„Fašistka“ versus špinavý liberální „elitář“. Francouzské prezidentské volby jsou ve finále

„Hledat volební plakát, který by nebyl počmáraný či potrhaný, je takřka hledáním pokladu,“ píše z Francie reportérka BBC. „Barvité urážky jsou načmárané všude: ‚fašistka‘ nebo ‚špinavý liberál‘; ‚rasistka‘ versus ‚elitář‘. Není těžké poznat, koho se která týká. Prudká nechuť, kterou mnozí voliči vyjadřují k jedné či oběma stranám, bere dech.“ Svou reportáž nazvala „Bitva špatných reputací“.

Le Penová je na to zvyklá – ostatně v politice začínala coby dcera skutečného extrémisty. Jean-Marie Le Pen (93) byl několikrát trestán za rasismus a xenofobii; sama se ale z jeho toxického stínu postupně vymaňuje, dokonce ho vyhodila ze strany Národní fronta, když ji po něm přebrala. Stranu v rámci „odďábelštění“ pro jistotu přejmenovala na Národní sdružení (RN) a sama se prezentuje krátce jako Marine, snad aby hned nepřipomínala kontroverzního otce.

„Sorry, nejsem radikálka!“ uvedla pro BBC. „Realita je, že současnou vládu vede privilegovaná menšina ve prospěch privilegované menšiny. Kandiduji, abych to změnila, zavedla vládu lidu a pro lidi. Vrátit lidu moc.“

Přesvědčila tím mnohé. Zatímco v duelu před pěti lety ji Macron, za nějž se postavil celý politický mainstream, roznesl s dvojnásobkem hlasů, nyní je to těsnější. Průzkum průzkumů serveru Politico to nyní vidí na 55 % hlasů pro Macrona, 45 pro Le Penovou. V žádném jednotlivém průzkumu Le Penová Macrona nepřeskočila.

Daně, covid, energie

Roku 2017 se mladý Emmanuel Macron, se zkušenostmi z investiční banky a dvouletým působením v čele ministerstva ekonomiky (2014-16), jevil jako svěží síla. Jen rok před volbami založil liberální, středové hnutí Na pochodu a dokázal přitáhnout spousty hlasů od konzervativců i socialistů, dvou táborů po dlouhá desetiletí dominujících francouzské politice. Podnikatele lákala jeho liberální ekonomická politika, levicovější voliče zase otevřenost ve společenských otázkách jako migrace, ekologie, občanská práva…

Nyní už mu nestačí slibovat vize, musí obhajovat své dosavadní působení v Elysejském paláci. Docela rychle si znepřátelil spoustu lidí, když zrušil milionářskou daň – od té doby se s ním táhne přízvisko „prezident bohatých“. Hodně lidí popudil opatřeními proti pandemii koronaviru. A teď se nevyhne ani kritice kvůli zdražování, do nemalé míry vyvolaného situací kolem Ruska a Ukrajiny. Právě na tomto tématu nyní boduje Le Penová, jež se staví do role ochránkyně běžných Francouzů – nyní spíš před drahotou než před muslimy.

Prezidentské volby ve Francii: Za Putina to víc schytává Macron než z Ruska financovaná Le Penová

I tak Macronova taktika do velké míry spočívá ve varování před krajní pravicí, která podle něj nadále hrozí vyvolat ve Francii občanskou válku kvůli omezování, ba šikaně muslimů, a rozvrátit Evropskou unii. A ruská invaze na Ukrajinu sice činí problémy mj. s cenami energií, na druhou stranu se za této situace Macron může předvádět jako lídr evropské mocnosti.

A hlavně mu nahrává, že jeho rivalka dlouho veřejně obdivovala Vladimira Putina. Nyní i ona invazi odsuzuje, leč odmítá například omezovat dovoz ruské ropy a plynu – a sotva válka skončí, Evropa by podle ní zase měla s Ruskem navázat přátelské vztahy. Jinak se prý spolčí s Čínou.

Zápas o krajní levici

Jen s malým odstupem v prvním kole skončil další radikál, veterán krajní levice Jean-Luc Mélenchon (70). Hlas mu dalo 22 % voličů (a 36 % z těch pod 24 let) – a o ty se v posledních dnech před finále nejvíc bojovalo. Zatímco v jiných zemích k sobě mohou radikálové a populisté zprava a zleva mít celkem blízko, ve Francii to neplatí. Mélenchon své stoupence vyzval, aby Le Penovou určitě nevolili – byť centristu Macrona přímo nepodpořil.

„Jako volit mezi morem a cholerou,“ říká pro Politico Maha (19), studentka sociálních věd. Teď nejspíš bude hlasovat pro Macrona – ale jak se ve Francii říká, „s kolíčkem na nose“. Takových, pro které prezident zapáchá méně než vyzyvatelka, se najde víc. Avšak podle průzkumů třetina až polovina tvrdých levičáků neupřednostní ani jednoho. Buď prostě k volbám nepřijdou, nebo sice dorazí splnit občanskou povinnost, ovšem vhodí do urny prázdnou obálku. V 21. století se podíl „bílých hlasů“ v prezidentském finále obvykle pohyboval okolo pěti procent, posledně to ovšem bylo 11,5 %.

Volí se od 8:00 do 19:00, ve velkých městech o hodinu déle. Vzhledem k časovému posunu šli obyvatelé zámořských území k urnám už v sobotu. Výsledky lze očekávat pár hodin po uzavření volebních místností. V červnu pak následují parlamentní volby, které buď potvrdí, nebo oslabí moc dubnového vítěze.