Exotický ráj má problém s plastem v řekách. Řeší ho trojice sourozenců

Navyknout si pokaždé pár minut zabere. Odpad, který se hromadí u plastových bariér na toku, netvoří jen pěkné, čisté plastové lahve. Do této šeré hmoty se přimíchá všechno možné: plíny, roušky i elektronika. „Máte tu prošlé jídlo, zbytky kuřecích vnitřností. Bohužel tu také nacházíme spoustu mrtvých zvířat a spoustu plínek. Takže je to fakt hrozné. U úklidu se vám pořádně obrací žaludek,“ říká Kelly Bencheghibová, kterou to ale asi zas tak vážně neodpuzuje, protože v úklidu stále pokračuje.

Každý týden si členové Hlídky Sungai nandají holiny a rukavice a ponoří se do vod indonéského ostrova Bali, kde postavili velké plastové bariéry. S pomocí dobrovolníků se prodírají hromadami odpadu, který se na nich zachytil, cpou je do pytlů na odpad a pomalu a vytrvale se jich zbavují. Je to vysilující práce, ale přesto z ní člověk dostane hluboké zadostiučinění, když vidí, jak se řeky opět otevírají. I když to je jen dočasně. „Trochu podivně si na to zvyknete. Ale při vstupu do řeky vždy potřebujete aspoň pár minut, abyste si na to zase navykli.“  

Když se řekne Bali, tak si lidé většinou představí nádherný tropický ráj. Ve skutečnosti má stejně jako zbytek světa problém s plasty: každý rok vyprodukuje 1,6 milionu tun odpadu, z čehož 303 tisíc tun tvoří plasty. Více než polovina z nich se neposbírá a do toho spadá i těch 33 tisíc tun, které končí ve vodách ostrova. Během období monsunů je pak pobřeží pohřbeno pod návalem odpadu ze sousední Jávy. Ačkoliv se čísla liší, jeden odhad tvrdí, že každý rok znečistí oceán 1,3 milionu tun indonéského odpadu. A to je jen malá část celkového množství, které se do něj dostává.

Kde s čištěním takového odpadu vůbec začít? V ideálním světě by se s tím vypořádali výše proti proudu s cirkulárními odpadovými systémy a minimálním nebo opakovaně použivatelným balením. Zatím je však jedinou odpovědí, že se tím budou lidé brodit a sami to posbírají. Všude po světě přebírají jednotlivci, skupiny a vlády štafetu a spouštějí iniciativy proti zaplňování země a oceánů odpadem. Ať už to jsou lokální úklidy pláží nebo inovativní strategie jako „bublinová bariéra,“ kterou zkouší v Nizozemsku, či mezinárodní projekty jako Ocean Cleanup.

13 mrtvých turistů po výbuchu sopky Merapi! Další lidé utrpěli v Indonésii popáleniny

Hlídka Sungai je právě jedním z těchto chrabrých týmů. Bencheghibová ji založila spolu se svými dvěma sourozenci Garym a Samem. Všichni tři se narodili ve Francii, ale na Bali vyrostli, a tak jsou si rostoucího problému s plastem vědomi od raného mládí. Již jako náctiletí začali každotýdenní úklidy, do kterých zapojili spolužáky nebo místní podniky. „Tehdy se na nás každý díval takovým divným způsobem. Ptali se nás, proč se s tím vůbec obtěžujeme. Vždyť to stejně zmizí ve vlnách,“ řekla Kelly.   

Již velmi brzy si trojice sourozenců uvědomila, že jí můžou být sociální sítě velkou pomocí, a tak od roku 2009 začala sdílet fotografie a mikrodokumenty a také zviditelňovat lokální hrdiny, aby přilákala pozornost k rostoucímu problému s odpadem. V roce 2017 pak Gary a Sam vedli výpravu po řece Citarum, jedné z nejznečištěnějších řek na světě, na kajacích postavených z plastu. Svou dvoutýdenní cestu dokumentovali na videu, aby ukázali, jak těžko se jim v té mase plastu pádlovalo. Kolem řeky přitom žije přibližně 15 milionů lidí a mnoho z nich na ní jako na zdroji vody závisí.

Videa pak vedla k nouzovému úklidu indonéským ministerstvem životního prostředí a prezident země Joko Widodo o několik měsíců později oznámil sedmiletý rehabilitační plán. To sourozence přimělo si uvědomit, že by se měli soustředit právě na vodstva. Tak v roce 2020 založili Hlídku Sungai – sungai znamená v indonéštině „řeka“ – s cílem nainstalovat na řeky po celé zemi plovoucí síťové bariéry, které  by plastům zabránily v cestě do oceánu.   

O tři roky později už nainstalovali 268 bariér, většinu na Bali a pár na východní Jávě. Finance mají z darů od komunit nebo podniků, které na bariérách můžou mít svá jména. Organizace však nebere peníze od výrobců plastu. Na svém instagramovém účtu se 400 tisíci sledujícími pravidelně zveřejňují videa.

Poté, co vyčistí z řek nepořádek, který se zachytil na bariérách, roztřídí ho v jednom ze svých sedmi třídících zařízení. Hlídka Sungai už s pomocí dobrovolníků uspořádala více než tisíc úklidů a nasbírala přes 1,7 milionu kilogramů odpadu. Podle studie experta na znečišťování moří Muhammada Rezy Cordovy z indonéské výzkumné agentury BRIN jsou bariéry efektivním mechanismem. Během 13 měsíců pozorování bylo v řekách s plovoucími sítěmi sedmkrát až desetkrát méně odpadu než v těch bez nich.

Reza a jeho tým doporučovali, aby vláda sítě instalovala alespoň na deseti hlavních jávských řekách, jelikož jde o nejlidnatější ostrov Indonésie, ale zavedení těchto opatření bylo dosud pomalé i přesto, že si dala vláda za cíl snížit znečištění vod do roku 2025 o 70%. „Takže místo toho vidíme, jak se činí tito nevládní lidé, protože už to lidé, jak často vídáme, prostě nemůžou vystát,“ řekl Reza.

Jak tým Hlídky Sungai přebírá obsah pytlů s odpadky, obrovské množství ho tvoří igelitové tašky, plíny, sanitární odpad nebo kabely. To vše musí zatím jít na skládku. Zbytek se umyje a slisuje stroji. Některé plasty se ve přidruženém sociálním podniku Design Sungai, který bude spuštěn v únoru, promění v nábytek.

„V tuto chvíli zpracováváme asi 20% všeho, co nasbíráme,“ řekl Gary Bencheghib. „Takže máme obrovskou zahradu plastu, které se stále nejsme schopní věnovat. Na tom teď fakt děláme, abychom jim byli schopní jakoby dát druhý život.“

Všichni si však uvědomují, že toto je jen začátek. Týmy už čelily všemu od hadů po vedra, ve kterých je nošení ochranných prostředků nesnesitelné. A i po úklidech se mohou vrátit ke stejné řece a opět tam na hladině najdou plavat odpad. „Řešíme vážně jen zlomek plastového problému tady na Bali. Naše snažení jsou jako kapka vody v oceánu. Ideální by bylo, kdyby Hlídka Sungai už nebyla potřeba,“ říkají sourozenci.