Džihád, Guantánamo i učitelská katedra. 21 vousáčů z Tálibánu jedná o míru
Zástupci Tálibánu začali v září konečně jednat s vládou Afghánistánu o míru a společné budoucnosti. Obě strany vyslaly 21 zástupců. Ti za Tálibán se z většiny vyznačují šednoucími plnovousy a životopisy sahajícími k boji proti Sovětskému svazu, všímá si deník Washington Post.
Zůstane země demokracií? Kdo bude ovládat bezpečnostní síly? Jak budou chráněna práva různých skupin? Jednání, jež 12. září začala v katarské metropoli Dauhá, navazují na dohodu Tálibánu a USA z 29. února. Spojené státy se zavázaly zredukovat a pak i zcela stáhnout svá vojska z Afghánistánu; Tálibán slíbil vyjednávat s afghánskou vládou a nenechat na svých územích působit teroristickou síť al-Káida.
Vláda má pevně pod kontrolou asi třetinu rozlohy země (s 15 miliony obyvatel), Tálibán pětinu (4,5 milionu obyvatel). O polovinu země s dalšími 13 miliony lidí spolu bojují, uvádí Rádio Svobodná Evropa. Probíhající jednání se zatím v samotném Afghánistánu neprojevují, obě strany na sebe nadále útočí. A pohovory se zasekly se na sporech o základní pravidla, mj. o propouštění vězněných bojovníků Tálibánu.
Nové tváře staré gardy
Tálibán je notoricky tajnůstkářský, píše Washington Post. Od roku 2016 ho vede Hajbatulláh Achúndzáda (59), jenž se už léta neukázal na veřejnosti. Na druhou stranu výběr vyjednávačů, vyslaných do Kataru, slibuje určité změny a novou vizi pro budoucnost Afghánistánu.
Téměř všichni vyjednávači patří ke staré gardě hnutí a mnozí sloužili v jeho stínové vládě, jež se rozšiřovala, jak se zvětšoval vliv Tálibánu i území pod jeho nadvládou. Od mnohých z nich vedou stopy k vražedným útokům včetně civilních obětí; jiní jsou prakticky neznámí.
Jednání s Američany vedl jeden ze zakladatelů a někdejší dvojka Tálibánu, Abdul Ghání Barádar (52), nyní šéf kanceláře v Dauhá. Nyní jej v čele nahradil nováček. Rozšířený tým má mj. lépe zastupovat všechny oblasti pod vládou islamistického hnutí: „Pocházejí z mnoha částí Islámského emirátu, aby reprezentovali všechny, takže to bude kolektivní rozhodnutí s důvěrou všech,“ řekl dlouholetý mluvčí politické kanceláře Tálibánu v Dauhá, Suhajl Šahín (Islámským emirátem označuje Tálibán území pod svou nadvládou, s Islámským státem nemá nic moc společného).
Soudce a učitel
Abdul Hakím Išakzaj, donedávný šéf sítě tálibánských soudů, nebyl mimo hnutí příliš znám, než ho jmenovali do čela vyjednávacího týmu. Ví se, že jej v Tálibánu respektují coby odborníka na islám, na náboženské škole (madrase) v pákistánské Kvétě vyučoval mnohé z představitelů hnutí.
Podle Ashley Jacksonové, expertky na Tálibán z think tanku ODI, chce hnutí předvést, že mu jde primárně o zavedení islamistické vlády. „Vědí, že budou muset udělat citelné kompromisy, a tak jmenování někoho jako Hakím odstíní Hajbatulláha,“ řekla Washington Postu.
Náhle sesazený
Šér Muhammad Abbás Stánikzáj (57) měl původně vyjednavače vést, ale pár dní před začátkem pohovorů představitelé Tálibánu oznámili, že bude Hakímovým zástupcem. „Nikdy nebyl hnacím strojem hnutí, ale vždycky byl někde vysoko ve stínu vyšších šarží,“ popisuje ho Andrew Watkins z think tanku International Crisis Group. „Vždycky si dokázal udržet dost vlivu na to, aby zůstal naživu a aktivní,“ uvedl.
Na rozdíl od většiny kolegů-současníků podstoupil vojenský výcvik v Indii, než se zapojil do obrany Afghánistánu před invazí Sovětského svazu (1979-89). Když Tálibán v září 1996 dobyl Kábul a na pět let ovládl prakticky celou zemi, působil na ministerstvech zahraničí a zdravotnictví.
