9°C
Z kufru od Vuittona krmili slepice. Stál statisíce, staříci ho prodali za pakatel
Zapadlá vesnička uprostřed Ruska a v ní módní klenot. Louis Vuitton je značka, kterou si mohou dopřát jen ti nejbohatší. Důchodci v obci Mochnač o designových ikonách přehled nemají, zato jsou velmi praktičtí. Kufr se světoznámým vzorem používali pro uskladnění kukuřice, kterou krmili slepice.
Babička Alexandra (75) a dědeček Alexandr (80) obývají typický ruský domek ve vísce uprostřed přírody. Vedli krásný klidný život, dokud nezjistili, že doma mají skutečný poklad – ohromný kufr od Louise Vuittona z roku 1880. Od té doby se u nich střídají televizní štáby a donedávna tu brali za kliku i překupníci starožitností.
„Jo, měli takový kufr. Byla v něm kukuřice pro slepice, kdysi dávno nám ho věnovali příbuzní,“ potvrdila babička Alexandra pro pořad ukrajinské televize Vikna novosti. A dodala, že jako první si zavazadla všimla vnučka.
Záhadný původ
Staříci dostali kufr od příbuzné jako nepotřebný krám. Předchozí majitelé ho měli od konce druhé světové války. Jak se ale do vesnice Mochnač dostal?
Existují tři teorie.
- Zanechal ho tady některý z německých generálů, který kvapně prchal před postupující Rudou armádou.
- Některý ze sovětských vojáků si v něm přivezl válečnou kořist.
- A nejpravděpodobněji zní možnost, že zavazadlo pochází z carského vlaku, který tu havaroval v roce 1888.
Pohádková cena
Prakticky stejný kufr Louis Vuitton vyrábí dodnes. Na e-shopu ho najdete za 24 000 dolarů, tedy v přepočtu přes půl milionu korun. Ovšem cena 160 let starého zavazadla by v aukci mohla být mnohem vyšší.
Kufr má ovšem určité kosmetické nedostatky. Kukuřice samozřejmě lákala myši a ty si občas trochu ukously. Ikonický vzor je ale stále pěkně vidět.
A kolik peněz staříci za svůj poklad dostali? Skoro žádné. Za symbolickou cenu ho přenechali etnografickému muzeu v nedaleké obci Arťjuchovka, kde se stal asi nejdražším předmětem stálé expozice. Přitom by částku měli komu rozdat. Alexandr a Alexandra mají dvě děti, tři vnoučata a jedno pravnouče.
