Jak jsem navštívila Tchaj-pej: Město zítřků, kde vystavují bůček, luskouny i diktátora   

Tchaj-pej jsem měla možnost navštívit v rámci větší návštěvy Tchaj-wanu, předem mi bylo jasné, že hlavní město nemůžu vynechat. A vlastně by ho neměl vynechat nikdo, kdo se tu ocitne byť třeba jen náhodou. Už jen proto, že je úplně jiný než ostatní velká asijská města – ať už z hlediska čistoty nebo chování lidí.

Výhodou pro Čechy je, že do Tchaj-peje existuje přímá linka z Prahy, což zdaleka není v Evropě standard. Spojení začala loni provozovat největší tchajwanská aerolinka China Airlines, kterou vlastní přímo stát. Létá se dvakrát týdně, ve středu a v neděli, a cesta na ostrov trvá necelých 12 hodin. Zpáteční let je o něco delší, v letadle strávíte zhruba 15 hodin, naštěstí na tyto dlouhé cesty jsou nasazena moderní letadla Airbus A350-900.

Jsem vysoký člověk, nepopírám, že v letadlech obvykle trpím. Dobrým kompromisem, jak si zvýšit pohodlí a nemuset za to dát horentní sumu, mi tak přijde třída Premium Economy, kterou China Airlines nabízejí. Dostala jsem sedadla, kam jsem se pohodlně vešla i já se svými skoro 180 cm a navíc toho jídla! Ani jsem ho nezvládla všechno sníst. Jídlo si můžete dopředu předobjednat, v nabídce je i pokrm vytvořený ve spolupráci s michelinskou restaurací.

China Airlines mají věrnostní programy - Dynasty Flyer Program pro individuální cestující a Corporate Reward Program pro firmy. Když se zaregistrují, mohou za nalétané lety čerpat výhody jako je přístup do salonku na letišti v Tchaj-peji, povýšení do vyšší cestovní třídy nebo dokonce letenky zdarma. | China Airlines

V rámci Premium Economy máte navíc možnost mít dva odbavené kufry, zpětně mě štve, že jsem této možnosti nevyužila. Na Tchaj-wanu toho bylo tolik k ochutnání, že bych jeden kufr cestou zpátky zvládla nacpat jen čaji a čajovými konvičkami, po kterých jsem celou dobu pošilhávala. Tradiční čínský čaj vám samozřejmě v letadle naservírují i letušky, které svou ne vždy dokonalou anglickou výslovnost kompenzují vřelým úsměvem. Nicméně nemusíte se bát, že byste se nedomluvili – China Airlines mají českou kancelář, kam můžete zavolat, a na letišti celou dobu poskytují asistenci.

Pozor na pokutu za maso

Dosedla jsem tedy na Tchaj-wanu a hned po příletu mě překvapilo upozornění, že je zakázáno přivézt na ostrov jakékoliv maso, hrozí za to pokuta až 3 miliony tchajwanských dolarů (TWD). Místní se bojí, že někdo zavleče africký mor prasat. Vyhodila jsem tak do koše svou namazanou kaiserku se šunkou z Česka, kterou jsem stejně nezvládla sníst kvůli nečekané hostině v letadle a vyrazila dál.

Tchajwanské dolary mají podobnou hodnotu jako koruny, odpadá tak neustálé přepočítávání, kolik co stojí. Jen je nevýhoda, že si je není možné vyměnit v Česku, lze to až na místě. Doporučuji si tak v Česku vyměnit peníze na americké dolary a na letišti na tchajwanské dolary. Případně to lze i ve většině hotelů. Reálně jsem ale hotovost skoro nepotřebovala, na většině míst v zemi lze platit kartou.

