Nobelova cena míru putuje na Ukrajinu, do Běloruska i Ruska: Výbor ocenil bojovníky za lidská práva
Letošní Nobelovu cenu za mír získali běloruský bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki, ruská lidskoprávní organizace Memorial a ukrajinské Centrum pro občanské svobody. Oznámil to dnes norský Nobelův výbor.
„Laureáti Nobelovy ceny za mír reprezentují občanskou společnost ve svých zemích. Mnoho let prosazují právo kritizovat moc a bránit základní občanská práva... Vyvinuli výjimečné úsilí při dokumentování válečných zločinů, porušování lidských práv a zneužívání moci. Společně demonstrují význam občanské společnosti pro mír a demokracii,“ uvedl Nobelův výbor.
Jeho zástupci letos vybírali ze 343 kandidátů - 251 jednotlivců a 92 organizací. V loňském roce si Nobelovu cenu odnesli novináři Dmitrij Muratov z Ruska a Maria Ressaová z Filipín za svůj boj za svobodu slova.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dnes navštívil frontové jednotky v Záporožské oblasti. Oznámil to na síti X, kde zveřejnil fotografie a video. Zelenskyj tento týden řekl, že v Záporožské oblasti a také v Pokrovsku v Doněcké oblasti Rusové zvyšují počet i rozsah útoků.
„Vyslechl jsem si hlášení o operační situaci v tomto úseku, nepřátelské aktivitě a ztrátách v řadách okupantů. Hovořil jsem s vojáky o rozhodnutích potřebných k posílení obrany v orichivském směru - personálu, určitých typů zbraní a vybavení včetně lehkých obrněných vozidel a prostředků k vedení elektronického boje,“ napsal Zelenskyj. Zdůraznil, že vedení činí vše, aby posílilo bojující jednotky.
Německý kancléř Merz a Zelenskyj se dnes také dohodli, že budou nadále koordinovat úsilí o uzavření příměří a trvalého míru na Ukrajině, která se už téměř čtyři roky brání ruské invazi. "Německo spolu se západními partnery zvýší tlak na Moskvu, aby Rusko přiměli k vážným jednáním," stojí ve vládním prohlášení.
Podle něj kancléř s prezidentem hovořil také o ukrajinských uprchlících. Zelenskyj slíbil, že se bude věnovat otázce rostoucího počtu mladých ukrajinských mužů, kteří odjíždějí z Ukrajiny do zemí Evropské unie. V Německu se v posledních měsících mnohonásobně zvýšil počet mladých Ukrajinců, kteří žádají o mezinárodní ochranu. Podle německého ministerstva vnitra to souvisí s rozhodnutím ukrajinské vlády umožnit mužům ve věku od 18 do 22 let vyjíždět za hranice země.
Německo očekává, že Ukrajina bude energicky pokračovat v boji proti korupci a v reformách v oblasti právního státu. V telefonátu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským to dnes řekl německý kancléř Friedrich Merz, informoval mluvčí německé vlády. Hovor se uskutečnil den poté, co kvůli korupčnímu skandálu v energetice skončili dva ukrajinští ministři.
„Prezident Zelenskyj informoval o vyšetřování korupce namířeném proti dvěma členům jeho vlády, kteří mezitím rezignovali. Přislíbil přitom plnou transparenci, dlouhodobou podporu nezávislých protikorupčních úřadů a další rychlá opatření, aby znovu získal důvěru ukrajinského obyvatelstva, evropských partnerů a mezinárodních dárců,“ stojí v prohlášení německé vlády.
Merz v rozhovoru se Zelenským podle mluvčího vlády zdůraznil, že očekává, že „Ukrajina bude energicky pokračovat v boji proti korupci a dalších reformách, zvlášť v oblasti právního státu“.
Nobelovka do vězení
Ales Bjaljacki patří k předním ochráncům lidských práv v Bělorusku. Je vůdcem organizace Vjasna, která monitoruje porušování lidských práv v zemi. Založena byla v roce 1996 a původně působila pod názvem Vjasna 96. V roce 2003 administrativa prezidenta Alexandra Lukašenka zrušila Vjasně státní registraci.
Od loňského července je Bjaljacki ve vězení. Zatčen byl při razii v sídle organizace Vjasna oficiálně za daňové úniky.
Ve vězení byl již v letech 2011 až 2014. V listopadu 2011 byl odsouzen ke čtyřem a půl roku vězení, oficiálně za daňové úniky. Nepřiznáním daně z příjmu údajně způsobil státu škodu přes 757 milionů běloruských rublů (1,8 milionu korun). Bjaljacki přijímal peníze od západních dárců pro vězněné běloruské opoziční aktivisty, které režim odsoudil za účast v protestech proti prezidentu Lukašenkovi. Bjaljacki přijetí peněz nepopíral, ovšem prostřednictvím svých právníků se bránil argumentem, že nebyly jeho osobním majetkem, a tudíž dani z příjmu nepodléhaly. V červnu 2014 se předčasně dostal na svobodu.
