USA si kontroverzně nárokují mořské dno v Arktidě. Doufají v ropu a lithium

Před 17 lety sestoupila dvojice ruských miniponorek do hloubky 4300 metrů; mechanickou paží na dno Severního ledového oceánu, na severním pólu, vztyčili ruskou trikolóru. „Naše akce je geografická událost, ne politická, je to jako vyvěsit vlajku na Mount Everestu nebo na Měsíci. Expedice se stala geografickým objevem,“ argumentoval polárník Artur Čilingarov z Ruské akademie věd pro agenturu TASS.

Jinde to tak neviděli – vědecký přínos vlajky je minimální. Rusové tím však podnítili chvat ostatních severských zemí také si z mořského dna něco vykolíkovat. Loni v prosinci totéž – po Kanadě, Norsku a Dánsku – udělaly i Spojené státy. Nárokují si dohromady milion čtverečních kilometrů, dvojnásobek rozlohy Kalifornie. Největší z těchto nároků, 520 400 km², se nachází v Beaufortově moři severně od Aljašky, stovky kilometrů daleko od pobřeží; menší části pak v Beringově moři mezi Aljaškou a Kamčatkou a také východně v Atlantiku.

Exkluzivní právo na těžbu

Podle mezinárodního práva mají země teritoriální vody do 12 námořních mil (22,2 km) od pobřeží, do 200 námořních mil (370 km) se táhne exkluzivní ekonomická zóna – tam smějí jiné lodě plout, jsou to už mezinárodní vody, ale ne rybařit či těžit bez svolení daného státu.

Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu (platí od r. 1994) ovšem operuje ještě se vzdálenějšími vodami, tzv. rozšířeným kontinentálním šelfem. Buď dalších 350 námořních mil od břehu, nebo 100 námořních mil od hloubky 2500 metrů. V tomto pásmu už může rybařit, kdo chce, ale dno se všemi surovinami pořád patří zmíněnému státu. V kontinentálních šelfech se mohou nacházet bohaté zásoby ropy a plynu, jakož i vzácných kovů – USA nyní zmiňují potenciál těžby surovin pro baterie elektromobilů.

#USCG Cutter Healy led mission to North Pole - 1st US surface ship to independently accomplish this feat #USCG2016 pic.twitter.com/YtFLXYzlYw

— U.S. Coast Guard (@USCG) February 23, 2016

Washington nyní ohlásil, že podrobně prozkoumal arktické vody, a na tom základě si nárokují rozšířený kontinentální šelf. „Jedná se o nejrozsáhlejší námořní mapování, které kdy Spojené státy provedly,“ konstatuje výsledná zpráva publikovaná ministerstvem zahraničí.

Problém však je, že oproti ostatním zemím na březích Severního ledového oceánu Spojené státy tuto úmluvu kvůli jistým detailům neratifikovaly.

„Byl to velmi nekonvenční a překvapivý krok,“ komentovala Rebecca Pincusová, ředitelka Polárního institutu think-tanku Wilson Center ve Washingtonu. „Ano, je skvělé, že si nárokujeme milion čtverečních kilometrů teritoria, jenže to děláme způsobem, který vyvolává určité otázky stran mezinárodního práva,“ cituje ji RFE/RL.

„Jednostranné rozšiřování hranic v Arktidě je nepřijatelné a může vést pouze ke zvýšení napětí,“ reagoval předseda výboru ruské Státní dumy pro Arktidu Nikolaj Charitonov. „V první řadě je třeba prokázat geologickou příslušnost těchto území tak, jak to svého času udělalo Rusko," uvedl pro agenturu RIA Novosti a připomněl, že USA nejsou součástí úmluvy OSN.

Rusové ukázali superledoborec Sibiř. Je největší na světě a pohání ho dva reaktory

Washington je prý připraven se k ní přidat, pro byly dřívější vlády republikánské i demokratické… Ale pořád se tak neděje. „Zatímco Rusko pumpuje miliardy dolarů do budování arktické infrastruktury a staví stále další ledoborce do své flotily, už tak největší na světě, Spojené státy nejsou schopné si potvrdit ambasadory pro arktické záležitosti či odhlasovat úmluvu OSN,“ kritizuje Pincusová pro RFE/RL.