Politické zmatky ve Francii: Macron po volbách pod tlakem a palbou kritiky. Nechce se vzdát moci?

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve čtvrtek zahájil nové kolo jednání s lídry politických stran, aby našli cestu, jak zformovat novou vládu a zvolit premiéra.

Francouzský politický systém se v pondělí večer ocitl v chaosu, když Macron odmítl jmenovat navrženou kandidátku na premiérku levicovou aliancí Novou lidovou frontou (NFP).  

NFP sice ve francouzském parlamentu získala největší počet křesel, avšak ne jejich většinu. Aliance se skládá z Nepodrobené Francie (LFI), Socialistické strany (PS), Zelených (EELV) a Francouzské komunistické strany (PCF). Společně na premiérku navrhli nepříliš známou úřednici pařížské radnice 37letou Lucii Castetsovou.

Pavel s Macronovými v Paříži: Přijel podpořit paralympiky. „Český týme, těším se na vás!“

Nicméně aliance nemá většinu dolní komory poslaneckého parlamentu a chybí jí také podpora dalších dvou aliancí – Macronovy Společně (Ensemble) a pravicově orientované aliance Národní sdružení (National Rally), což by podle prezidenta znamenalo, že by takové vládnutí bylo neefektivní.

Jeho rozhodnutí vyvolalo v levici zuřivost, někteří zákonodárci volají po podání ústavní žaloby.

V úterý pak Macron žádal levicově orientované strany, aby více pracovaly na kooperaci s dalšími stranami a vytvořily tak „institucionální stabilitu“, než se vytvoří nová vláda. „Socialistická strana, Zelení a Francouzská komunistická strana nepřednesli cesty, jak kooperovat s ostatními politickými silami. Nyní je na nich, aby tak učinili,“ řekl prezident.

Roztříštění moci

Proč se tedy francouzský parlament potácí ve zmatku a co se stane dále? Červencové parlamentní volby síly roztříštily – tři silné aliance dostaly mnoho křesel. NFP vyhrála 190 křesel, Macronova středová aliance 160 křesel a Národní sdružení Marine Le Penové 140 křesel. Žádná z aliancí nezískala nutných 289 křesel z celkového počtu 577 křesel, tedy žádná nezískala absolutní většinu.

Jako hlava státu je Macron zodpovědný za výběr předsedy vlády, ale není ze zákona povinen vybrat kandidáta z největší skupiny v Národním shromáždění.

Z jednání s lídry dalších dvou aliancí, včetně Marine Le Penové, během víkendu a pondělí vyplynulo, že nepodpoří výběr NFP. Výsledkem by bylo, že by nejsilnější aliance nemohla fungovat, řekl Macron s tím, že by byla „okamžitě cenzurována všemi dalšími skupinami zastoupenými v Národním shromáždění“.

„Mojí odpovědností je, že země nebude blokována či oslabována,“ uvedl v prohlášení Macron a vyzval politické lídry k odpovědnosti.

Macron jmenoval v lednu dočasným premiérem Francie 35letého Gabriela Attala, který se stal dosud nejmladším předsedou vlády v dějinách Francie. Nyní je však prezident pod tlakem, aby vybral nového premiéra.

Konec „macronismu"?

Prezidentovo rozhodnutí vyvolalo nevoli především u LFI, která na Macronovo odůvodnění reagovala hněvem, a poslanec Manuel Bompard označil jeho rozhodnutí za „nepřijatelný demokratický puč“. Nesouhlas vyjádřil rovněž lídr LFI Jean Luc Melanchon a ke spolupráci vyzval také veřejnost a vyzval k návrhu obžaloby.

Proti Macronovi se dále obrátil i francouzský deník Le Monde, podle kterého je v „zájmu demokracie“, aby prezident při „neexistenci jakékoli jiné zjevné možnosti“ umožnil levicovému kandidátovi stát se premiérem.

„Umožnit experimentu, aby se projevil, místo toho se snaží udržet kontrolu za každou cenu v naději, že si udrží svou politiku co nejdéle,“ stojí v textu s tím, že se předchozí vláda chová, jako by nedošlo k žádné změně.

Svět truchlí za Alaina Delona (†88): Macron i Belmondův syn v slzách!

Politolog Philippe Marliere zastává podobný názor. Al-Džazíře řekl, že si myslí, že „je možné Lucy Castetsovou z ústavního hlediska podpořit, protože NFP vyhrála volby“.

Co se týče podání ústavní žaloby, není pravděpodobné, že by návrh mohl uspět. K odvolání prezidenta ve Francii je nutné zajistit podporu dvou třetin členů Národního shromáždění a Senátu, což by pro Melanchonovu stranu bylo obtížné. Žádný další vůdce navíc Macronovi ústavní žalobou nepohrozil. Kromě toho z minulosti je znám pouze jeden případ, kde se zákonodárci pokusili prezidenta odvolat, avšak s tehdejším vůdcem země Françoisem Hollandem se to nepodařilo.

Macron sdělil, že se jednání s lídry stran obnoví, aby se pokusili dosáhnout dohody, co se týče výběru nového premiéra. Socialisté, zelení a komunisté už ale řekli, že se dalších jednání nezúčastní. Šéf socialistů Olivier Faure obvinil prezidenta z toho, že se snaží „prodloužit macronismus“.

Politolog Marliere se domnívá, že Macron nezvolí levicového kandidáta, ale bude se snažit najít někoho ze středo-levice či středo-pravice. To může fungovat v krátkodobém horizontu, dodal, ale s největší pravděpodobností budou v příštím roce potřeba další volby.