Potápěč o záchraně kluků z thajské jeskyně: Čekali jsme mrtvé, přiznal po čase

Fotbalisti ve věku 11 až 17 let z týmu „Divočáci“ se na výlet k jeskyním vydali 23. června 2018, když přišel déšť, schovali se dovnitř. Pak začala stoupat voda a oni ustupovali stále dál, voda je uvěznila uvnitř a oni nemohli ven. Když se skupina večer nevrátila domů, hlavní trenér a rodiče chlapců okamžitě kontaktovali policii a rozjelo se pátrání.

Chlapci v jeskyni strávili téměř 10 dní, než se je podařilo objevit, další týden trvalo, než se všichni dostali bezpečně ven. „Bylo to neuvěřitelné, v tu dobu už jsme všichni věřili, že je nepravděpodobné, že budou naživu,“ vypověděl Volanthen. Jeho nejsilnější vzpomínkou z celé akce je zápach jeskyně. „Byl to těžký pach jako přezrálé ovoce, dost silný, aby člověku zvedl žaludek,“ dodal, že si on a jeho dlouholetý potápěčský partner Rick Stanton mysleli, že najdou pohřebiště.

Video Záběry ze záchrany thajských chlapců a jejich trenéra - Reuters, Thajské námořnictvo

Potápěč nemohl uvěřit, že jsou chlapci naživu

„Ale ne, Ricku. Tohle je hnijící maso,“ to byla slova, kterými Volanthen na zápach reagoval. Naštěstí se mýlil. „Bylo dost těžké pochopit, co se skutečně dělo. Skupinka chlapců tiše seděla u břehu a ukazovala na nás. Byl jsem připraven na nález těl či v nejlepším případě, že budeme mrtvé oddělovat od ještě dýchajících, čekal jsem těla v různém stupni rozkladu, ale oni všichni byli naživu,“ sdělil tisku potápěč.

Sám Volanthen má čtrnáctiletého syna, dokázal se proto vžít do role vyděšených rodičů. „Bylo to pro mě neuchopitelné, jak dokázali přežít. Ale byli tam. Zařval jsem: Kolik vás tam je?“ je to právě jeho hlas, který zaznívá na videu, které 2. července 2018 obletělo celý svět. Kameru jim poskytl tým elitních thajských mariňáků, kteří chtěli, aby britští potápěči natočili celou svou cestu.

Koronavirus ONLINE: Velké prázdninové rozvolnění v Česku. A soud smetl další vládní opatření

Nejmenší z chlapců se při pohledu na zachránce rozplakal

„Rick je pak spočítal, bylo jich všech 13. Skvělé, reagoval jsem,“ uvedl Volanthen. „Chlapci se k nám pomalu přibližovali, byli jako ghúlové. Trička na nich jen visela, mávali a ukazovali, byli ohromení, že se někdo vynořil z podzemní chladivé vody. Ta se až do tohoto okamžiku nám i jim zdála neproniknutelná,“ doplnil Brit.

Britský potápěč John Volanthen (47). | reprofoto/twitter

„Děkujeme, křičel na nás jeden z chlapců, další se ptal, jestli je už dneska dostaneme ven. Anglicky uměli jen trochu. Nejmenší z kluků si lehl na zem a začal brečet. Až později jsme se dozvěděli, že už týden nejedli a přežívali pitím špinavé záplavové vody. Byli vyčerpaní, hladoví a žízniví, tísnící se na nakloněné plošině těsně nad vodou,“ popsal.

Volanthen vysvětlil, že on a jeho kolega se je snažili ubezpečit, že je ven dostanou, ale ne hned. „Myslím, že se na nás – dva chlápky ve středním věku – koukali a říkali si: A jéjej, je to v pytli. Říkali jsme jim, že venku jsou celé armády lidí, kteří se jim snaží pomoct.“ Druhý den Volanthen s kolegou vedli skupinu, která cestu ke chlapům označila lanem, donesli jim zásoby – jídlo a pitnou vodu.

