Robert Oppenheimer: Skutečný příběh otce atomové bomby. Jak to měl s komunismem?

Narodil se 22. dubna 1904 v New Yorku jako Julius Robert Oppenheimer, první jméno (po otci) však nepoužíval, leda v podobě zkratky – J. Robert Oppenheimer. Jeho rodiče, nepraktikující Židé, přišli z Německa a vypracovali se. Synové Robert a Frank (rovněž fyzik) dostali bohaté všeobecné vzdělání i kulturní vkus.

Robert Oppenheimer od útlého věku projevoval mimořádnou inteligenci a vzdělával se na významných institucích. V roce 1925 obdržel bakalářský titul z chemie (s vyznamenáním) na Harvardově univerzitě. Pokračoval v Evropě: Na Cambridge se mu nelíbilo, snad kvůli zaměření na experimentální fyziku, ale jeho vědecké články zaujaly Maxe Borna z Göttingenské univerzity v Německu, který ho tam pozval k doktorskému studiu fyziky teoretické. Mezi spolužáky a kolegy byla budoucí esa jako Heisenberg, Fermi či Teller – Göttingen patřil ve svém oboru ke světové špičce.

Už když roku 1927 Oppenheimer obhajoval doktorskou práci, přerůstal své učitele. „Prakticky už začínal zkoušet on mě,“ prohlásil po ústní zkoušce James Franck, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1925. Ještě před dokončením studií přišel s postupem, který se dostal do učebnic kvantové chemie coby Bornova–Oppenheimerova aproximace.

Génius, co špatně počítal

V oboru se pak Oppenheimer prosadil – a významně přispěl k jeho rozvoji – na Kalifornské univerzitě v Berkeley, zaměřil se na kvantovou mechaniku, jadernou fyziku a záhy i astrofyziku. Mimojiné se svými studenty předpověděl, jak zanikají masivní hvězdy – vlastní gravitací se zhroutí do tělesa, jež v 60. letech dostalo název černá díra. Na jeho přednášky se sjížděli studenti z celých USA.

Na odhalování tajů vesmíru byl génius, coby vědci mu však chybělo, jak říkají Němci, Sitzfleisch – „maso k sezení“, zadnice. Prostě potřeboval někoho, kdo vědecký článek dopíše, dopočítá, dotáhne do konce. „Jeho fyzika byla dobrá, zato jeho aritmetika příšerná,“ konstatoval jeho student Hartland Snyder, jenž s ním publikoval právě onen vlivný článek o kolapsu hvězd.

Oppenheimer: Odjištěná nálož, která nechá vaše emoce naplno vybuchnout

Po vypuknutí druhé světové války nastal v Oppenheimerově životě dramatický zvrat. V roce 1942 se přidal k rozsáhlé, přísně tajné iniciativě americké vlády soustředěné na praktické využití jaderné fyziky – vývoj nukleárních zbraní. Po pár měsících teoretičtějších výzkumů dostal Oppenheimer, poněkud překvapivě, výrazně praktičtější úlohu: Vést tým vědců i inženýrů pracujících přímo na vývoji bomby. Ovšem Oppenheimer se ukázal jako schopný lídr, který dovedl vnímat problematiku zeširoka i do praktických detailů, vést a motivovat rozsáhlý tým i řešit nesoulady mezi vojáky a vědci.

Přední experty potřebovala armáda soustředit na tajném místě, a tak Oppenheimer vybral soukromou školu na ranči v pouštním zapadákově Los Alamos ve státě Nové Mexiko. Armáda školu odkoupila a areál rychle rozšířila o spoustu laboratoří. V počátcích v roce 1943 tam pracovalo několik stovek lidí, na vrcholu o dva roky později už šest tisíc.

