Krvácení, zvracení a smrt 8 lidí z 10: Nebezpečný virus Marburg se objevil na novém místě
Zabiják, před kterým se klepou epidemiologové z celého světa. Virus marburg patří mezi to nejhorší, čím se můžete nakazit. Zničí vám vnitřní orgány, umírá na něj až osm lidí z deseti. Lék neexistuje, můžete se maximálně modlit. Odborníci po celém světě dlouhodobě upozorňují, že jestli třeba na něco dávat pozor, tak na tohoto „bratra eboly“, který byl poprvé popsán v roce 1967 v Německu. Zatím žádnou rozsáhlou epidemii nezpůsobil, ale i malé ohnisko znamená bolestivou smrt pro mnoho lidí. Pouhý jeden nově oznámený případ ze západoafrické Guineje tak stačil na to, aby Světové zdravotnická organizace (WHO) zpozorněla.
V této zemi, dokonce celé západní Africe, se virus marburg objevil úplně poprvé. Nakazila se jím osoba, která když cítila, že jí není dobře, vyhledala pomoc lékařů. Jenže jak to u tohoto patogenu bývá, stav pacienta se během krátké doby dramaticky zhoršil, a než zdravotníci stihli vymyslet léčbu, zemřel.
V první moment přitom nebylo jasné, čím se člověk nakazil. Že se nějakým způsobem dostal do kontaktu s marburgem, potvrdily až guinejské laboratoře a později i Pasteurův institut v Senegalu.
Region má zkušenosti s ebolou, projevy jsou velmi podobné. Virus je dokonce nemoci příbuzný, v obou případech jde o krvácivé horečky s podobnými genetickými charakteristikami. Obojí má také velmi vysokou smrtnost. V Guineji ebola řádila až do letošního června, kdy WHO vyhlásila konec epidemie.
Oba viry se vyskytly u města Guéckédou, které se nachází nedaleko hranic s Pobřežím slonoviny a Libérií. To je ten samý region, kde se objevily i první případy zatím nejhorší epidemie eboly z let 2013 až 2016. WHO je proto na pozoru. „Možnost, že se virus marburg rychle a daleko rozšíří, znamená, že ho potřebujeme okamžitě zastavit,“ uvedla Matshidiso Moetiová, ředitelka organizace pro Afriku. Dodala, že země bude stavět právě na svých zkušenostech s ebolou.
Opičí krev v Německu
Zprávy o výskytu marburgu byly dosud velmi střídmé. Zaznamenáván byl převážně na jihu a východě Afriky, když se nepočítají případy, které byly dovezeny na Západ. S exportem se obecně pojí historie viru – poprvé byl popsán v roce 1967, když skupina lidí v německých městech Marburg, Frankfurt a jugoslávském Bělehradu začala mít vysoké horečky, zvracet a krvácet ze všech tělesných otvorů.
Mezi nakaženými bylo několik zaměstnanců již zaniklé farmaceutické společnosti Behringwerke, kteří byli vystaveni krvi pokusných opic dovezených z Ugandy. Po několika týdnech se zjistilo, že krev obsahuje neznámý virus, který dostal jméno marburg podlě města výskytu. S tehdejším ohniskem se pojí 31 smrtí převážně laboratorních pracovníků.
Jak analýza v minulém století odhalila, virus spadá mezi tzv. filoviry, skupinu RNA virů vypadající jako dlouhé nitky. Ebola je také filovirus, v obou případech, jak už bylo zmíněno, se bavíme o krvácivých horečkách.
Od bolesti hlavy k selhání orgánů
Přenašečem marburgu jsou infikovaná zvířata. Kromě opic jsou popsány případy přenosu z netopýrů, většina dosavadních ohnisek se pojí s návštěvou afrických jeskyní obývaných právě netopýry. V tomto prostředí se nakazila i cestovatelka z Nizozemí, která si smrtelný virus dovezla do Evropy. Nejhorší epidemie ale proběhla v roce 2004 v Angole, kde se nakazilo přes 250 lidí. Zemřelo 90 procent z nich.
Dále je možné virus chytit od infikované osoby. Přenos probíhá přes tělesné tekutiny, jako je krev nebo zvratky. Zvláštním charakterem je, že podle Globální aliance pro vakcíny a imunizaci (GAVI) dokáže virus setrvat v očích již vyléčených lidí, navíc u těhotných žen může zůstat v placentě a později v mateřském mléku. Aliance to nazývá „extrémně nebezpečným jevem“.
Co se týče příznaků, inkubační doba se uvádí 2-21 dní, výjimečně 26 dní. Nejdříve člověk dostane horečku a silné bolesti hlavy a svalů. K tomu se začnou přidávat průjem, bolesti břicha, zvracení a extrémní unavenost, načež začne to nejhorší – krvácení. Člověk začne krvácet ze všech tělesných otvorů a orgány selžou. Časté je, že ke zhoršení stavu dochází během velmi krátké doby.
Projevy a závažnost infekce se liší podle kmene, kterým se člověk nakazí. Smrtnost tak WHO udává mezi 24 a 88 procenty. V případě té nejhorší varianty umírá 8 lidí z 10. Lék ani vakcína neexistují, léčba obvykle probíhá doplňováním krve, udržováním kladiny kyslíků v ní apod. Zaručené výsledky to ale nemá. Nepomáhá, že virus marburg je natolik vzácný a počáteční příznaky natolik obecné, že při diagnóze může být zaměněn za malárii nebo jiné krvácivé horečky.
Je možné se nějak chránit? Když budete cestovat do Afriky, nedotýkejte se žádné krve a vyhněte se nemocně vypadajícím lidem, omezte i kontakt s opicemi a netopýry. Maso divokých zvířat vůbec nekonzumujte. Obecně k divoké přírodě je nutné přistupovat s velkým respektem. Základem je pak pravidelná hygiena a mytí rukou.