Britové museli vymyslet, jak je dostat ven

„Teprve teď začala ta opravdu těžká práce. Já a Rick jsme měli za úkol vymyslet způsob, jak je evakuujeme, jak je bezpečně dostaneme přes zatopený skalní labyrint bez ztráty na životech, jak na jejich, tak na naší straně,“ Volanthen připomněl, že během pátrání po malých fotbalistech zemřel jeden z thajských potápěčů.

„Sám už jsem byl velmi unavený a i emočně vyčerpaný po tom náročném týdnu, kdy jsme se pořád potápěli a pátrali marně v jeskyních,“ přiznal Volanthen. Stál před úkolem, který pokořil i mnohé domácí potápěče z elitní námořní jednotky či další světové profesionály. Volanthen a Stanton však uspěli. Za své hrdinství byli oceněni v Thajsku i Británii a nyní se celý příběh změní v „hollywoodský trhák“.

Film o záchraně malých fotbalistů režíruje Oscarem ověnčený režisér Ron Howard, snímek s rozpočtem přesahující miliardu korun bude mít premiéru v roce 2022. Volanthen se na natáčení snímku s názvem 13 životů podílí jako konzultant, v pravidelném kontaktu je hlavně s Farrellem. Pro potápěče byla volba herce pro jeho postavu docela ironická, sám totiž vtipkoval, že víc než „sexouš“ Farrell by ho měl hrát „Mr. Bean“ Rowan Atkinson.

Herec má problém se vkusem britského potápěče

„Je to opravdu docela vtipné. Do Thajska jsem si vzal to nejhorší oblečení, beru si je na všechny mise, takže i Colinův šatník teď plní moje nejhorší věci. Říkal, že s těmi ohavnými tričky nemá problém, odmítá ale moje crocsy. Co na to říct, nejsem moc známý pro svůj vytříbený módní styl,“ komentoval s úsměvem Volanthen.

„Nedávno jsem mu posílal článek, že crocsy se vracejí do módy, odepsal, že netušil, že by kdy byly v kurzu. Ale jak pokračuje natáčení, Colin se snaží sžít s rolí a vžít se do mého charakteru. Dbá na detaily, začal například hodně běhat – já totiž běhám maratony a ultramaratony,“ objasnil Volanthen. „Bere dost vážně to, že postava, kterou hraje, je skutečný člověk,“ dodal.

Muž zachraňoval životy chlapců uvězněných v jeskyni: Sám za to životem zaplatil

„Nejkomplikovanější úkol, který jsem kdy řešil“

Volanthen o sobě řekl, že je spíš nenápadný člověk, nesnaží se být hrdina. O záchranné misi v Thajsku napsal knihu, která by se co nevidět měla objevit v knihkupectvích. „Byl to nejkomplikovanější logistický úkol, který jsem kdy řešil. Zoufale jsem doufal, že se už nesetkáme s žádnými problémy,“ řekl o tom, jak vymýšlel, jakým způsobem dostane 13 Thajců z jeskyně.

Zdůraznil, že se opravdu nepovažuje za hrdinu. V červnu 2018 sledoval, co se v Thajsku děje, a rozhodl se jim nabídnout svou pomoc. Potápění v zatopených jeskyních se věnuje od svých 14 let, začal už jako skaut. Volanthen drží britský i světový rekord v hloubce i délce ponoru. Vysvětlil, že se řídí mottem: pokud má někdo problémy, správnou věcí je nabídnout mu pomoc.

Chlapci byli zdrogovaní

I proto se společně se Stantonem vydal do Thajska. „Ještě ten den, co jsme je našli, začala voda stoupat, změnila tak jeskyni v podvodní hrob, únik suchou nohou byl nepředstavitelný,“ okomentoval situaci. „Byli jsme si vědomi nebezpečí, skupinka byla vzdálená 2 a půl kilometru od vchodu,“ dvojice Britů přišla s plánem, že každý den vyvedou ven čtveřici chlapců, které přivážou k potápěčům. Chlapce umístili na lehátko a dali jim masky.

Zachránění chlapci poslali zesnulému potápěči dojemný vzkaz | Reuters

„Problémem bylo, že jsme věděli, že chlapci budou vyděšení. Mohli by zpanikařit, začít se smýkat, což by mohlo vést k jejich smrti i smrti potápěče. Proto jsme rozhodli, že jim dáme sedativa a oni záchranu prospí, obrátili jsme se na lidi, kteří vyberou vhodný lék a velikost dávky,“ vypověděl. Asistoval jim nakonec australský anesteziolog Richard Harris. „Kluci nejdřív dostali obyčejné sedativum a pak ketamin,“ upřesnil Volanthen.