První jadernou explozi světa vyvolal Oppenheimerův tým 16. července 1945 v novomexické poušti. „Jasnější než tisíc sluncí,“ přišly mu prý na mysl posvátné hinduistické verše. „Stávám se Smrtí, ničitelem světů.“

Válečné využití jejich vědeckého úspěchu přišlo takřka okamžitě. Po bombardování Hirošimy 6. srpna Oppenheimer ještě cítil úlevu, ba triumf; druhou bombu (Nagasaki o tři dny později) už odsuzoval. Ministru války brzy osobně dovezl dopis s apelem na zákaz dalších jaderných testů, v říjnu ho přijal prezident Harry Truman. Argumentem o krvi na rukou ho ale nepřesvědčil. „Toho s*áče už ve své kanceláři nikdy nechci vidět!“ rozhorlil se prý Truman v soukromí. Na veřejnosti však samozřejmě Oppenheimera velebil, udělil mu medaili Za zásluhy, když se postupně začal projekt Manhattan odtajňovat. A také se Oppenheimer stal důležitým činitelem nové Komise pro atomovou energii.

Fyzik se nadále zasazoval o kontrolu atomové energie, i skrze nově založenou Organizaci spojených národů. Doma lobboval proti vývoji pokročilejších zbraní (zejm. vodíkové bomby), čímž si znepřátelil mnohé politiky a generály.

Zároveň toužil dále využívat svůj talent svádět dohromady vědce a intelektuály různých oborů, coby ředitel Institutu pro pokročilá studia Princetonské univerzity. Tamní matematici se však na humanitní a společenské vědce dívali skrz prsty a ani věhlasný „otec atomové bomby“ to nedokázal změnit. Obdobnou ambici (a snahu varovat před zbraněmi hromadného ničení) měla na globální scéně Světová akademie umění a vědy, kterou spoluzaložil mj. s Albertem Einsteinem a Bertrandem Russellem roku 1960.

Podezřelý z kolaborace s komunisty

Oppenheimerovy politické názory a společenské styky vedly k silnému podezírání. Už před válkou měl levicové sklony, ba blízko k americkým komunistům (ve straně byl i jeho bratr Frank a další velmi blízcí lidé), pročež ho policie odposlouchávala. Po světové válce, se začátkem té studené, v USA propukla protikomunistická hysterie (Mccarthismus). V roce 1954 Oppenheimer přišel o bezpečnostní prověrku, už se nemohl podílet na citlivé státní práci.

Pokračoval v akademické sféře; vlastní výzkum už nepublikoval, ale nadále byl vlivnou osobností a mentorem několika významných fyziků. A přednášel nejen fyzikům, nýbrž třeba i na pozvání kateder filozofie a psychologie na Harvardu o dopadu vědeckého poznání na pokrok lidstva.

V 50. letech sbíral prestižní ocenění v cizině, zato Spojené státy jej od vágních podezření očistily až v další dekádě – na popud prezidenta Johna F. Kennedyho dostal r. 1963 od ministerstva energetiky Cenu Enrika Fermiho.

Až roku 2022 americká vláda zrušila odebrání jeho bezpečnostní prověrky roku 1954. „Dr. Oppenheimer měl za svého působení ve veřejné službě nejspíš větší přístup k informacím o amerických technologiích než kdokoli jiný ve vládě. A přesto komise netvrdila, že by dr. Oppenheimer někdy prozradil informace o jaderném programu nebo s nimi špatně nakládal. Nezpochybnila ani jeho loajalitu vůči Spojeným státům. Komise založila své rozhodnutí na závěru, že dr. Oppenheimer má ‚podstatné vady‘ charakteru,“ zdůvodnila rozhodnutí ministryně energetiky Jennifer Granholmová.

Utrpení atomové bomby: Po lidech zbyly na zemi jen stíny, přeživší pomalu umírali na záhadnou nemoc

Dodnes není zřejmé, zda nebyl Oppenheimer tajně členem Komunistické strany USA, rozhodně ji ale podporoval a stýkal se s jejími špičkami. Po otevření archivů KGB vyšlo najevo, že se ho sovětští agenti usilovně snažili přemluvit ke kolaboraci, nikdy však neuspěli. Naopak některé sympatizanty Sovětského svazu z projektu Manhattan vyhodil.

Vášnivý kuřák J. Robert Oppenheimer zemřel 18. února 1967 na rakovinu hrtanu; zanechal po sobě složitý odkaz geniálního vědce a rozporuplného aktéra atomového věku.