Složité pozadí války na Blízkém východě: Co nyní vedlo Hamás k útoku na Izrael?

Británie převzala kontrolu nad oblastí známou jako Palestina v první světové válce po porážce Osmanské říše, která tuto část Blízkého východu ovládala. Zemi obývala židovská menšina, arabská většina a další menší etnické skupiny.

Napětí mezi těmito dvěma národy vzrostlo, když mezinárodní společenství pověřilo Británii úkolem zřídit v Palestině „národní domov“ pro židovský národ. Deklarace byla zakotvena v britském mandátu nad Palestinou a schválena nově vytvořenou Společností národů – předchůdkyní OSN – v roce 1922. Pro Židy byla Palestina domovem jejich předků, ale toto území si nárokovali i palestinští Arabové a proti tomuto kroku se postavili. 

Mezi 20. a 40. léty 20. století počet Židů, kteří přicházeli na palestinské území, rostl. Mnozí uprchli před perzekucemi v Evropě, zejména pak před nacistickým režimem za druhé světové války. Vzrostlo také násilí mezi Židy a Araby a nepokoje vůči britské nadvládě.

Šokující svědectví z masakru v kibucu: Izraelští vojáci jen stáli a čekali na posily

V roce 1947 OSN odhlasovala rozdělení Palestiny na samostatný židovský a arabský stát a Jeruzalém se měl stát mezinárodním městem. Tento plán byl přijat židovskými představiteli, ale arabská strana ho odmítla, a tak nebyl nikdy realizován.V roce 1948 se Británie stáhla z území a židovští představitelé vyhlásili vytvoření státu Izrael. Měl být bezpečným útočištěm pro Židy prchající před pronásledováním. 

Boje mezi židovskými a arabskými milicemi ale zesililovaly a den po vyhlášení samostatného státu Izrael na území zaútočilo pět arabských zemí. Statisíce Palestinců uprchly nebo byly vyhnány ze svých domovů. Po příměří, které bylo vyhlášeno v následujícím roce, ovládal většinu území Izrael.

Jordánsko obsadilo Západní břeh Jordánu a Egypt obsadil Gazu. Jeruzalém byl rozdělen mezi izraelské síly na západě a jordánské síly na východě. Protože nikdy nebyla uzavřena mírová dohoda, docházelo v následujících desetiletích k dalším válkám a bojům.

Ve válce v roce 1967 Izrael obsadil východní Jeruzalém a Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, stejně jako většinu syrských Golanských výšin a egyptský Sinajský poloostrov.

Většina palestinských uprchlíků a jejich potomků žije v Gaze a na Západním břehu Jordánu a také v sousedním Jordánsku, Sýrii a Libanonu. Ani jim, ani jejich potomkům Izrael nedovolil vrátit se do svých domovů. Izrael tvrdí, že by to zemi zahltilo a ohrozilo její existenci jako židovského státu.

Izrael stále okupuje Západní břeh Jordánu a nárokuje si celý Jeruzalém jako své hlavní město, zatímco Palestinci tvrdí, že východní Jeruzalém je hlavním městem budoucího palestinského státu. Spojené státy jsou jednou z mála zemí, které uznaly Jeruzalém jako hlavní město Izraele.

V posledních 50 letech Izrael vybudoval osady na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě, kde nyní žije více než 700 tisíc Židů. Podle mezinárodního práva jsou osady považovány za nezákonné – to je mimo jiné stanovisko Rady bezpečnosti OSN a vlády Spojeného království – ačkoli to Izrael odmítá.

Palestinci momentálně žijí na mnoha územích a jejich počet dosahuje 14,3 milionu obyvatel. Většina jich pobývá na Západním břehu Jordánu (3 miliony) a v Pásmu Gazy (2 miliony). 

2 miliony Palestinců žijí v Izraeli a stejný počet obývá i sousední Jordánsko. Půl milionu jich žije v Sýrii. Vyplývá to z údajů Ústředního palestinského statistického úřadu (PCBS). 

Výzva Netanjahua: Přes evropské státy tlačí na Egypt, aby přijímal uprchlíky?

Existuje řada otázek, na kterých se obě strany nemohou shodnout. Mezi ně patří například:

• Co by se mělo stát s palestinskými uprchlíky
• Zda by židovské osady na okupovaném Západním břehu měly být odstraněny
• Zda by se obě strany měly dělit o Jeruzalém
• Zda ​​by měl být vedle Izraele vytvořen i palestinský stát

Zachráněna ze spárů Hamásu! Izrael vysvobodil vojačku Ori Megidišovou

Mezi lety 1990 a 2010 probíhala izraelsko-palestinská mírová jednání, která byla prokládána pravidelně probíhajícími násilnými incidenty.

