Tragédie vesmírného závodu: Posádka Apolla 1 uhořela ve stoprocentním kyslíku
Vesmírný závod byl zvláštním kolbištěm studené války, USA a SSSR se předháněly, kdo předvede pokročilejší technologie, silnější rakety či odvážnější kosmonauty. A když Amerika prohrála několik etap, zavelel prezident J. F. Kennedy, že NASA musí do konce 60. let přistát na Měsíci. Enormní tlak přinesl úspěch, ale za vysokou cenu. Před 55 lety uhořeli tři astronauti přímo na raketě. A smutné výročí se připomíná i následující den: 28. ledna 1986 explodoval při startu raketoplán Challenger.
Koncem února 1967 měla poprvé s posádkou letět do kosmu kosmická loď Apollo; zatím ještě na menší raketě Saturn IB, což byl starší a menší „sourozenec“ Saturnu V, které v Americe chystal legendární nacistický přeběhlík Wernher von Braun. Měsíc dopředu se testovaly různé systémy, například elektřina.
Gus Grissom, Ed White a Roger Chaffee byli 27. ledna 1967 usazeni ve velitelském modulu na raketě. V té ještě nebylo palivo, bezpečnostní opatření proto nebyla vysoká. Potíže byly už s rádiem: „Jak se máme sakra dostat k Měsíci, když nemůžeme mluvit ani mezi třemi baráky?!“ soptil velitel Grissom.
Přitom byla kabina natlakovaná stoprocentním kyslíkem, stejně jako na všech dosavadních letech amerických misí Mercury a Gemini. Kyslíková atmosféra byla jednodušší na provoz a bez dusíku nehrozila dekompresní nemoc (jako např. u potápěčů při rychlém vynoření). NASA však nebrala příliš vážně jiné riziko kyslíku: stačila jiskra a bleskově se rozšířil požár.
Poklop se otevíral dovnitř, čemuž bránil i vyšší tlak v kabině, takže se dovnitř nemohli dostat záchranáři. Stejně by asi ničemu nepomohli, do pár vteřin se všichni tři astronauti udusili.
Poučení vývoje z krize
„Mysleli jsme, jak to Rusům nandaváme, jak se nic nemůže stát. Ztráta posádky, navíc jen při pozemním testu, nás všechny probrala z falešného pocitu bezpečnosti. Přitom Gus si stěžoval, co všechno je špatně. Měli jsme naléhat, ať se vše vyřeší, než ho tam zavřou do sta procent kyslíku,“ uznal svůj díl viny Alan Shepard, první Američan ve vesmíru a roku 1967 šéf oddílu astronautů.
Dvacet měsíců pak americké posádky vůbec do vesmíru nelétaly, než se neštěstí řádně vyšetřilo. NASA se aspoň poučila. „Změnilo se vedení, celý systém byl totálně revidován. Nebýt požáru, četné nedostatky Apolla by se včas nevyřešily, abychom stihli Kennedyho lhůtu, dost možná bychom ztratili další posádku při samotné misi,“ soudí David Scott, později pilot velitelského modulu Apolla 9 a velitel Apolla 15. Každý astronaut pak na Zemi dostal konkrétní úkol, např. Scott spolupracoval s inženýry na novém poklopu otevíraném ven. Také se upustilo od kyslíkové atmosféry.
I Sověti kvůli americkému neštěstí přidali na opatrnosti při vývoji nové lodi Sojuz, jež také měla mířit k Měsíci. Prošel revizí, dráty dostaly extra izolaci. Od kyslíkové atmosféry však Rusové ustoupili ještě před Gagarinovým letem, to když při testech v tlakové komoře v březnu 1961 uhořel kosmonaut-kandidát Valentin Bondarenko.
Jeho kolega Alexej Leonov se divil, proč se NASA nepoučila už z této chyby Sovětů – a nepovažoval za omluvu, že Sověti o selhání neinformovali. „Američané o jeho tragédii museli vědět. Měl velký pohřeb, tajné služby by nedělaly svou práci, kdyby NASA neinformovaly,“ napsal v pamětech.
Označení Apollo 1 dostala trojice až čestně, in memoriam. Jména Apollo 2 a 3 se nepoužila, 4–6 byly bezpilotní testy. První let posádky Apollo tak měl číslo 7, Wally Schirra, Donn Eisele a Walter Cunningham obíhali zeměkouli 11.–22. října 1967.
- Virgil „Gus“ Grissom (*3. 4. 1926)
Třetí člověk ve vesmíru – 21. 7. 1961 v podstatě zopakoval let Alana Sheparda, tedy jen čtvrthodinový balistický skok do výšky 190 km. Jako první kosmonaut se do vesmíru vrátil s první pilotovanou misí následujícího programu Gemini.
- Ed White (*14. 11. 1930)
Poprvé letěl do vesmíru s misí Gemini 4. Jako první Američan vystoupil z kosmické lodi, ovšem k tomu ho svým způsobem dotlačil ruský konkurent: „Ed White měl otevřít poklop, postavit se a do volného kosmu vystrčit hlavu a ramena – první krok k úplné vesmírné procházce. Jakmile březnu 1965 vstoupil do dějin Leonov, vše se změnilo. Museli jsme Sověty o krok předehnat, nebo aspoň dorovnat,“ vzpomínal v pamětech Whiteův kolega Scott.
- Roger Chaffee (*15. 2. 1935)
První let Apolla měl být i pro 31letého pilota amerického námořnictva vesmírnou premiérou; do kosmu se tak nikdy nedostal.
NASA později 27. leden prohlásila dnem památky všech svých obětí. „O našem Dni památky se zastavujeme, abychom uctili všechny členy rodiny NASA, kteří položili své životy při bádání,“ tweetovala agentura a připomněla nejen Apollo 1, ale též zkázy raketoplánů Challenger (28. ledna 1986) a Columbia (1. února 2003).
Šéf Bill Nelson navštívil Národní hřbitov Arlington, kde leží Chaffee a Grissom i spousty dalších hrdinů amerických ozbrojených sil. A také hovořil se zaměstnanci o bezpečnosti.
O dalších epizodách kosmických závodů, od Sputniku po rakety Elona Muska, si můžete přečíst v knize edice Blesk Speciál zvané Gagarin a ti druzí: 60 let kosmonautiky. Dostupná je v tištěné i elektronické verzi na portále ikiosek.cz.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.