Turisté se vracejí do pražských hotelů: Obsazenost za rok 2023 se blíží předcovidovému roku

Letiště Taoyuan, kam se létá, se nachází kousek za Tchaj-pejí. Mezi místy vede dráha rychlovlaku, takže není problém se snadno přesunout. Ještě na letišti jsem si koupila sim kartu s tchajwanskými daty, neomezená data na týden vyšla zhruba na 500 korun. Personál na pobočce jednoho z místních operátorů vše aktivoval a vyměnil, nemusela jsem nic řešit. Mít data se v Tchaj-peji určitě hodí (zejména kvůli mapám), ale není to nutnost, na mnoha místech je dostupná a rychlá wifi.

Slavný mrakodrap

Hlavním tahákem města je jednoznačně mrakodrap Taipei 101, svého času nejvyšší na světě. Nachází se v něm luxusní obchody, vyhlídka a řada restaurací. Já jsem zašla do podniku Din Tai Fung, o kterém se říká, že má nejlepší čínské knedlíčky na světě. Byla jsem skeptická, ale nakonec to bylo jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy jedla. A ještě tu obsluhovali roboti! Jen počítejte s tím, že čekací doba do této restaurace může přesáhnout i hodinu a rezervace tu neberou, pokud nejste součástí nějaké VIP skupiny.

Vnitřek mrakodrapu Taipei 101 v Tchaj-peji | Blesk: Markéta Batulková Mikešová

Vyhlídka z Taipei 101 určitě patří mezi nutnost, co navštívit, vstupné je tam ale bohužel drahé. Mě nejvíc zaujalo, že si lidé můžou prohlédnout kouli, která slouží k vyvažování budovy během častých zemětřesení. Tím se mrakodrap – kromě své výšky – proslavil, je to nefalšovaný inženýrský počin. A aby technických vychytávek nebylo málo, v budově se nachází výtah, který roky držel Guinessův rekord pro nejrychlejší výtah světa. Na vrchol mrakodrapu vás vyveze za pouhých 37 sekund.

Divočina na nočních tržištích

Tato moderní část je v kontrastu s nočními tržišti, které jsou rozeseté po celém městě. Jsou to ulice plné stánků s jídlem, kde se dá levně najíst. Obvykle otevírají v šest večer. Právě tady narazíte na různé asijské speciality, často i dost bizarní, nad kterými svítí neony… tohle je zážitek, který nesmíte vynechat, i pokud si nic nedáte.

Čínský novoroční projev namířený proti Tchaj-wanu: Sjednocení je nutnost, vzkázal Si Ťin-Pching

Já jsem navštívila tržiště Tonghua, které není mezi turisty známé. O to bylo autentičtější. Roztodivné stánky tu prodávaly třeba pečené kachní hlavy, grilované olihně, rýžové koláčky nebo rajčata v cukru, přičemž v pozadí se nacházely herny, kam měly přístup i děti. Herní automaticky byly poseté anime postavičkami a nabízely výhry typu přívěsek ve tvaru česneku či klobásy. Chvílemi jsem jen stála a zírala. Když jsem pak sebrala odvahu pár pokrmů ochutnat, byly výborné a žádné zažívací problémy mi nezpůsobily.

Bezpečné a čisté

Poměrně překvapivé je, že i když jsou tržiště plná davů lidí, nejsou tam žádní kapsáři. Tchaj-wan je obecně velmi bezpečnou zemí, kde se všichni vzájemně respektují. Místní dokonce nechávají klíčky v autech, když si někam odskočí, protože ví, že jim ho nikdo neukradne. Ani jednou za celý pobyt na mě nikdo nepokřikoval, ani mě jinak neobtěžoval. Dokonce se mi několik náhodných mužů na ulici uklonilo.

Takový vyloženě vyhlášený „safe space“ jsou pro Tchajwance pobočky řetězce supermarketů 7-Eleven, který vznikl v USA, ale dnes ho vlastní Japonci. Jsou otevřené po většinu dne a najdete tam i třeba balíkové služby nebo hotové pokrmy. Jak mi popsala Tchajwanka Salome, pracují v cestovním ruchu, lidé si tam občas chodí prostě jen tak zdřímnout.