Vyjednání míru se v prvních momentech zdálo reálné. Série tajných jednání, která probíhala v norském Oslu, byla zakončena ceremonií v Bílém domě pod vedením tehdejšího prezidenta Billa Clintona. V tomto historickém okamžiku Palestinci uznali stát Izrael, Izrael uznal Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) jako jediného zástupce palestinského lidu a byla zřízena palestinská samospráva. 

Brzy se však objevily trhliny v zamýšleném plánu, když tehdejší opoziční vůdce Benjamin Netanjahu označil Oslo za smrtelnou hrozbu pro Izrael. Izraelci urychlili svůj záměr usadit Židy na okupovaných palestinských územích. Nově vzniklá palestinská militantní skupina Hamás pak vyslala sebevražedné atentátníky, aby zavraždili izraelské obyvatele, a zničili tak šance na mírovou dohodu.

Atmosféra v Izraeli vyvrcholila 4. listopadu 1995 zavražděním izraelského premiéra Jicchaka Rabina židovským extremistou. V roce 2000 byly učiněny pokusy o oživení mírového procesu. V roce 2003 světové mocnosti navrhly plán dvoustátního řešení, který ovšem nebyl nikdy realizován. Mírové úsilí se nakonec zastavilo v roce 2014, kdy selhala jednání mezi Izraelci a Palestinci ve Washingtonu.

Nejnovější mírový plán, připravený Spojenými státy v době, kdy byl prezidentem Donald Trump, nazval premiér Netanjahu „dohodou století“, ale Palestinci jej odmítli jako jednostranný, a tak nikdy nevešel v platnost. 

Mírové setkání zástupců Izraele a Palestiny vedené Billem Clintonem (13.9.1993) | Reuters

Gaze v současnosti vládne Hamás, islamistická skupina, která se zavázala ke zničení Izraele a kterou Spojené království a mnoho dalších zemí označilo za teroristickou skupinu. Hamás vyhrál poslední palestinské volby v roce 2006 a následující rok se zmocnil Gazy svržením konkurenčního hnutí Fatah a jeho prezidenta Mahmúda Abbáse, který sídlí na Západním břehu.

Od té doby militanti v Gaze vedli několik válek s Izraelem, který spolu s Egyptem udržoval částečnou blokádu Pásma tak, aby izoloval Hamás a pokusil se zastavit jeho útoky, zejména pak odpalování raket na izraelská města. Palestinci v Gaze tvrdí, že izraelská omezení a jeho letecké útoky na hustě obydlené oblasti představují kolektivní trest.

Letošní rok byl pro Palestince na okupovaném Západním břehu a ve východním Jeruzalémě historicky nejkrvavějším rokem. Stěžují si také na omezení a vojenské akce, které jsou prováděny v reakci na útoky na Izraelce. Toto napětí mohlo být jedním z důvodů nejnovějšího útoku Hamásu.

Hnutí se však možná snažilo zvýšit svou popularitu mezi obyčejnými Palestinci nátlakem na Izrael, aby osvobodil některé z odhadovaných 4500 Palestinců držených v jeho věznicích výměnou za rukojmí zajatá 7. října. 

Spojené státy, Evropská unie a další západní země odsoudily útok Hamásu na Izrael. USA, nejbližší spojenec Izraele, v průběhu let poskytly židovskému státu vojenskou a ekonomickou pomoc ve výši více než 260 miliard dolarů a přislíbily další vybavení, rakety protivzdušné obrany, řízené bomby a munici.

Do východního Středomoří USA vyslaly i dvě úderné skupiny letadlových lodí, aby odradily nepřátele Izraele, zejména pak libanonské hnutí Hizballáh, od otevření války na druhé frontě. 

Rusko i Čína odmítly odsoudit Hamás a tvrdí, že udržují kontakt s oběma stranami konfliktu. Ruský prezident Vladimir Putin obvinil americkou politiku z absence míru na Blízkém východě.

Írán, úhlavní nepřítel Izraele, je klíčovým spojencem Hamásu, stejně jako Hizballáhu, jehož ozbrojenci se od útoku Hamásu 7. října téměř denně účastní přestřelek s izraelskou armádou. Některé zprávy uváděly, že Írán o operaci Hamásu věděl dopředu a že ji začátkem října odsouhlasil. Teherán však jakoukoliv účast popírá.