Z wagnerovců je Afrikakorps! Chrání diktátory výměnou za zlato a uran, stále jsou zabijáky GRU

Ještě v červnu 2023 byl Jevgenij Prigožin pravděpodobně nejslavnějším a nejobávanějším žoldnéřem na světě. Jeho soukromá vojenská skupina (ruskou zkratkou ČVK) Wagner ovládala společnosti a projekty v hodnotě miliard dolarů, zatímco jeho bojovníci hráli ústřední roli při ruské invazi na Ukrajinu. To než se rozhodl vytáhnout na Moskvu v rámci svých sporů s velením armády a ministerstvem obrany. Do pár týdnů zahynul při velmi podezřelé letecké havárii spolu s velkou částí wagnerovského vedení.

„Poměrně krátce po Prigožinově vzpouře se v Kremlu odehrála schůzka, na níž se rozhodlo, že operace Wagnerovy skupiny v Africe budou spadat přímo pod kontrolu ruské vojenské rozvědky GRU,“ uvádí Jack Watling, odborník na pozemní válku z Královského institutu Spojených služeb (RUSI). Kontrola měla být předána generálu Andreji Averjanovovi, šéfovi jednotky 29155, specializující se na cílené vraždy a destabilizaci zahraničních vlád. Jeho agenti mj. šli po Sergeji Skripalovi, jehož se neúspěšně snažili otrávit novičokem, a způsobili výbuchy munice ve Vrběticích.

Nyní tedy generál dostal za úkol vlády nikoliv destabilizovat, nýbrž zajišťovat jejich budoucnost – výměnou za práva na těžbu nerostných surovin. Oficiální název operací zní Expediční sbor, polooficiálně se ale nazývá Afrikanskij korpus – například se tak se jmenuje příslušný telegramový kanál, založený loni 19. prosince.

„Asi polovina personálu Afrického sboru jsou bývalí zaměstnanci ČVK Wagner, včetně části velitelů ve sboru. Ve výběrovém řízení mají bývalí bojovníci Wagnera výhody a přednost,“ komentuje otevřeně kanál s tím, že smějí klidně dál používat wagnerovské insignie a chválit „ředitele“, myšleno patrně Prigožina. „Naší profesí je válka! Ne hádky a boje.“

Třebaže jsou klíčoví vůdci Wagnerovy skupiny po smrti, zůstává tu nepříliš skrývaný obdiv k nacistům. Wagner bylo bojové jméno Dmitrije Utkina, jednoho z velitelů Prigožinovy armády, potetovaného runami a nacistickými symboly. Prý měl rád epickou hudbu Richarda Wagnera, stejně jako Adolf Hitler. A Německij afrikanskij korpus je ruský název pro Afrikakorps, expediční sbor Hitlerova Wehrmachtu v severní Africe. Přitom si exwagnerovci mohli vybrat jakýkoli jiný název; i při anglické komunikaci používají Africa Corps či African Corps.

Náměstek ministra v Africe

Začátkem září zahájil generál Averjanov v doprovodu náměstka ministra obrany Junus-beka Jevkurova cestu po bývalých wagnerovských operacích v Africe. Začali v Libyi, kde se setkali s vojevůdcem Chalífou Haftarem. V Burkina Fasu je přivítal Ibrahim Traoré, vůdce převratu ze září 2022. Poté přistáli ve Středoafrické republice, pravděpodobně nejzavedenější operaci Wagnerovců na kontinentě, a následně zamířili do Mali, kde se setkali s vůdci tamní junty. Při jedné z dalších cest je přijal generál Salifou Modi, jeden z vojáků, kteří se v loňském roce chopili moci v Nigeru. Rusové ujišťovali dosavadní partnery Wagnerovců, že Prigožinův pád neznamená konec jeho obchodních operací.

Zprávy o setkání s kapitánem Traorém z Burkina Fasa potvrdily, že bude pokračovat spolupráce „ve vojenské oblasti, včetně výcviku burkinafaských kadetů a důstojníků všech úrovní, včetně pilotů v Rusku“.

BREAKING NEWS: The Wagner Group has announced it is now hiring both former musicians and new members of the orchestra for adventures in Africa.

UAV operators and those fluent in French are particularly needed.

I am a journalist, not a PMC recruiter; please don't ask me for… pic.twitter.com/JUNn1Eys9R

— James Porrazzo (@JamesPorrazzo) February 21, 2024

„V Súdánu Wagnerova skupina rozvíjela svou přítomnost na kontinentě od roku 2017. Za vlády Umara Al-Bašíra společnost cvičila súdánské ozbrojené síly, strážila nerostné zdroje a pomáhala potlačovat politickou opozici. Jak se pak stalo povědomým vzorem, Wagnerovci získávali exkluzivní přístup k těžbě surovin,“ konstatoval RUSI v srpnu. „Ve spolupráci s nastrčenými a sesterskými firmami společnost prodávala africkým vládám v nesnázích celé menu služeb, včetně strategické komunikace, ochrany, vojenského výcviku, útočných operací i logistiky.“ Následovala Středoafrická republika (2018), Libye (2018 či 2019), Mozambik (2019), Mali (2021)…

Tři západoafrické státy s úzkými vazbami na wagnerovce – Mali, Niger a Burkina Faso – zažily v posledních letech vojenské převraty. Následně ohlásily vystoupení z regionálního bloku ECOWAS a vznik Aliance sahelských států. Snad nejvíce se se žoldáky zapletlo Mali, kde pokračující islamistické povstání spolu s několikanásobnými převraty způsobilo, že stát v podstatě zkrachoval. Dříve zde vedle dlouhodobé protipovstalecké operace francouzské armády probíhala bezpečnostní pomoc v podobě mise OSN MINUSMA (podíleli se i čeští vojáci).