Kromě toho, že i v noci jsem se při osamocené procházce po Tchaj-peji neměla jako žena důvod bát, překvapivá je míra čistoty ve městě. Odpadky až na výjimky jednoduše nikde nenajdete. Paradoxně ani moc košů, záhadu toho, co lidé se smetím dělají, jsem za celou dobu neodhalila. Možná jsou prostě poctiví a odpadky si nosí u sebe, než ten jeden koš potkají.

Muzeum se chlubí bůčkem

Tchaj-pej má několik klasických památek, třeba Čankajškův památník. To byl diktátor, který na ostrově vládl v minulém století a má na kontě smrt mnoha lidí. Tchajwanci se doteď hádají, jestli památník nechat, nebo zbourat. Je to politické téma, památník je každopádně velkolepý a představuje kus důležité tchajwanské historie. Pokud ho navštívíte, nenechte si ujít střídání stráží, které je nebývale dlouhé.

Monumentální je i chrám Lungshan, zasvěcený buddhistickému a taoistickému božstvu. Lidé sem přicházejí hledat odpovědi na důležité životní otázky, bozi prý odpoví. Slouží k tomu rituál házení dřevěných půlměsíců na zem, absolvovat ho může každý návštěvník. Lidé to skutečně často dělají, chrám je plný návštěvníků, kteří kolem sebe rozhazují roztodivné předměty.

Slavný chrám Lungshan v Tchaj-peji | Blesk: Markéta Batulková Mikešová

Zašla jsem i do místního národního muzea. To je výjimečné tím, že obsahuje spoustu předmětů nevyčíslitelné hodnoty, které Čankajšek vzal z Pekingu, když musel uprchnout. Nejpopulárnější je tu ale poněkud překvapivě kámen ve tvaru bůčku, kolem kterého se neustále tlačí davy lidí. Mají také kámen ve tvaru čínského zelí. Je to tak neuvěřitelně asijské, až to hřeje u srdce.

Luskouní velmoc

Co by nikdo neměl v Tchaj-peji vynechat, je i místní zoologická zahrada. Jednak je velká a pěkně udělaná, člověk má pocit, jako by procházel džunglí, a jednak jsou tu zajímavá zvířata, která jen tak někde neuvidíte. Jsou tu například pandy, ke kterým se stojí fronta, ale stojí to za to.

Luskoun v zoologické zahradě v Tchaj-peji | Blesk: Markéta Batulková Mikešová

Pak tu najdete velkou expozici luskounů. To jsou zvířata na pokraji vyhynutí, která se Tchaj-wan snaží chránit a poskytuje je jen kamarádským zemím. Právě z tchajpejské zoo dostala pražská zoo pár luskounů, který loni zplodil Šišku – prvního luskouna narozeného a odchovaného v Evropě. V Tchaj-peji můžete luskouny vidět o něco lépe než v Praze.

Kam za nákupy

Možností je v Tchaj-peji i nakupovat. Nákupních tříd je tu hned několik. Za luxusními nákupy, jak už bylo zmíněné, zamiřte do Taipei 101 a jeho okolí. Přístupnější cenovou relaci nabízí čtvrť Shi-men Ting, která je rájem mladých osob.

Musk popudil Tchaj-wan: Rozumím, že ho chce Čína připojit, bere ho jako USA Havaj

Tradiční tchajwanské obchody s kořením, čaji a různými pochutinami zase najdete v ulici Datong. Já měla to štěstí, že když jsem ji procházela, zrovna tu probíhal nějaký tradiční festival. Lidé tancovali s loutkami draků, bubnovali a rozdávali náhodným kolemjdoucím koláčky. Nazvala bych to krásou asijských měst.

Mimochodem, slavné továrny na čipy, díky kterým Tchaj-wan hýbe světem, v Tchaj-peji nenajdete. Většina se jich nachází na průmyslovém tropickém jihu, kam se lidé jezdí koupat a potápět. Ale o tom příště.