Pláč, křik, nadávky, nejhorších 30 minut, co jsem na sanitce zažil: Zdravotník asistoval u odebírání dětí
Zážitek, který by nejraději nadobro vymazal z paměti, má za sebou řidič sanitky Jakub Fater. Z dispečinku ho poslali k odebrání dětí mámě. Na místě už čekala policie, pracovnice sociálky a soudní vykonavatelka, Jakub vše popsal jako nejhorších 30 minut, které na sanitce zažil. Pláč křik, matka o odebrání netušila, děti měly svrab. Zdravotník by si moc přál, aby se podobný výjezd už nikdy neopakoval.
Výjimečný výjezd, jakých, naštěstí, moc není, popsal zdravotník na sociální síti. Vyjížděl k odebírání nezletilých dětí matce, ratolesti následně převézt do Klokánku. Cestou na místo vzal na benzince nějaké sladkosti a po chvíli dojel na smluvené místo. Tam už čekaly pracovnice OSPODu, soudní vykonavatelka, policisté.
Nervózní čekání
Čekalo se na příjezd vlaku, který přiveze mámu s dětmi. Žena neměla tušení, co je čeká. „Jediné o čem ví je plánovaná návštěva pracovnice OSPODu, která byla dopředu avizovaná,“ uvedl saniťák. Padly ještě instrukce, že děti mu po odebrání přivedou do sanitky a může vyrazit.
„Věřte mi, že v tu chvíli jsem byl opravdu strašně nervózní a jako otec jsem měl sto chutí zavolat dispečerovi, aby sem poslal někoho jiného. Na takovou situaci žádné školení ani nácvik prostě není,“ líčil Jakub. Po příchodu ženy s dětmi začala nejhorší půlhodina, kterou v práci zažil.
Křik, pláč, loučení
Do sanitky nejprve přivádějí starší děti. Dostanou od Jakuba sladkosti a líčí mu, že pojedou na výlet. „Můj úkol je udržet děti v sanitce za všech okolností a odvést jejich pozornost od toho co se děje právě venku - boj matky s policií o svou nejmenší ratolest v kočárku. Je to neuvěřitelně těžká chvíle, je slyšet křik, pláč a nadávky,“ vzpomínal saniťák.
Do toho se k sanitce přiřítí lidé z ubytovny, kde mám s dětmi žila, a chtějí se s nimi rozloučit. To už přináší pracovnice sociálky nejmenší dítě a může se vyrazit. Venku ještě policie uklidňuje šokovanou matku.
Zanedbané děti
Jede se nejprve k lékařce. „Děti mají svrab, to nejmenší s ním žije od narození, takže prakticky neví jaké je to být bez něj. Na všech dětech je vidět, že jsou zanedbané a na svůj věk i zaostalé,“ popsal Jakub. Silný zážitek musel ještě nějakou chvíli zpracovávat.
„Jen na malý moment jsem si představil, že na jejich místě jsou moje děti a udělalo se mi zle. Jak cesta běžela a já se postupně dozvídal, jaké problémy matka měla, pochopil jsem, že v zařízení jako je Klokánek jim bude lépe. Budou mít každý svou postel, svoje hračky, pravidelnou stravu a režim,“ uvedl. Děti si poté převzali v Klokánku, saniťák se uznale vyjádřil o profesionalitě pracovnic sociálky. K dětem i mámě se prý chovaly skvěle.
Zázrak se nekonal
Jakub by byl rád, kdyby podobnou situaci už nikdy menusel zažít. „Doufal jsem, že se stane něco, že přijde nějaký telefonát ve stylu: ‚Hele vraťte se zpět, ta maminka se polepší, dá si všechno do pořádku a bude to zase dobrý.‛ Marně. Ty problémy byly dlouhodobé a neúnosné,“ líčil.
Zázrak se prostě nekonal. „Bylo to moc smutné, i když s odstupem času vím, že to pro ty děti bylo nejlepší řešení,“ dodal Jakub s tím, že mu jich bylo strašně líto. Na všem prý byla nejhorší ta bezbrannost dětí, které nic lepšího než disfunkční prostředí nepoznaly.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.