Rusové nahradili Francii

Francie, bývalá koloniální velmoc, však nebyla nijak zvlášť oblíbená a v protiteroristickém úsilí ani příliš úspěšná, ruská nabídka místním přišla nadějná. Kromě pragmatismu se projevila i nostalgie. „V těchto zemích není Rusko novým spojencem. Rusko tam bylo už v 70. a 80. letech minulého století. Existuje sen o návratu do lepších časů, který je často spojován se vztahy s Ruskem,“ konstatuje pro BBC Edwige Sorgho-Depagneová, analytička africké politiky z poradenské firmy Amber Advisers.

Důstojníci podnikali převraty s představou, že nastolí pořádek a následně zařídí volby a návrat k demokratickým institucím. „Nyní však ruské polovojenské jednotky přicházejí, aby vojenské junty chránily a umožnily jim zůstat tak dlouho, jak budou chtít,“ konstatuje Sorgho-Depagneová.

Junta nařídila francouzským jednotkám odejít a Mali je nyní dost závislé na wagnerovcích, což má bezprostřední dopad na obyčejné Malijce. „Rusové používají celkem tradiční sovětské protipartyzánské metody. Popravy bojovníků či útočení na civilisty s bojovníky spojené,“ připomíná Watling podle BBC. Objevují se obvinění z porušování lidských práv na africkém kontinentu, stejně jako na Ukrajině a v Sýrii, kde Prigožinova organizace rovněž dříve působila.

„Rusko poskytne elitám v daných zemích vojenskou podporu, ekonomickou a politickou ochranu před postihy OSN nebo jiných mezinárodních mechanismů i podporu politických technologů, aby mohly prodat svou popularitu na domácím trhu. Důležitou součástí balíčku je izolace vedení cílové země,“ konstatuje report RUSI. „Wagnerova skupina má též dlouhou historii vytváření domácích propagandistických struktur.“

Mali je, stejně jako mnoho afrických zemí, bohaté na přírodní zdroje – od dřeva a zlata po uran a lithium. Některé jsou prostě cenné, jiné mají i strategický význam. „Existuje standardní ruský modus operandi, kdy provozní náklady pokrýváte paralelní obchodní činností. V Africe se tak děje především prostřednictvím těžebních koncesí,“ popisuje Watling. Ve všech zemích, kde působí, si prý Wagnerova skupina zajistila cenné přírodní zdroje. Podle zprávy Blood Gold Report vytěžilo Rusko v posledních dvou letech v Africe zlato v hodnotě 2,5 miliardy dolarů (58 miliard Kč), které pravděpodobně pomohlo financovat válku na Ukrajině.

„Ve Středoafrické republice a Súdánu, kde subjekty napojené na Wagnerovu skupinu již podléhají mezinárodním sankcím, se kremelští aktéři spoléhají na složité pašerácké trasy a taktiky firemní lsti, aby z Afriky vyváželi velké množství krvavého zlata do Ruska či Spojených arabských emirátů, kde může být smícháno s jinými legálními zdroji zlata a prodáno,“ konstatuje report.

Vytlačování západních těžařů

V únoru převzali bývalí wagnerovští žoldnéři kontrolu nad zlatým dolem Intahaka v Mali poblíž hranic s Burkina Fasem. O největší důl v severním Mali se již řadu let přely různé ozbrojené skupiny.

Wagnerovci jsou ale soupeřem i pro velké západní korporace. V Mali nedávno přepracovala vláda těžební zákon, který dal juntě větší kontrolu nad přírodními zdroji. V rámci tohoto procesu již jeden australský důl na lithium pozastavil obchodování se svými akciemi s odvoláním na nejistotu ohledně provádění zákona.

„V Nigeru se Rusové snaží získat podobný soubor koncesí, který by Francii odebral přístup k uranovým dolům v zemi,“ varuje doktor Watling. Dvě třetiny elektřiny vyrábějí Francouzi z jádra, pětinu potřebného uranu dovážejí z Nigeru.

Watlingova zpráva podrobně popisuje interní ruské poznámky o snahách dosáhnout v Nigeru téhož, co se podařilo v Mali. Pokud by se Rusku podařilo získat kontrolu nad západoafrickými uranovými doly, Evropa by mohla být opět vystavena energetickému vydírání.

Wagnerovci po smrti Prigožina ožívají. Spustili nábor a cílí na Afriku

Od Prigožinových časů se toho moc nezměnilo. Expediční sbor operuje ve stejných zemích, se stejným vybavením, metodami a kontakty – a se stejnými cíli. Jen víc tlačí na pilu. Před zahájením plné invaze na Ukrajinu se ještě Moskva snažila přetvařovat, od aktivit wagnerovců se mohla distancovat jako od soukromého byznysu. „Když soukromá iniciativa selže, je to komerční selhání. Když projekt uspěje, stane se vládním projektem,“ konstatuje magazín Foreign Policy. Prigožin se mohl představovat jako reprezentant ruské vlády, projektů se účastnila armáda, ovšem úřední podpisy na smlouvách nebyly.

Maska už však sklouzla, Rusko přestává předstírat, že respektuje mezinárodní systém a právo a klidně operuje navzdory embargům apod. Expediční sbor spadá oficiálně pod ministerstvo obrany.

A Moskva se ho snaží využívat v hybridních konfliktech se Západem. „Snaží se prohlubovat naše krize na mezinárodní úrovni, rozdělávat požáry a rozšířit ty existující, a přivodit tak méně bezpečný svět,“ konstatuje Watling. „V konečném důsledku nás to oslabuje v globální konkurenci, které v současnosti čelíme. Dopad tedy nepocítíme okamžitě, ale v průběhu času je to vážná hrozba.“