Řezání pilou, bití a elektrický proud: Vězni popsali mučení v Putinových tajných komorách
Pod vězeňským areálem v ukrajinském městě Doněck spadajícím pod nadvládu Ruska byly objeveny další sklepní žaláře využívané k mučení civilistů. Místo se řadí mezi hned několik mučicích komor rozmístěných po východní Ukrajině, která jsou podle skupin bojujících za lidská práva řízena ruským prezidentem Putinem. Informoval o tom server The Sun.
O místě, které mělo za úkol na Ukrajině potlačovat odpor vůči Kremlu, promluvil jedenatřicetiletý Ruslan Zakharov, který byl v mučících komorách uvězněn po obvinění ze špionáže v roce 2019. Osvobozen byl v říjnu téhož roku poté, co spolu s jeho matkou za propuštění zaplatil více než 12 000 dolarů (250 800 korun).
„Tak strašně to vámi otřese, že ani necítíte půlku těla. Myslíte si, že vás zabijí, cítíte se bezmocní. Myslíte si, že jste sami a nikdo vás nepřijde zachránit,“ vyprávěl Zakharov serveru Telegraph. Popsal i několik forem mučení, kterými si při pobytu v žalářích prošel. Jedním z nich bylo brutální bití či několikahodinové stání čelem ke stěně a rukama zvednutýma nad hlavu. Věznitelé jej připoutali ke stolu kobercovou páskou a mučili ho elektrickým proudem. Na místě dle jeho slov často docházelo také k nuceným zápasům mezi samotnými vězni.
K pobytu v ukrajinské mučírně v Doněcku, která před svým přetvořením v roce 2014 fungovala jako továrna, se doposud přihlásilo 90 lidí, dle místního Nejvyššího státního zastupitelství však žaláři prošly stovky nedokumentovaných obětí. Podle hlášení vydaného úřadem Vysokého komisaře OSN pro lidská práva promluvilo o sexuálním násilí devět z celkem čtyřiceti vězňů propuštěných v prosinci roku 2019.
Na pomoc přišli vysloužilí boxeři
Rozlehlé sklepy používané k mučení civilistů jsou podle Centra pro lidská práva momentálně místem pobytu 267 lidí. Často se jedná o prostory dříve používané jako jaderné bunkry na východě země. Ve sklepeních hrůzy podle bývalých vězňů docházelo k pravidelnému brutálnímu bití, mrzačení i psychickému týrání.
Reproduktory umístěné v mučících prostorách a celách přenášely křik a vzlyky týraných vězňů po celém objektu, oběti tak byly nuceny se mezi samotným mučením navzájem poslouchat. Zvuk byl zesilován a pouštěn vězňům také v momentech vyhrazených pro spánek, které trávili v ostře osvětlených místnostech. Věznitelé dále podle svědectví obětí nechávali mučené napospas vysloužilým boxerům, kteří měli, co se síly a početnosti úderů týče, naprosto volnou ruku.
Maniak s chirurgickou soupravou
Jeden z dříve objevených žalářů byl hřištěm nejproslulejšího místního mučitele známého jako „Maniak“, jehož identitu později odhalila aliance 17 ukrajinských organizací pro lidská práva Justice for Peace in Donbas.
Maniak, pravým jménem Serhiy Konoplytsky, se navěky zaryl do paměti funkcionáře Oleksandra Grishchenka, který byl neprávem obviněn ze špionáže a následně zavřen do „Batmanova vězení“ v Luhansku. Grishchenko mimo jiné hovořil o mučení elektrickým proudem a bití plastovou pálkou.
Maniak ho dle jeho slov před mučením informoval o tom, co a jak přesně mu bude v následujících momentech provádět. Ohýbal mu prsty směrem ke hřbetu ruky, dokud se nezlomily, a ruce mu řezal chirurgickou pilou.
„Vyndal tu chirurgickou soupravu, rozbalil ji a začal mi ukazovat chirurgické nástroje – kleště, chirurgickou pilu, skalpely – a mluvil o trhání mých prstů a odřezání mých rukou,“ vzpomínal Grishchenko. Následně ho Maniakův asistent připevnil k desce a uvázal jeho levou ruku, načež mu Maniak pilou řezal kůži mezi prsty.
Maniak Grishchenka několikrát ujistil, že pro případ, kdy by začal upadat do bezvědomí, je vybavený drogou, která by jej opět probudila. „Říkal, že mě chce mučit tak dlouho, jak bude nutné k dosažení kýženého cíle,“ dodal.
„Je to jen špička ledovce,“ sdělila tisková mluvčí pro Centrum pro lidská práva serveru The Sun. „Většina lidí, kteří jsou podezřelí z porušení věrnosti vůči okupující autoritě, je stíhána a odsouzena za špionáž, sabotáž a zradu.“ Informovala, že k vězením nemá přístup ani mezinárodní komise Červeného kříže, Centrum pro lidská práva tak nemá přesné informace o míře únosů, mučení a nelegálnímu věznění lidí žijících na okupovaných území Ukrajiny.
Muži a ženy, kteří si v těchto zařízeních prošli nehumánním týráním, žalovali Rusko a Ukrajinu u Evropského soudu pro lidská práva. Zatím neúspěšně.
no keď po siedmych rokoch občianskej vojny sa nepodarilo nájsť niekoho na rozhovor