Tálibánská pětka
Tálibánská pětka se v USA říkalo pětici vysoce postavených Tálibánců, které Američané dvanáct let věznili na kontroverzní základně Guantánamo – bez justičního obvinění, jak je tam obvyklé. V červnu 2014 je prezident Barack Obama (který se ostatně kontroverzní základnu-vězení marně snažil celou zavřít) je propustil výměnou za amerického vojáka zajatého v provincii Paktíka. Všech pět teď zasedlo k jednacímu stolu.
Abdulhaqq Wásiq (49) byl zástupcem velitele tajných služeb Tálibánu. Na Guantánamo dorazil s první várkou afghánských zajatců v lednu 2002, měl tam číslo 4. Číslo 6 měl Norulláh Núrí (53), za tálibánské vlády guvernér provincie Balch, a číslo 7 Mohammad Fadl (53, též Fazl), svého času náměstek ministra obrany a šéf generálního štábu.
Chajrulláh Chajrchwa (53) je jedním ze zakladatelů Tálibánu. Po převzetí moci byl ministrem vnitra a guvernérem provincie Herát. Ve srovnání s ostatními byl celkem umírněným vůdcem, nezdráhal se hovořit se západními novináři, ženy se za jeho vlády necítily tak šikanovány. I proto jeho propuštění z Guantánama žádal už roku 2011 afghánský prezident Hámid Karzaj s tím, že bude cenným partnerem pro jednání mezi vládou a Tálibánem.
Mohammad Nabí Omarí (52) byl velmi aktivní za džihádu proti bolševické invazi; za tálibánské vlády zastával nižší posty, snad byl velitelem pohraniční policie, píše think tank Afghanistan Analysts. Jeho bratr však má významné postavení v mocné partyzánské/teroristické organizaci zvané Síť Hakkání.
U stolu se zabijáky
„Není důkaz o jejich nápravě či záruka, že se nevrátí s úmyslem ublížit Americe“, horlil po propuštění Tálibánské pětky kongresman a člen výboru pro tajné služby Mike Pompeo, nynější ministr zahraničí. Ještě ostřejší byl tehdy prezidentský kandidát Donald Trump: „Dostali pět zabijáků, které chtěli ze všeho nejvíc na světě, a teď jsou zpátky na bojišti a snaží se všechny zabít, včetně nás.“
Po letech však chtě nechtě obrátili, jejich diplomaté i s těmito muži zasedli ke stolu a posledního února podepsali průlomovou dohodu.
„Dobře načasovaný krok,“ uznává vyslání Tálibánské pětky k jednacímu stolu pákistánský novinář Tahir Khan, jenž se Tálibánu podrobně věnuje. „Coby někdejší vůdci mají kredit, ale i důvěru pěšáků,“ uvedl pro Washington Post.
Potvrzuje to i jeden z představitelů Tálibánu, jehož důvěrně cituje Washington Post: „Někteří zastánci tvrdé linie odmítali přímo jednat s invazivními silami a chtěli bojovat do posledního muže. Ale když se těchto pět vůdců přidalo k politické kanceláři, i tito velitelé kývli na mírovou dohodu.“
Teroristův syn
Anas Hakkání (26) je nejmladším synem Džalaludína Hakkáního (†79), zakladatele zmíněné Sítě Hakkání, což je velice nebezpečný spojenec nebo odnož Tálibánu. Ještě před rokem byl za mřížemi – zatkli ho zrovna v Dauhá roku 2014 za financování Sítě Hakkání. Skoro tak nezná nic jiného než pobyt v base: „Ale díky němu můžu s větší energií a vášní usilovat o mír, dovedu se vžít do té spousty Afghánců, mých kolegů a přátel, kteří jsou stále ve vězení,“ prodává svou (ne)zkušenost jako přednost.
Vůdcův důvěrník
Šerin Achund se vyznamenal při ústupu z Kandaháru před americkou invazí (2001), kdy pomohl vůdci Tálibánu Mohammadu Omarovi. V zápětí tam Achund ztratil svůj domov i 17 příbuzných, což bylo vnímáno jako velká oběť pro Tálibán. A tak se z něj stal vůdcův bodyguard. Ve vyjednávacím týmu patří k těm s nejbohatšími (a nejčerstvějšími) bojovými zkušenostmi.
