7°C
Blesk u rakve královny Alžběty II.: Moment, kdy se mi podlomila kolena
Vidět královnu, aspoň jednou, a naposled. To bylo asi někdy přáním jakéhokoliv studenta angličtiny, moje určitě. Ta příležitost se nyní naskytla tisícům lidí, včetně redaktorů Blesku. Prvotní pocity při vchodu do Westminster Hall? Nejde nevnímat tíživý smutek Britů, jejich úctu a respekt vůči panovnici.
Lidé z celého světa hodiny čekali na to, aby se mohli dostat k rakvi královny Alžběty II. Všemu vévodí velkolepá loď Westminster Hall. Než se člověk dostane dovnitř, sice trvá, pak už ale fronta postupuje jako na běžícím pásu.
Pomalejší tempo, poklona a pokleknutí před rakví a jde se zase dál. Lidé mají před rakví pár momentů jen pro sebe, někteří na ni jen smutně či zvídavě hledí. Jiní se křižují, klopí hlavu nebo poklekávají. Smutek je někdy tak hluboký, že lidé potřebují podporu. To se stalo i jednomu postaršímu páru, který byl uvnitř ve stejnou dobu jako já. Manželka musela podpírat svého muže, kterého přemohly emoce.
Ticho a pokušení
Pro novináře platí jen dvě jednoduchá pravidla: ticho a žádný telefon. Druhou větou, ale náš westminsterský průvodce dodal, že telefon si samozřejmě můžeme vzít s sebou, jen používat ho nesmíme. A tak jsme se o půl deváté večer vydali na tribunu určenou tisku. Vstup je hned za hlavní branou, bokem po provizorních schodech u lešení.
Ticho přerušuje jen občasný dětský pláč a samozřejmě zuřivé zapisování poznámek, jako novináři jsme se museli vrátit k základům – k tužce a zápisníku. Moje asi jediná myšlenka v první moment, kdy jsem viděla rakev, byla: Nemůžu tomu uvěřit. Stejně jako pro mnohé Brity, byl pohled na vyvýšené podium, setkání s realitou toho, že královna skutečně zemřela.
Odchod od rakve je pro truchlící těžký, někteří přidají do kroku a ani se neohlížejí, jiní se nemohou ubránit pohledu přes rameno, aby naposledy spatřili svou panovnici. „Je to jediná královna, kterou jsem znala,“ řekla Blesku jedna z truchlících. Tohle platí pro řadu generací.
Od úderu do úderu
Překvapivě nejtišší moment, který ve Westminister Hall nastane, je, když se ozve úder hole o zem. Oznamuje střídání stráží, v tu chvíli dav přítomných naprosto ztichne, působí to až, jako by zadržel dech, a rozestoupí se, aby udělal prostor pro přicházející stráž.
Dupot jejich pochodu je ohlušující. Najednou se zraky všech lidí upírají jen a jen na přicházející stráž, pohledy stráže jsou však upřené jen a jen na podium s královnou. Pak utichne i pečlivě nacvičený pochod a stráž se neslyšně vymění.
Náhle to vypadá, jako by někdo znovu pustil „play“ a dav se dává opět do pohybu. Teprve v tu chvíli mi došlo, že truchlící dav, byť na první dojem tichý, byl poměrně hlučný.
Lidé přicházejí a odcházejí, novináři na své tribuně mohou zůstat – pod bedlivým okem našich průvodců, jsme také tak trochu atrakcí pro návštěvníky: Novináři na bidýlku.
Strážníkova podlomená kolena
Pak už je přece jen čas odejít – s královnou jsme strávili téměř tři čtvrtě hodiny, říct své poslední sbohem, za sebe, redakci a taky Česko. Při odchodu nás trochu pobavil a rozptýlil unavený policista, který hlídal zatarasenou cestu zpátky do Westminsteru do místnosti pro tisk. Nebohému strážníkovi v pozoru, jak se lidově říká, „usnuly nohy“, v momentě, kdy se měl rozejít, se mu podlomila kolena a měl co dělat, aby neupadl. Jako oporu vyzkoušel zábranu. Ta však jeho váhu nevydržela. Zkoušeli jsme asistovat, policista to naštěstí „ustál“. Jeho smích prořízl smuteční opar, vzbudil úsměv na tváři čekající fronty i novinářů a pro mě tím uzavřel cestu za královnou.
Při odchodu z Westminsteru jsem těžko hledala slova, jakým bych zážitek popsala, procházela jsem kolem lidí v řadě vinoucí se ke královně a vzpomněla jsem si na slova Britky, která v krátkém komentáři pro Blesk vyzdvihla královninu oddanost národu. A národ -národy- jí to teď oplácí.
Fiala: Velice důstojné
Rakvi královny Alžběty II. se v neděli byl poklonit i premiér Petr Fiala (ODS) s manželkou, který na tiskové konferenci po státním pohřebu novinářům popsal, jak na něj atmosféra dýchla. „Proběhl ve velmi důstojné atmosféře. Bylo vidět, jak si své královny váží britští občané,“ řekl Fiala.
Předseda vlády ocenil, že měl možnost vyjádřit soustrast jménem České republiky a že jsme měli ve Velké Británii takové zastoupení.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.