Jeho zatčení způsobilo nedopatření ze strany Litvy a Polska, které předaly Minsku kompromitující údaje o účtech disidentů. Tehdejší polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski se za omyl omluvil.
Ruská organizace trnem v oku Kremlu
Mezinárodní historicko-vzdělávací, dobročinná a lidskoprávní společnost Memorial (zkráceně Mezinárodní Memorial) je nevládní nezisková organizace zabývající se studiem politických represí v SSSR a v současném Rusku a snaží se také o morální a právní rehabilitaci osob podrobených politickým represím. Proslula odhalováním zločinů komunismu a stalinismu v někdejším Sovětském svazu, věnuje se také ochraně lidských práv.
Do sporu s ruskou mocí se Memorial poprvé dostal v roce 2014, kdy moskevský soud nařídil moskevskému lidskoprávnímu středisku Memorial, aby se zaregistrovalo u ministerstva spravedlnosti jako takzvaný zahraniční agent, protože dostává peníze ze zahraničí. Mateřský Mezinárodní Memorial tuto povinnost dostal o dva roky později. V Rusku od konce roku 2012 platí zákon, který takovou registraci vyžaduje od nevládních organizací působících v ruské politice a přijímajících západní granty. Hlavní ruské nevládní organizace tento požadavek odmítají splnit.
Ruská generální prokuratura v polovině loňského listopadu podala soudu návrh na rozpuštění Memorialu s odůvodněním, že soustavně a závažně porušuje zákon o zahraničních agentech. Údajně přitom ospravedlňuje terorismus a extremismus. Proti snaze o likvidaci Memorialu protestovali i politici z Česka a dalších evropských zemí, generální tajemnice Rady Evropy Marija Pejčinovičová Buričová nebo bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov. Podporu Memorialu vyjádřili i europoslanci na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v polovině prosince.
Ruský nejvyšší soud vynesení rozsudku nejprve dvakrát odložil, loni 28. prosince ale rozhodl o rozpuštění této organizace, což odůvodnil porušením zákona o zahraničních agentech.
Centrum mapuje válečné zločiny na Ukrajině
Ukrajinská nevládní organizace Centrum pro občanské svobody (CGS) byla založena 30. května 2007 s cílem dohlížet na dodržování lidských práv a kontrolovat jednání orgánů činných v trestním řízení. Na vzniku CGS se podílely lidskoprávní organizace z devíti postsovětských zemí. Sídlo má v Kyjevě. Věnuje se i vzdělávání v oblasti lidských práv a demokracie.
Do širšího povědomí veřejnosti se organizace poprvé dostala v roce 2013 skrze iniciativu nazvanou Euromajdan SOS. Ta vznikla v reakci na násilné rozehnání demonstrace na kyjevském náměstí Majdan v roce 2013 a následně dokumentovala porušování lidských práv během protestů a pomáhala pronásledovaným aktivistům.
Po skončení demonstrací, které vedly k pádu režimu proruského prezidenta Viktora Janukovyče, začala monitorovat porušování lidských práv na poloostrově Krym, který anektovalo Rusko, a údajné válečné zločiny v Donbasu, kde v roce 2014 vypukl konflikt mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou.
Když letos v únoru zaútočila na Ukrajinu ruská vojska, centrum začalo budovat dobrovolnické hnutí, jehož úkolem je shromažďovat informace o současných potenciálních válečných zločinech páchaných ruskou armádou.
Organizace v současné době spolupracuje se zhruba 400 dobrovolníky, kteří se rekrutovali mimo jiné z řad právníků, studentů, obchodních analytiků, designérů, ale je mezi nimi i zubař nebo učitel matematiky či sociologie. „Mnoho dobrovolníků jsou také vnitřně vysídlení nebo uprchlíci, kteří nalézají oběti nebo svědky mezi dalšími lidmi, kteří uprchli z domovů,“ řekla letos v létě ČTK výkonná ředitelka centra Oleksandra Romancovová. „Jeden ze systematických (potenciálních válečných zločinů), které vidíme na různých místech, je využívání civilních objektů jako živých štítů. Evidujeme rovněž řadu únosů, braní rukojmích a zabíjení lidí, kteří se nemohli bránit - například ve městě Buča měla řada zabitých svázané ruce,“ dodala.
Cena míru se dnes dává vedle drobných zásluh především z politického hlediska. Původní propozice stanoví, že cenu míru získá ten, kdo vykonal nejvíce pro bratrství národů, zrušení či zmenšení armád nebo pořádání a propagaci mírových kongresů. Tomuto zadání letošní laureáti moc neodpovídají. To není kritika výběru laureátů, spíš ilustrace toho, jak se svět mění.