16°C
Co Macronovi zlomilo vaz? Terorismus, dluhy, nezvládnutá migrace i arogantní image
Strana Obnova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona ve volbách propadla, naopak úspěch slaví strana Marine Le Penové, silně pravicové Národní shromáždění (RN). Co Macronovi „zlomilo vaz"? Terorismus a extremismus, špatná ekonomika země, usilí Le Penové vzkřísit stranu po svém otci a také arogantní image, kterou se podle dřívějších zpráv neúspěšně snažila napravit manželka Brigitte, píše britský deník Daily Mail.
Chráněnec vůdkyně tvrdé pravice Marine Le Penové Jordan Bardella se nechal minulý týden během předvolební debaty slyšet, že Francie je unavená ze „sedmi let macronismu“. Výsledky prvního kola mu dávají za pravdu.
Strana Le Penové a Bardelly Národní shromáždění (RN) volby ovládlo. Podle ministerstva vnitra získala strana přibližně 33 procent hlasů, zatímco strana Emmanuela Macrona obsadila třetí místo s pouhými 20 procenty hlasů.
Le Penová v pondělí večer prohlásila, že strana francouzského prezidenta byla téměř „zlikvidována“, zatímco slavila vítězství. Druhé kolo voleb se bude konat 7. července.
Proč, s odkazem na Bardellovo prohlášení z minulého týdne, jsou Francouzi tak otráveni a unaveni životem pod Macronem?
S řešením přišel pozdě
Strana Národní shromáždění je z velké části vnímána jako strana tvrdě pravicová doma i v zahraničí, ale její vlastní členové se tak neradi označují. Členové RN se považují za „nacionalisty“, kteří mají zájmy francouzského lidu nade vše ostatní. To samozřejmě znamená potlačit imigraci, což je něco, co ve Francii neustále roste po celá desetiletí.
Podle statistického úřadu INSEE tvořili přistěhovalci v roce 1946 5 procent populace. V roce 2010 se toto číslo zvýšilo o 3,5 procentního bodu na 8,5 procent.
Migrace ale od té doby prudce vzrostla a po nástupu Macrona k moci v roce 2017 vyskočila ještě výše. Nyní více než 10 procent francouzské populace tvoří imigranti.
Mezitím Macronův prezidentský úřad zažil mnoho šokujících násilných útoků, jejichž autory byli islámští extremisté.
Vražda a stětí učitele dějepisu Samuela Patyho v roce 2020 čečenským muslimským uprchlíkem vyvolalo národní pobouření, ale od té doby došlo k mnoha dalším útokům.
Koncem loňského roku byl k smrti ubodán další francouzský učitel a několik dalších lidí bylo zraněno islamistickým radikálem v Arrasu a německého turistu zabil 26letý muž, který byl dříve odsouzen ke čtyřem letům vězení za plán připojit se k Islámskému státu v Sýrii.
Macron si je vědom obou problémů. V říjnu loňského roku pronesl vášnivý projev odsuzující násilný extremismus, několik dní poté, co byl francouzský učitel ubodán k smrti.
A v prosinci jeho vláda schválila návrh zákona, který migrantům ztížil přístup ke státním dávkám.
Občané ze zemí mimo EU, kteří pracují ve Francii, nyní musí prokázat, že v zemi žili 30 měsíců, než mohou začít pobírat sociální dávky. Mezitím nezaměstnaní imigranti musí čekat pět let, než budou moci dávky získat – dříve šlo o pouhých šest měsíců.
Ale tato opatření jsou podle všeho příliš malá a přicházejí příliš pozdě, přičemž RN slibuje mnohem tvrdší postoj k imigraci.
Bardella sám prohlásil, že povede „kulturní bitvu“ proti islámu, pokud jeho strana vyjde z parlamentních voleb vítězně.
Pokud se stane premiérem v případě absolutní většiny RN, bude strana usilovat o přijetí legislativy pro „boj proti islamistickým ideologiím“ ve Francii, která by vládě poskytla posílené pravomoci zavírat mešity a deportovat imámy podezřelé ze spojení s extremistickými ideologiemi.
Kromě závazku omezit vliv islámu ve Francii by další návrh RN prosazovaný Bardellou viděl zrušení bezplatné zdravotní péče pro cizince a zákonu „droit du sol“, který každému narozenému na francouzské půdě poskytuje právo na občanství.
Bardella, syn italských přistěhovalců, řekl, že krajně pravicová vláda nastolí „národní preference“, čímž postaví cizince do zadní části fronty na sociální dávky.
Zvyšování věku odchodu do důchodu
Francie se v posledních letech potýká s rostoucími životními náklady a prudce rostoucí inflací. Dopady pandemie, ruskou invazi na Ukrajině a energetickou krizi lze jen stěží přisuzovat výhradně Macronovi.
Za Macrona však Francie loni dosáhla rozpočtového deficitu ve výši 5,5 procenta HDP – a státní dluh nyní přesahuje 3 biliony eur (v přepočtu přibližně 75 565 229 220 000 Kč).
A Macron loni čelil jednomu z nejtemnějších okamžiků svého prezidentského úřadu, když použil zvláštní pravomoci k prosazení velmi nepopulárních penzijních reforem v parlamentu bez hlasování.
Podle reforem se bude důchodový věk ve Francii postupně zvyšovat z 62 na 64 let, přičemž od letošního září až do roku 2030 se tento věk bude každý rok zvyšovat o tři měsíce. Od roku 2027 bude většina pracovníků také muset odvádět příspěvky na sociální zabezpečení po dobu 43 let a ne 42 let, aby mohli čerpat plný důchod.
Tento krok vyvolal rozsáhlé nepokoje, které trvaly týdny. Desetitisíce pracujících zaplavily ulice, aby vyjádřili své rozhořčení, zapalovaly odpadky, rozbíjely nemovitosti – včetně Macronovy oblíbené pařížské restaurace – a odmítaly pracovat.
Během Macronova prvního prezidentského období taky protestovalo Hnutí žlutých vest, což trvalo měsíce. Občané pracující střední třídy byli rozzuřeni mimo jiné zvýšením daně z pohonných hmot.
Další věc, která vedla k Macronově „pádu", je vzestup RN v posledních letech, který lze z nemalé části připsat její vůdkyni Marine Le Penové, která neúnavně pracovala na rehabilitaci image strany, kdy se říkalo, že je pozice RN neudržitelná.
A přestože je Macron oblíbeným politikem v Evropě, jak ukázal průzkum agentury Ipsos, nelze říct, že by tomu tak bylo i mezi francouzskými voliči. Macronova strana si je plně vědoma toho, jak národ prezidenta vnímá. Jeho tvář byla odstraněna z volebních plakátů a letáků. Voliči bývá často kritizován za to, že působí arogantně.
