Studentku (24) zdrtil nástup Tálibánu: „Muži se nám vysmáli.“ Bez burky ženy mlátí

Brzy ráno v neděli, kdy Tálibán obsadil prezidentský palác v Kábulu, byla zrovna na cestě do školy, když si všimla, že z kolejí vybíhají skupiny vyděšených studentek. „Jedna z nich mi řekla, že je evakuovala policie, protože Tálibán dorazil do Kábulu a zmlátí všechny ženy, které nebudou mít na sobě burku,“ popsala nadějná studentka.

„Všechny jsme chtěly jet domů, ale nemohly jsme použít hromadnou dopravu. Řidiči nás nechtěli vzít, protože nechtěli být zodpovědní za převážení žen. Ještě horší to bylo pro ženy z kolejí, které nejsou z Kábulu. Byly zděšené a nevěděly, kam mají jít,“ vzpomíná Afghánka.

Muži, kteří stáli opodál, se ženám a dívkám vysmívali. „Jděte si nasadit burku!“ povykoval na ně jeden z kolemjdoucích. „Tohle je poslední den, co jste venku na ulicích,“ posmíval se další. Jeden ze škodolibých mužů začal dokonce oznamovat své polygamní plány: „Jednoho dne si vezmu čtyři z vás!“

Z jiných svědectví již vyplýá, že ženy bez burek skutečně zakusily po aktuálním vzestupu Tálibánu bití a ponižování, byť tálibánští mluvčí slibují dodržování jejích práv - ovšem dle práva šaría. Zmiňovaná studentka přitom téměř dokončila dvojité studium na dvou prestižních afghánských univerzitách, v listopadu se měly konat promoce, ke kterým ji nové vedení ale pravděpodobně nepustí. „Pracovala jsem tolik dní a nocí, abych se stala tím, kým teď jsem. Jakmile jsem se dostala domů, první věc, co jsme se sestrami musely udělat, bylo schovat naše vysokoškolské identifikační karty, diplomy a certifikáty,“ vyprávěla studentka.

„Nechali nás na letištní ploše.“ Český tlumočník se nevešel do speciálu, pomohli mu Američané

„Připadám si jako oběť politické války, kterou začali muži,“ popisovala. „Mám pocit, že už se nemůžu nahlas smát, poslouchat svoje oblíbené písničky, potkávat se s kamarádkami v našich oblíbených kavárnách nebo nosit své oblíbené žluté šaty a červenou rtěnku. Nemůžu chodit do práce a nemůžu získat titul, kvůli kterému jsem dřela tolik let.“

Místní ženy a dívky mohou zapomenout i na manikúru a lakované barevné nehty. Salón krásy, do kterého studentka ráda docházela, hned den po příchodu Tálibánu zel prázdnotou. Po veselých plakátech ve výlohách, na kterých byly vyobrazené ženy a dívky s upravenými nehty a make-upem, se slehla zem.

Tu máš ženu za odvoz

Studentka se svými sestrami probděla několik nocí poté, co si poslechly matčiny příběhy o poslední tálibánské vládě. Loučily se se svými holčičími sny a ambicemi a připravovaly se na život s velice omezenými právy. Během posledních týdnů, během kterých si extremisté postupně dobývali velká provinční města, slyšela mladá Afghánka hned několik odporných příběhů.

„Jedna rodina přišla ve válce o syna a neměla peníze na cestu taxíkem do Kábulu, tak řidiči dala svoji snachu výměnou za odvoz. Jak může mít žena stejnou cenu jako cesta autem?“ psala zděšená studentka.

Rozloučit se musela i se svou třídou v anglickém vzdělávacím centru, kde vyučovala. „Nedokážu myslet na to, že už nebudu moct stát před třídou a učit je abecedu. Pokaždé, když si vzpomenu na mé krásné žákyně, které budou muset ukončit vzdělání a zůstat doma, začnou mi téct slzy.“

Přehledně: Poslední vojáci USA odletěli z Afghánistánu, Tálibán oslavil převzetí moci

Po dvaceti letech boje za ženská práva a svobodu si studující učitelka nedovede představit budoucnost v otroctví. „Nečekala jsem, že nám zase odeberou základní práva. Cítím se jako otrok. Můžou si s mým životem hrát, jak jen chtějí,“ svěřila se novinářům.

Nešťastné tváře zoufalých žen a tvrdé výrazy mužů, kteří ženy nenávidí a nechtějí, aby studovaly, pracovaly a měly svobodu, se jí navěky vryly do paměti.