„Diktátor“ a „noční můra Bruselu“. Orbán je premiérem téměř 16 let
S téměř 16 lety působení ve funkci premiéra v kuse (plus čtyři roky dříve) je Viktor Orbán nyní nejdéle sloužícím z premiérů v Evropské unii, na evropské úrovni se ale těší jen malému uznání. Politik, který ze své země učinil laboratoř „neliberální demokracie“, si dokázal vybudovat mezinárodní renomé díky přátelství s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem a hrdě se označuje za „noční můru Bruselu“. V posledních letech zaznamenal pokles své popularity kvůli korupci, která se stala příliš viditelnou v očích obyvatelstva, jež je nuceno k úsporným opatřením. Přesto je jeho popularita značná, především na venkově.
Maďarská opozice kritizuje Orbána za uzurpování moci, stálé vazby na Rusko i po jeho invazi na Ukrajinu či za vyvolávání protiimigračních nálad. A také za snahu ovládat prakticky veškeré instituce v zemi a omezovat práva menšin. Pro svou tvrdě protiimigrační politiku a nadřazování „národních zájmů“ nad instituce EU se Orbán často dostává do konfliktu s unií, Budapešť bývá brzdou na jednáních, kde by jinde byla shoda, a evropské instituce Maďarsko opakovaně trestají za porušování demokratických pravidel. Už zmrazily miliardy finančních prostředků určených pro Orbánovu zemi.
Orbán si z toho nic nedělá, sám sebe nebo svou zemi hrdě označuje za „černou ovci EU“ či „noční můru Bruselu“, jak z jeho projevu citovala agentura AFP. Minulý předseda Evropské komise ho zase na summitu v květnu 2015 přivítal oslovením „diktátore“ a otcovským políčkem do tváře.
„Výběr mezi válkou a mírem“
Nadcházející volby Orbán označuje jako výběr mezi „válkou a mírem“, konflikt na Ukrajině bránící se ruské agresi učinil ústředním bodem své předvolební kampaně.
Tvrdí, že strana Tisza jeho hlavního soupeře, opozičního politika Pétera Magyara, by na popud EU zatáhla Maďarsko do války. Magyara označuje Orbán za loutku Bruselu. Nařkl ho, že ho podporují Brusel a globální korporace a že v případě volební výhry začne „okrádat maďarské rodiny“.
V kampani, která se letos v Maďarsku nesla ve velmi ostrém duchu, Orbán také prohlásil, že po případném vítězství ve volbách vymýtí podle něj Bruselem podplacené soudce, novináře, politiky a nevládní organizace, které označil za pseudoobčanské. A domácí témata, kde ví, že se mu nedaří (inflace, zdravotnictví, životní úroveň), se v kampani snažil podle médií přebít geopolitikou.
Jeho Fidesz v kampani opakovaně používal volební videa generovaná umělou inteligencí. Například na facebookovém profilu této strany se objevilo video, na kterém je mimo jiné vidět holčička plačící u okna, přičemž záběry na ni se prolínají se scénou, ve které je naznačeno zastřelení jejího otce ve válce. Popisek ve videu mimo jiné uvádí: „Tohle je teď jen noční můra, ale Brusel se chystá ji proměnit ve skutečnost... Neriskujme. Fidesz je bezpečná volba!“
Fidesz také sdílel videa vytvářená pomocí nástrojů umělé inteligence, na kterých Magyar přísahá věrnost Bruselu, který Orbán dlouhodobě ostře kritizuje. Na plakátech své antikampaně Fidesz využívá tváře nejen ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a svého oponenta Magyara, ale i šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové.
40 let ve vrcholné politice
Ve vrcholné politice se Orbán pohybuje už bezmála čtyři desítky let. Narodil se 31. května 1963 ve středomaďarském městě Székesfehérvár (česky se mu dříve říkalo Stoličný Bělehrad), kde se odehrávaly korunovace uherských králů. Byl nejstarším ze tří sourozenců a vyrůstal ve venkovském prostředí.
Později v rozhovorech často uváděl, že ho cholerický otec surově bil. Absolvoval právnickou fakultu v Budapešti, koncem 80. let krátce studoval i na Oxfordské univerzitě (peníze na stipendium mu podle francouzského týdeníku L’Express poskytla filantropická nadace maďarského rodáka George Sorose, kterému nyní Orbán nemůže přijít na jméno).
Proslavil se už v červnu 1989, když jako mladý liberál v Budapešti vystoupil proti komunistickému režimu s plamenným projevem, v němž požadoval demokracii. O rok dříve spoluzaložil Alianci mladých demokratů – Fidesz. Potom však přešel k rétorice hájící rodinné, venkovské a křesťanské hodnoty, což se ukázalo být jako dobrá volba.
„Maďarský Tony Blair“
V roce 1990 Orbána zvolili poslancem a v roce 1998 už byl Fidesz nejsilnější stranou v Maďarsku. Po volbách dokázal s dalšími konzervativními stranami vytvořit vládu. Tehdy pětatřicetiletý Orbán se stal nejmladším premiérem v Evropě, označovali ho za maďarského Tonyho Blaira.
Další volby sice jeho strana opět vyhrála, nedokázala ale sestavit vládu, takže se k moci dostala koalice socialistů a liberálů. Během osmi let v opozici se Orbán soustředil na proměnu Fideszu ve středopravou stranu a v roce 2006 vytvořil volební koalici s Křesťanskodemokratickou stranou (KDNP). Ta získala dvoutřetinovou většinu hlasů v parlamentních volbách v roce 2010, 2014, 2018 i 2022, a Orbán posléze zformoval čtyři další vlády.
Krátce po svém vítězství v roce 2010 Orbánova vláda kromě nového základního zákona země napsala i nový volební zákon, platný od roku 2012, který ve volbách zvýhodňuje velké strany. 
Útoky na tisk i justici
V roce 2014 se Orbán stal prvním významným politikem, který ve svém projevu – v rumunské vesnici v Transylvánii, kde žije početná maďarská menšina – prosazoval jako model „neliberální stát“ a relativizoval principy právního státu. Jeho útoky na nezávislost soudnictví, tisku a institucí, jakož i jeho zásahy do individuálních svobod, včetně svobod komunity LGBT+, vyvolaly třenice s Evropskou unií, která už zmrazila miliardy finančních prostředků určených pro Maďarsko.
Orbán se stavěl proti migrační politice bloku a odmítal přijímat žadatele o azyl, proti kterým v roce 2015 postavil plot dlouhý několik set kilometrů. Jeho strategie „vnějšího nepřítele“, jak to nazvala politoložka Zsuzsanna Szelenyiová, mu nicméně umožnila znovu zvítězit ve všech dalších volbách s dvoutřetinovou většinou. A novým „nepřítelem“ je pro něj nyní, po komunistech a migrantech, Ukrajina.
Orbán je ženatý s právničkou Anikó Lévaiovou, mají pět dětí – Ráhel, Gáspára, Sáru, Rózu a Flóru. Je známý jako vášnivý fotbalista.
Páchal asi to, na co byl náš současný hradní pán vychováván a s čím vehementně souhlasil. Budeš možná překvapen, že mně je to celkem jedno, taková byla doba. Dnes jsou karty rozdány trochu jinak a důležité není co bylo, ale co bude.