Utrpení atomové bomby: Po lidech zbyly na zemi jen stíny, přeživší pomalu umírali na záhadnou nemoc
Datum 6. srpna 1945 se vepsalo do historie lidstva tím nejčernějším písmem. Bylo 8:15 místního času, když na japonskou metropoli Hirošima americký letoun s názvem Enola Gay shodil atomovou bombu s nevinným názvem Little Boy (Malý chlapec, pozn. red.). Výbuch atomovky byl tak ničivý, že na místě zemřelo 70 000 lidí – velká část z nich prostě přestala existovat a na zpustošené zemi po nich zbyly jen stíny.
Japonci v druhé světové válce stanuli na té špatné straně konfliktu. A přestože v Evropě už byla válka u konce, Japonsko dál zarputile odmítalo přijmout výzvu ke kapitulaci. Spojené státy, které vstoupily na konci roku 1941 do války právě kvůli japonskému útoku na Pearl Harbour, ostrovní zemi vytrvale bombardovali. Když nic nezabralo, uchýlili se k atomové bombě; o důsledcích jejího použití v té době neměli ani ponětí.
Bomba Little Boy s váhou 4,4 tuny vybuchla ve výšce necelých 600 metrů nad městem. Uvnitř se ukrývalo 64,15 kg uranu 235 – síla výbuchu odpovídala explozi 16 000 tun TNT. Podle všeho ale fúzí prošla pouhá 2 % uranu v jádru! Za druhé světové války byl největší kalibr „pouhá“ desetituna. Poměrně snadno se dá pochopit, že Japonci, kteří samotný výbuch přežili, se domnívali, že šlo o pěti set tunovou bombu, o té atomové zatím nic nevěděli.
Svědci popisovali náhlý oslňující záblesk světla, po kterém následovala ohlušující rána. Záleželo, jak daleko byly oběti od epicentra a zda byly například v budově, nebo venku ve volném prostranství. Celá řada lidí se prostě vypařila – podle některých zdrojů až 800 metrů od epicentra. Na zemi po nich zůstaly jen temné stíny. V epicentru výbuchu se totiž během vteřiny zvedla teplota na 3800 °C!
Přeživší okamžitě zamířili k nemocnicím, které stále stály. Kvůli akutnímu radiačnímu syndromu ale umírali dřív, než tam stačili dojít. Kolem nemocnic se tak tvořily doslova kruhy z mrtvých těl. Ti, kteří přežili dost dlouho na to, aby se o ně někdo mohl začít starat, trpěli příznaky, které místní lékaři nechápali a nedokázali léčit. Mnoho lidí trpělo masivními průjmy, krvácením a hlavně neuvěřitelnými bolestmi. Celá řada ale přišla do nemocnice s minimálními potížemi a až po čase se u nich rozvinuly podobné příznaky, které často přešly až ve smrt.
Dnes již víme, jak radiace působí na lidský organismus – podle míry ozáření se u lidí projevují bolesti hlavy, podkožní krvácení, ztráta vlasů, průjmy, vnitřní krvácení atd. Člověk se v určitých situacích dokáže vyléčit, mnohdy se u něj ale rozvíjí rakovina. V Hirošimě zemřelo v následujících dnech dalších minimálně 70 000 lidí. Je až s podivem, že celá řada přeživších – včetně muže, který byl zraněn v Hirošimě a o tři dny později i v Nagasaki – se dožila velice vysokého věku a někteří jsou dodnes naživu.
Nejdříve použije chemické a biologické zbraně. Zakázané kazetové bomby už používá. Atomové až jako poslední.