Přestože není zkušený potápěč, také Harris absolvoval ponor, aby chlapcům osobně mohl léky podat. „Musel je změřit a zvážit, aby věděl, jak velkou dávku jim dát. V potaz bral i jejich dehydrataci a podvyživení,“ komentoval Volanthen. „Ketamin je známý i jako večírková droga, kdyby se něco stalo, kdyby někdo zemřel, nevěděli jsme, jestli nás nezavřou, přestože chlapci i jejich rodiče dali souhlas, stejně jako thajské úřady,“ dodal potápěč.

Pod sedativy a v bezvědomí. Malí fotbalisté po roce promluvili o záchraně z jeskyně

Děti měli vynést živé nebo mrtvé

Od úřadů dostali pokyn vynést ven i mrtvoly chlapců, kdyby nějaký z nich při záchraně zemřel. „Ptal jsem se v tu chvíli: A má to cenu? Riskovat i záchranu už mrtvého chlapce? Byl jsem připraven nasadit život pro živé dítě, ale nebyl jsem si jistý, jestli i pro mrtvé,“ připustil Volanthen. „Pak 8. července začala záchranná akce, nesli jsme je jako nákupní tašky, samozřejmě velmi cenné nákupní tašky,“ vypověděl.

„Úplně první se ven dostal Tern. Byl tam moment, kdy jsem myslel, že nedýchá, naštěstí jsem pak slyšel, že ano. Byla to ohromná zodpovědnost. Už jsme byli skoro u vchodu, bez jakéhokoliv problému. Pak už jsem viděl záchranáře z amerického letectva, kteří měli Terna – stále spícího – převézt do nemocnice. První záchrana a byl jsem fyzicky i psychicky na dně,“ vzpomíná Volanthen.

Na konci dne ale potápěč dostal radostnou zprávu, všichni čtyři chlapci přežili a lékaři oznámili, že jejich stav je stabilizovaný a dobrý. „Nemohl jsem tomu uvěřit, nikdo tomu nemohl uvěřit. Zatraceně, opravdu jsme to zvládli,“ pocit radosti byl podle něj nepopsatelný. Další dva dny je čekalo to samé. „V minulosti jsem se setkal s příbuznými těch, které jsme nezvládli zachránit, tady jsem byl přesvědčen, že nebudu muset nikomu kondolovat.“

Život jde dál

Po třídenní náročné misi se šťastným koncem se setkal s rodiči chlapců. „Komunikovali jsme přes tlumočníka. Bylo pro mě důležité poznat se s nimi, poznat rodiny našich přeživších. Pak jsem letěl domů, na sobě jsem měl poslední čisté oblečení, tričko s ovečkou Shaun a džíny. Když jsem doletěl na Heathrow, čekaly na mě zástupy novinářů a fotografů. Mezi nimi byla ale i Thajka, která se prodrala až ke mně, objala mě a dala mi čokoládu,“ uvedl.

Hollywoodští filmaři ho pozvali na natáčení, které probíhá v Austrálii. „Zdvořile jsem odmítl, kvůli covidu-19 a protože syn je na distanční výuce, prostě mi to nepřišlo v tu chvíli správné. S Colinem komunikuju na Zoomu a věřím, že se brzo potkáme i osobně,“ neočekává a vlastně ani nechce přehnanou vděčnost od zachráněných Thajců.

„Ano, mnohokrát mi děkovali a od záchrany jsme se už jednou viděli v Londýně. Rád jsem je viděl, nabrali ztracená kila, byli šťastní, usmívali se. Nic nám nedluží, nikdy nám nic nedlužili. Byl jsem rád, že jsem mohl pomoct, že se dostali ven. Pomáhám lidem, protože je to správné, po záchraně jde ale život dál,“ zakončil potápěč. Na záchraně spolupracovali i čeští hasiči.

Video Hasiči, kteří odjeli do Thajska. - Jakub Veinlich, Lukáš Červený