Podceněná „epidemie“: Hadi uštknou 138 tisíc lidí ročně. Proč nefungují prostá řešení?
Hadí uštknutí jsou po světě odpovědná za 138 tisíc úmrtí ročně. Mohly by pomoci některé neskutečně jednoduché kroky? ptá se BBC.
„V monzunovém období pole přerůstají. Musíme se tím prodírat uprostřed noci, abychom zapnuli čerpadla zavlažování,“ popisuje Tukaram Rao (48), zemědělský pracovník z vesnice Rathnapuri na jihozápadě Indie. Elektřina totiž mnohde bývá jen v noci. „Někdy jsou trubky rozpojené, tak kráčíme podél nich a rukama hmatáme, kde je potíž.“
Rao a jeho sousedé, jak je na indickém venkově obvyklé, chodívají bosi. Jenže hustý podrost je ideální prostředí pro zmiji řetízkovou. Více než metrový had zbarvený jako země je hojně rozšířený v Indii a okolních zemích, v nížinách i horách; je silně jedovatý, patří z tohoto hlediska k nejnebezpečnějším hadům světa.
Tyto zmije jsou aktivní hlavně v noci, specializují se na přepady ze zálohy – před útokem dokážou hodně dlouho číhat. Většinou loví hlodavce či malé žáby, které se jim připletou do cesty. Lidi je coby kořist nezajímají. Přesto mají v Indii na svědomí víc lidských obětí než kterýkoli jiný druh hada: na zmiji řetízkovou v Indii připadá až 43 % uštknutí, na sousední Srí Lance 30-40 %, uvádí S. A. M. Kularatne a další autoři ve studii publikované na portálu Plos One.
Díky zbarvení jsou sotva vidět i ve dne, natož v noci. Farmáři pracující na rýžovištích či mezi přerostlými rostlinami na ně snadno šlápnou. Když se tato zmije cítí ohrožená, je agresivní a provádí bleskové náhodné výpady. „Někdy se odplazí, někdy nás kousnou,“ říká Rao. Většina vesničanů se hadů bojí a hned prchá.
Jen v Indii se ročně zaznamená kolem 2,8 milionu případů kousnutí hadem a 50 tisíc následných úmrtí – za minulá dvě desetiletí to dělá 1,2 milionu mrtvých Indů. Po celém světě hadi smrtelně uštknou asi 81 až 138 tisíc lidí každý rok. A ještě víc obětem způsobí zranění s trvalými následky, ba invaliditou.
Amputace a slepota
„Jeden farmář nedávno plel pole kurkumy, když ho nešťastně had kousl do nohy; maso kolem kotníku mu odumřelo. A šířilo se to ke koleni,“ popisuje Rao. Doktoři mu museli nohu amputovat, teď není schopen práce a pro rodinu musí o to víd dřít manželka.
„Kolem 400 tisíc obětí ročně skončí s dlouhodobým postižením jako nekrózou údů vedoucí k amputacím, znetvořením a slepotou,“ uvádí Laura-Oana Albulescuová, která se hadími jedy zaobírá na Liverpoolské škole tropické medicíny. „Psychologické dopady se zkoumají až teď, ale jsou výrazné, někteří nejsou pak schopni pracovat, nezapadají do společnosti, léčba je finančně zruinuje… postižené dívky nemohou pracovat ani se vdát,“ říká pro BBC.
Z odhadovaných 4,5 milionu hadích uštknutí každý rok vede až polovina k vážnému zranění. „Je to daleko větší problém, než si mnozí uvědomují,“ říká Leslie Boyerová, jež na lékařské fakultě Arizonské medicíny založila institut Viper pro výzkum zvířecích jedů.
Světová zdravotnická organizace (WHO) shledala, že jsou tak významným břemenem pro vesnické komunity, že uštknutí zařadila do skupiny zanedbávaných tropických chorob. Umožňuje to snadněji mobilizovat prostředky na řešení tohoto problému.
„Protijedy umíme vyrábět asi 120 let,“ připomíná Boyerová. Některé jsou docela efektivní, avšak hadí jed není vůbec jednoduchá záležitost, navíc ne všude jsou protijedy snadno dostupné.
Co had, to jed
Hadí jedy se liší druh od druhu, obsahují různé látky s nejrůznějšími účinky. Některé enzymy a malé proteiny ovlivňují nervovou soustavu, mohou způsobit třeba rychlé a bolestivé stahování svalů či paralýzu, včetně dýchacích svalů - oběť se pak udusí. Toxiny v jedu mamby černé se zase vážou na svalové buňky v srdci, které pak přestane bít. Jiné látky, časté u zmijí, zase zamezují srážení krve, čímž oběť z rány vykrvácí, další naopak srážlivost nebezpečně zesilují, jiné rozbíjejí krvinky, vyvolávají extrémní záněty nebo nekrózu, kdy tkáň na noze či paži odumírá a odpadá. A mnozí hadi disponují dokonce směsí takových toxinů. Léčit takové uštknutí je obtížné, i když zrovna oběť ví, o který druh hada šlo. „Nelze použít jednoduchý protijed z jedné účinné látky,“ vysvětluje dr. Boyerová.
