Miminko se narodilo před 9 dny: Zázrakem přežilo s rodiči teror a plameny v kibucu, kde zabili Čecha!
Teprve devítidenní miminko přežilo zázrakem útok Hamásu. Chlapec jménem Kai se s rodiči a babičkou skrýval v domě, do kterého vtrhli 7. října teroristé z Hamásu, kteří následně zapálili dům, zatímco se rodina ukrývala v krytu. „7. říjen byl pro něj jako druhý porod,“ řekla nyní Bildu maminka Aimee Labbanová (30) z britsko-izraelské rodiny a dodává: „Moje matka teď říká Kaiovi Fénix. Chlapec z popela.“ K jejich záchraně došlo v kibucu Nirim, tedy na místě, kde byl zabit 22letý Čechoizraelec Oran Elfasi, který tam byl na návštěvě u přítelkyně.
Brutální a nečekaný útok teroristů z Hamásu na Izrael otřásl řadou lidí a zasáhl mnoho rodin. Ostatně i premiér Petr Fiala (ODS) tento týden v průběhu návštěvy Izraele upozorňoval, že Hamás dělal šílené věci a Izraelci se stali terčem teroristů, kteří „neváhají podřezávat a upalovat děti před očima jejich rodičů“.
Teprve 9 dní starý chlapeček Kai měl v tomhle veliké štěstí. I do jejich domu v kibucu Nirim přišli 7. října teroristé s jasným cílem - vraždit a unášet Izraelce.
„Když přišli do našeho domu, slyšeli jsme hlasitou ránu. Začali všechno ničit, házet věcmi a křičet v arabštině,” uvedl Kaiův tatínek Uriel pro Bild.
Kojila syna, aby neplakal
Schovali se proto v krytu a ze všech sil drželi rukama kliku dveří, aby se teroristé nedostali dovnitř. Zamknout nešlo. Přesto se rodině podařilo dveře udržet a teroristé odešli.
Dům však zapálili - chtěli ohněm vylákat ukryté lidi ven, aby je mohli unést či zastřelit. Podobně, jako jejich sousedy. „Udělali jsme všechno, co bylo v našich silách, abychom nepropadli panice,“ vzpomíná nyní maminka Aimee na chvíle, kdy velká rána syna probudila, začal plakat a ona se ho snažila kojit, aby přestal.
Ranní budíček do noční můry
Útok přitom mladou rodinu probudil v 6:30. Všude se rozezněly sirény, jenže něco bylo jinak, než obvykle. Bylo slyšet mnohem víc raket, než kdy předtím. A později se začala ozývat i střelba. Na kibuc začal útočit Hamás.
„Kolem 8:00 začali psát naši sousedé do skupin na WhatsAppu a vzkazovali, že za okny slyšeli výstřely a arabské výkřiky. Věděli jsme ihned: tohle je naše nejhorší noční můra,“ popisuje Uriel.
Když viděl kouř, který se k nim začal dostávat škvírou pod dveřmi poté, co teroristé zapálili jejich dům, tušil, že je zle.Nikoliv proto, že by se k přístřešku, vyrobeném ze silného betonu, mohly rychle dostat plameny. Rodině však šlo o přežití i proto, že se do místnosti valil další kouř.
Jejich úkryt však disponoval i jedním oknem. „Pokaždé, když jsme se cítili bezpečněji, jsme okno otevřeli a dýchali. Dva nádechy na střídačku. Moje žena a já jsme zvedli dítě a položili ho na okenní římsu,“ pokrčuje izraelský otec v líčení. I Kai se musel nadechnou. Riskovali přitom, že je spatří teroristé. „A nebo že nám zemře v rukou při vdechování kouře,“ pokračuje rodina.
Snímek své sestřenice Aimee sdílel na twitteru Angličan Russell Langer, který sdílel na sociální síti X i odkaz na sbírku na pomoc příbuzným, kterým byl jejich dům totálně zničený.
Chtěli přežít...
Osvobození kibucu armádou a zahnání teroristů trvalo dlouhé hodiny. A mladá rodina i s matkou Aimee věděla, že pokud opustí kryt příliš brzo, zastřelí je.
Kouř neustával, dýchat bylo těžší a těžší. „Bylo několik okamžiků, kdy jsme si mysleli, že možná nepřežijeme (...) Podívali jsme se jeden druhému do očí a řekli: Miluji tě. Ale opravdu jsme se snažili nepropadat panice a nedovolit, aby se všechny ty pocity staly. Systematicky jsme přemýšleli o tom, co musíme udělat, abychom přežili,“ přiznává Uriel.
Boj za oknem
Úleva přišla s příchodem izraelské armády k jejich obydlí. „Kolem 14:00 jsme konečně slyšeli a viděli naše vojáky mávat oknem. Rozmístili se přímo před naším domem,“ líčila německému Bildu rodina. Vyhráno ještě nebylo. V tu chvíli se strhla další přestřelka s teroristy z Hamásu přímo u jejich domu. „Myslím, že boj byl doslova za naším oknem. Když jsme se pokusili vyskočit, boj stále probíhal. Stále tu byli teroristé,“ popisovali Aimee a Uriel.
Na rozdíl od řady sousedů, kteří jsou mrtví, nezvěstní, nebo unesení, měli štěstí. „Jednou Kaiovi řeknu, že nám dal sílu přežít, dal nám sílu bojovat,“ dodává tatínek Uriel.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.