Desítky tisíc mrtvých: Turecko se z předchozích katastrof nepoučilo. Kde úřady chybovaly?
Před víc než dvěma dekádami zažilo Turecko podobně devastující zemětřesení jako to, jež minulý týden zabilo přes 30 tisíc lidí. Slibovaly se posléze přísnější stavební předpisy a investice, ale jak se ukazuje, ani nové budovy nadále nevyhovují, což přispělo k mohutnému počtu obětí, píše v analýze deník The Guardian.
Země leží na hranicích tří litosférických desek - Eurasijské, Anatolské a Arabské, oba tektonické zlomy (Severoanatolský a Východoanatolský) tam jsou dost aktivní, zemětřesení docela častá. V roce 1999 zemřelo přes 17 tisíc lidí u měst Izmit a Gölcük, nedaleko od Istanbulu. Následně úřady slíbily přísnější stavební nařízení a zavedly „zemětřesnou daň“, jež měla zemi na další otřesy lépe připravit.
Pomalá reakce tehdejší vlády dokonce přispěla k vzestupu Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) dřívějšího istanbulského primátora Recepa Tayyipa Erdoğana - roku 2002 vyhrála velkým náskokem volby, načež se stal premiérem. Od roku 2014 pak je prezidentem.
Skoro čtvrt století po tragédii roku 1999 dnes Turci hledají nejen nezvěstné, ale také odpovědi.
Když mělo zemětřesení roku 2011 stovky obětí na lidských životech, premiér Erdoğan přičítal vinu špatnému stavebnictví. „Radnice, stavbaři i dozorující by už měli vidět, že jejich nedbalost je vraždou,“ hlásal tehdy. Dnes je zřejmé, že zakořeněná korupce a laxní vymáhání předpisů mají velký podíl na aktuální krizi.
Boom výstavby
Erdoğan učinil ze stavebnictví motor turecké ekonomiky: Levné zahraniční půjčky financovaly nové dálnice, nemocnice, obytné i kancelářské věžáky po celé zemi, což trvalo až do drastického pádu turecké měny.
Papírově patří turecké standardy bezpečnosti budov k nejlepším na světě, pravidelně se aktualizují specifickými pravidly pro oblasti, jež jsou na zemětřesení nejnáchylnější. Beton musí být posílen ocelí, nosné zdi a sloupy musejí být rozmístěné tak, aby se předešlo „palačinkovému efektu“ - to když se jedno patro zhroutí celé na to pod ním, jež pak nápor neunese a také celé spadne, až z věžáku zbude jen hromada podlah, jedna vrstva na druhé. Jako když smažíte palačinky a odkládáte je jednu na druhou. V kolapsech tohoto typu je daleko těžší přežít, než když se budovy hroutí jinými směry - takto naplacato nezůstávají v troskách skoro žádné kapsy.
Jak turečtí, tak zahraniční geologové, urbanisté, architekti i specialisté na záchranu po zemětřeseních roky varovali, že i mnohé moderní budovy v zemi jsou „budoucími troskami“, poněvadž se regule nedodržují.
Tresty za to nebyly dost přísné, aby odradily investory a stavební firmy od šizení. Podle expertů se to však ignorovalo i shora; řešit to by totiž bylo velmi nákladné, a tím nepopulární. Přitom se zvláštní daní na zemětřesení vybraly odhadem tři miliardy dolarů (dnešním kurzem přes 66 milionů Kč) - avšak z vládních rozpočtů není zřejmé, za co se utratily.
Amnestie pro šizené budovy
Navíc vláda pravidelně, už od 60. let, vyhlašovala „stavební amnestie“. Za poplatek se majitelům budov či stavebním firmám odpouštěly nedostatky v bezpečnosti. Vybraly se patrně miliardy tureckých lir (dnes je lira takřka stejně silná jako koruna, ale dřív býval kurz i 15 Kč/TL). Poslední taková amnestie proběhla roku 2018 a turecká média zmiňovala, že se v parlamentu chystá další.
V deseti tureckých provinciích, jež nynější zemětřesení zasáhlo, dostalo takovou amnestii až 75 tisíc budov, uvedla Pelin Pınar Giritlioğluová, předsedkyně istanbulské komory urbanistů. „Není to zemětřesením, je to režimem!“ kritizovala na twitteru.
Kdyby se normy dodržovaly, mělo by zemětřesení daleko mírnější dopad. „Bilance obětí by byla výrazně menší, budovy navržené na odolnost vůči zemětřesením se zhroutí s menší pravděpodobností. Škody na infrastruktuře by se zmenšily, což by urychlilo proces obnovy,“ cituje Guardian Hakana Süleymana, experta na zemětřesení Bosporské univerzity v Istanbulu. „Stavět budovy odolné vůči zemětřesení není obtížné, z dlouhodobého hlediska takové investice nejen zachraňují životy, ale také snižují celkové náklady na obnovu a novou výstavbu po pohromě. Jenže historie ukazuje, že v Turecku málokdy katastrofy přinesou ponaučení.“
Profesor Övgün Ahmet Ercan, který je specialistou na zemětřesení už přes půl století, to vidí podobně: „Takovou pohromu jsem ještě nezažil. Je pravda, že jsme zemětřesení takové síly v této oblasti neočekávali. Ale rovněž je zřejmé, že většina zkázy je výsledkem lidských chyb,“ řekl podle Guardianu.
V sobotu viceprezident Fuat Oktay oznámil, že bylo po celé zemi zatčeno 113 osob podezřelých z nedbalé výstavby. „Budeme to důsledně prověřovat, dokud se neuzavře patřičný justiční proces, zvláště v případě budov, jež utrpěly těžké poškození a způsobily smrt či zranění,“ citoval ho The Guardian. Ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že se zřídily zvláštní vyšetřovací jednotky, očekává se další zatýkání.
Prezident zatím z tragédie vinil hlavně vyšší moc: „K pohromám docházelo vždy, je to osud.“ A odrážel kritiky, kteří jeho vládě laxní vynucování předpisů či nejasné využití speciální daně vyčítají. Nakolik budou občanům stačit prezidentovy sliby, že se do roka vše zase postaví znovu, ukážou parlamentní volby v květnu.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.