Protijedy se obvykle vyrábějí s pomocí koní. Hadovi se odebere („nadojí“) jed a malé množství se píchne koňovi. Jeho imunitní systém zareaguje protilátkami, které se hned z krve odeberou a vyčistí. Pak se mohou píchnout uštknutému člověku. „Podle okolností může být potřeba od jedné po dvacet ampulí protijedu, v USA známe i případy, kdy se muselo podat sto ampulí,“ uvádí Boyerová.
A protijed může být dost drahý. V Africe se ceny pohybují v přepočtu kolem rozmezí 400 až 4000 Kč, v USA to může být i 370 tisíc korun (!) za ampuli.
Boyerová se podílela na vývoji protijedu na uštknutí chřestýšem; zatímco v Mexiku stojí dva až čtyři tisíce korun, v USA i tisíce dolarů (desítky tisíc korun). „Vývoj a výroba protijedu se na ceně podílí jen z malé části,“ vysvětluje lékařka. V Latinské Americe, kde jsou hadi také velkým problémem, se protijedy vyrábí už dlouho a ve velkém, takže jsou dobře dostupné logisticky i cenově. Zato v USA se přidávají komplikace v právu, provozu nemocnic i soukromém způsobu financování, a tak se ceny protijedů o řády zvyšují. K tomu přidejte také relativně málo případů kousnutí hadem (ročně napočítá kolem 7-8 tisíc) a tedy malou poptávku po protijedech, podobně jako v Evropě.
V Africe je protijed relativně levný, i tak ale může v chudých oblastech odpovídat několika ročním platům obyčejného člověka. Indie má díky vysoké potřebě protijedů i solidnímu farmaceutickému průmyslu protijedy laciné, zhruba 140-240 Kč.
Šedesát druhů jedovatých hadů
Indické nemocnice mívají v zásobě víceúčelový protijed navržený proti uštknutí „velké čtyřky“ – kobra indická (brejlovec), bungar modravý, zmije paví a zmije řetízková mají v zemi na svědomí většinu uštknutí. Jenže tam žije přes šedesát jedovatých druhů a na jed většiny z nich specifická léčba není k dispozici - a ta „univerzální“ na ně moc nefunguje. Navíc se jed hadů stejného druhu liší i podle oblasti výskytu, takže protilátky proti jedu zmije z jihu Indie nemusí tak dobře účinkovat na uštknutí jejího příbuzného na Srí Lance či v Nepálu.
„Každý rok se protijedu nedostává,“ varuje navíc Bindumadhav z neziskovky HSI. „Postižené bývají nejnižší společenské vrstvy – farmáři, dělníci, spíš než politici a manažeři.“ A tak se tento problém často přehlíží, nejenom v Indii. V letech 2008-2017 se na výzkum hadích uštknutí investovalo ani ne 900 milionů korun. Zlepšit se to snaží britská charita Wellcome Trust, předloni spustila program usilující o nalezení 80 milionů liber (2,4 miliard Kč) na vývoj hadích protijedů.
„Uštknutí je – nebo by mělo být – léčitelné. S přístupem ke správnému protijedu je velká šance na přežití, není důvod, aby umíralo tolik lidí,“ říká vědecký ředitel Wellcome Trustu Mike Turner. „Za poslední století však léčba pokročila jen málo a jen zřídka je dostupná, bezpečná a efektivní tam, kde je nejvíc potřeba. Ale s podporou WHO, národních vlád, průmyslu i dalších dárců se to dá vyřešit.“
Nějaký pokrok tu ale přece jen je. Laura-Oana Albulescuová zjistila, že lék zvaný DMPS, který se v Německu používá na otravu těžkými kovy, pomáhá po uštknutí zmijí echis. Různé druhy tohoto rodu žijí v Africe, na Blízkém východě a v Jižní Asii.
Enzymy z jejich jedu ničí membrány cévních buněk, což vede k výronům a vykrvácení. DMPS to dokáže zastavit. „Je to tobolka pro ústní podání, dá se podat na místě hned po uštknutí,“ popisuje výzkumnice. „Navrhujeme DMPS používat jako první pomoc, která může neutralizovat něco z toxicity hadího jedu, předejít systemickým výronům a dát oběti čas dostat se do nemocnice.“ Podobných pozitivních vedlejších účinků nejrůznějších, třeba už schválených látek by se mohla najít řada – chce to zkrátka další výzkum, tedy peníze.
Teplota u kousnutí
Vedle protijedů také mohou pomoci různé techniky a postupy. Například se ukázalo, že kolem hadího uštknutí se tkáň zanítí a má o pár stupňů vyšší teplotu. Jednoduchá infračervená kamera tak ukáže, zda jde o uštknutí, nebo jen o celkem neškodné kousnutí – u nějž se nemusí ani preventivně nasazovat drahý protijed.
