 1911 při návratu z hospody poznamenal jméno Josefa Švejka. Tehdy ale zdaleka netušil, jak proslulým se jeho voják stane. Podle literárního historika profesora Pavla Janouška je na východ od Česka vztyčena velká spousta soch Švejka. Čím si čtenáře na celém světě literární postava získala, prozradil v Blesk Podcast.
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ touto větou začíná první ze třech dokončených dílů pouti do první světové války vojáka Josefa Švejka. Čtenáři jeho historky mohli číst v povídkové knize z roku 1912. „Jsou to takové zábavné historky, které jsou o vojákovi, co se chová nestandardně a svojí pitomostí vítězí nad systémem," vysvětlil profesor Pavel Janoušek z Ústavu pro literaturu Akademie věd ČR. Zvukomalebné příjmení Jaroslav Hašek využil ale ještě před publikováním této knihy. "Slovo Švejk se Jaroslavu Haškovi asi zalíbilo, protože už v roce 1911 vystupovali v hospodě Kravín s kolegy a pořádali, dneska bychom řekli happeningy, kde se objevovalo již jméno Švejk,“ dodal odborník.
Když pobýval Jaroslav Hašek na jaře 1917 v ruském zajetí, publikoval novelu Dobrý voják Švejk v zajetí, v níž došlo k dalšímu posunu. Novela totiž kritizovala již konkrétně Rakousko, nikoliv obecně armádu a válku. K úplnému posunu však došlo poté, co se spisovatel vrátil do Československa z východní fronty. „Musíme si uvědomit, že tam do toho textu vstupuje vědomí války, které bylo vlastní tehdejšímu čtenářskému publiku. Válka byla totiž obrovský zlom a bylo to něco, co bylo prožívané adresáty. Sám Hašek si to prožil a válkou prošel. V roce 1912 psal o činech proti nějaké armádě, ale tady je to proti rakouské armádě za války a jeho text dostává existenciální rozměr. V pozadí máte válku s mrtvými, bojišti, tím vším a na to je Švejk reakcí. Je úplně novým, odlišným způsobem, jak nahlédnout na válku,“ popsal literární historik, jak se Haškovo pojetí příběhů Švejka během deseti let vyvinulo.
Švejkovy sochy v Rusku
Hned po vydání prvního sešitu Osudů byl text čtenáři populární literatury velmi příznivě přijat, i když z hlediska velké literatury byl jeho román okrajovou záležitosti. „Začal okamžitě fungovat a komunikovat v široké obci čtenářů, kteří se nesoustředili na velkou literaturu. Navíc byl okamžitě zpopularizovaný a tuším od roku 1924 má Josef Lada v novinách komiksový seriál s krátkými texty z knihy. Tady vzniklo spojení ilustrací Josefa Lady s Haškovým dílem,“ uvedl profesor.
Přesto se do velké literatury románová série v padesátých a šedesátých letech dostala a v současnosti je přeložena do 60 světových jazyků. Velké popularitě se román a postava Švejka těší podle Janouška zejména na východ od Česka. „Začíná to u Putimi, pokračuje přes Kralupy a přes Humenné. V bývalém Sovětském svazu počínaje Petrohradem, Užhorodem, Samarou všude mají sochu Švejka. Postava se oddělila od románu, žije si vlastním životem a zpětně oživuje zájem o román,“ řekl vědec. A jestli bude o nejslavnější dílo Jaroslava Haška zájem za dalších sto let? „Myslím si, že Švejk se bude šířit poměrně dlouho, pokud bude lidská civilizace. Jestli knížku budou číst roboti a uměla inteligence, to vám nezaručuji,“ odpověděl s nadsázkou profesor.
Jestli se Jaroslav Hašek potkal s Franzem Kafkou, jak si komunisté přivlastnili Josefa Švejka a jak by románová série mohla skončit, kdyby Hašek nezemřel, pohovořil profesor Pavel Janoušek v Blesk Podcast:
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.