Rovněž pomůže vědět, o jakého hada šlo – čili jaký protijed je třeba nasadit. Ne vždy si oběť nebo svědci zachovají chladnou hlavu a plaza vyfotí, pokud vůbec mají chytrý telefon a viník neupláchnul. A ne každý zdravotník pak z obrázku musí být moudrý. Isabelle Bolonová, veterinářka Ženevské univerzity, vyvíjí s kolegy mobilní aplikaci, která pomocí strojového učení rozpozná druh hada. A když ho nepozná umělá inteligence, přes aplikaci půjde kontaktovat experta na hady.
Jak předejít uštknutí
Lepší je však uštknutím předcházet. Nadace Asclepius sdružující badatele a lékaře z různých zemí učí lékaře a zdravotníky v Africe lépe uštknutí léčit. A kurzy takové první pomoci mohou dostávat třeba řidiči taxíků, rikš a motorek, kteří hadí oběti do nemocnic vozí spíš než málo dostupné sanitky.
Jiné iniciativy se zaměřují na potenciální oběti. Například vesničany poučit, kde a kdy hrozí od hadů největší riziko a jak mu předcházet. Třeba si uklidit nepořádek kolem domu a posekat zeleň, aby se tam hadi nemohli skrývat. Rizikem bývá třeba noční velká potřeba – polovina Indů nemá doma WC a chodí ven. Bez bot, bez světla…
Před bungarem modravým, z jehož obětí v Indii umírá velké procento, se dá chránit relativně jednoduše. „Je nechvalně proslulý, že kouše lidi spící na zemi,“ říká Bindumadhav. „Prosté řešení je rozvěsit si moskytiéru a konce utěsnit pod matraci. V Indii taková síť stojí dolar, to není moc,“ cituje ho BBC.
Také je podle něj mnohde potřeba vysvětlit, že hadí uštknutí je nebezpečné a vyžaduje odbornou péči. Mnozí však místo lékaře vyhledají radši místního léčitele. Někdy se zdá, že to funguje: zmije řetízková totiž jed nenasadí při každém kousnutí; panikařící oběť si však může vsugerovat některé příznaky. A těch ji šikovný léčitel umí zbavit. Hle, hadí jed je pryč! S opravdovým uštknutím si samozřejmě nějaké zaříkání neporadí.
HSI také podporuje výzkum hadů, jde jim o bezpečí jak lidí, tak zvířat. Vesničané hady nezřídka prostě ukamenují, byť jim třeba zrovna nijak nehrozí. Bindumadhav se svým týmem odchytávají plazy kolem vesnice a nasazují jim malá rádia. Tři roky je tak chtějí sledovat a vyzkoumat, kde, kdy a za jakých okolností bývají nejaktivnější.
„Sledujeme, jak blízko lidem se vyskytují, kam se pohybují. Dává nám to přesné informace, abychom mohli lidi poučit, jak se hadům vyhýbat a respektovat je,“ říká Bindumadhav.
Rao a jeho sousedé se zapojili do projektu, který má vesničanům pomoci před hady se chránit. Navrhované řešení vypadá jednoduše: gumáky. „Mnozí lidé na indickém venkově chodí potmě bez bot,“ varuje Sumanth Bindumadhav, který v rámci neziskové společnosti Humane Society International (HSI) řeší v Indii přírodní pohromy a konflikty se zvířaty. „Přes 90 % kousnutí hadem jsou případy, kdy na něj člověk nevědomky šlápne.“
Jeho organizace tak Raovi a dalším stovkám vesničanů dala gumovky a svítilny (s bateriemi nabíjenými ze slunce), aby se mohli vyhnout setkáním s hady nebo aspoň kousnutím. „Zmije řetízková má z indických hadů skoro nejdelší zuby, ale holinkami proniknou jen obtížně,“ dodává Bindumadhav.
Ani tento projekt ale není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. Někteří vesničané si na boty či baterky těžko zvykají, mají pocit, že jim překáží v zaběhnutých pracovních postupech. Podobné snahy v Africe selhaly na tom, že obdarovaní vesničané (na místní poměry) drahé gumáky prodali.
Farmář Tukaram Rao si ale snahu neziskovek pochvaluje. „Dřív jsme se hadů hodně báli. Prchali jsme, jakmile jsme nějakého viděli, pak jsme tam vůbec nechodili pracovat. Teď máme nějaké základní povědomí,“ popsal pro BBC. „Například teď místo prohledáme klackem, než začneme pracovat. A nedávno jsem viděl něco vyhřívat se na pěšině. Poslal jsem syna pro svítilnu a odehnali jsme to.“
WHO si dala za cíl do roku 2030 srazit fatální hadí uštknutí na polovinu. „Úmrtí se koncentrují v nížinách, v oblastech intenzivního zemědělství, a do jednoho období každý rok; to by mělo usnadnit zvládání pravidelné epidemie,“ říká pro WHO herpetolog Romulus Whitaker. „Riziko uštknutí by tam mohla snížit osvěta o jednoduchých metodách jako bezpečné postupy při sklizni, nošení gumáků a rukavic a svícení baterkami či svítilnami v mobilu. Ohromné břemeno uštknutí v Indii nám zírá do očí a musíme jednat hned!“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.