Ztráty penisu nelituju, tranzice ano, říká Daniel, který prožil několik let v ženském těle
Vyrostl v silně věřícím prostředí, od malička byl veden k tomu, že jeho mužské tělo je odporné a nenáviděl ho. Prošel si šikanou, trpěl depresemi, anorexií a sebevražednými sklony. Své problémy se rozhodl vyřešit změnou pohlaví, několik let žil v ženském těle. Jeho pochroumanou psychiku ale tranzice nevyřešila, naopak. Dnes je z něj opět oficiálně muž a proti operativním změnám pohlaví tvrdě vystupuje. „Operace z vás ženu neudělá, jde jen o tělesnou modifikaci. Připadal jsem si jako úchyl, několikrát jsem se pokusil zabít,“ říká v novém díle pořadu Blesk Podcast Daniel Black (24).
„Od malička jsem trpěl silnými depresemi, byl jsem vždy hodně feminní a spolužáci mě kvůli tomu šikanovali. Doma jsem navíc odjakživa slýchal, že mužské tělo je hnusné, svůj penis jsem nenáviděl,“ vypráví Daniel o vyrůstání s matkou, která patřila k Svědkům Jehovovým. Ty známý detrans aktivista považuje v podstatě za sektu. „Jehovisté mají rozhodně dost znaků sekty. Byl jsem vychovaný v tom, že musím milovat Boha, ale současně se ho taky stále bát. A že krásný budu až jednou někdy v ráji, po konci světa,“ vzpomíná.
V šestnácti letech narazil Daniel na zahraniční a posléze i české influencery, kteří prošli tranzicí. To na něj mělo zásadní vliv. „Všichni říkali, jak je to skvělé, jak jsou konečně šťastní. Došel jsem k tomu, že by to mohlo vyřešit i mé problémy, že jsem tedy nejspíš žena uvězněná v mužském těle. Mým cílem se stala změna pohlaví a šel jsem si tvrdě za tím. Byl jsem přesvědčený, že to je ta správná cesta,“ popisuje v podcastu.
Absolvoval povinné kolečko po sexuolozích, psycholozích a dalších lékařích, na což ale s odstupem času rozhodně nevzpomíná v dobrém. „Nikdy jsem nikomu z lékařů nelhal, chtěl jsem tranzici, chtěl jsem se stát ženou. Ale jsem přesvědčený, že měl tehdy někdo z odborníků poznat, že můj problém netkví v tomhle, že to není správné. Ty schůzky trvaly okolo půl hodiny, což je směšně krátká doba na to, aby někdo zkoumal skutečnou příčinu mých potíží. Vždyť jsem byl dítě, ti lidé měli praxi delší než můj dosavadní život. Přesto nikdo neupozornil na to, že můj psychický stav vyžaduje terapii a léky, ne operaci,“ říká Black, který nakonec pro svůj tehdejší záměr získal zelenou a tranzici už nestálo nic v cestě.
Na ženu jsem si jen hrál
Bral léky, hormony, prošel chemickou kastrací a nakonec i operativní změnou pohlaví, kdy mu byly odstraněny mužské pohlavní orgány. Nechal si zvětšit prsa, zmenšit ohryzek, prodloužit vlasy. Na první pohled z něj byla velmi atraktivní žena. Deprese ale nezmizely. „Nějakou dobu po operaci jsem žil v euforii. Zbavil jsem se svého starého těla, které jsem tak nesnášel. Snažil jsem se utéct sám před sebou. Pak ale přišlo prozření. Dál jsem byl nešťastný, třikrát jsem se pokusil o sebevraždu. Když jsem měl pohlavní styk se ženou, připadal jsem si jako úchyl, co si před skutečnou ženou na ženu jen hraje,“ vypráví o tom, kdy přišlo rozčarování. Došlo mu, že chce své původní pohlaví zpět, že chce být znovu mužem. Cesta k tomu ale byla trnitá.
„Detranzice je u nás paradoxně mnohem složitější než tranzice. Spousta odborníků mi řekla, že to v podstatě není možné. Zjevně ale lhali, protože já už dnes zhruba rok a půl muž opět jsem, a to i úředně. Penis samozřejmě nemám, to už není možné, ale ani mě to netrápí. Nikdy jsem ho vlastně neměl rád. Nebudu nikdy moct mít děti, ale ani to není nic, co by mi tolik vadilo. Někteří lidé by prostě děti mít neměli. Co mi skutečně vadí, je fakt, že u nás funguje obrovská transpropaganda, všichni se snaží být ohromně liberální a mladým lidem se cpe, že nějaká operace vyřeší všechny jejich problémy,“ dodává Daniel, který proti tranzicím v posledních letech velmi ostře vystupuje.
Jeho současné názory můžou přijít mnohým dost radikální, transsexualitu totiž nepovažuje za vrozenou věc, ale psychickou poruchu. „Je to psychická porucha, ne sexuální orientace jako například homosexualita. Dobře, můžeme brát, že někdo transsexuál skutečně je. Ale když jsem tranzicí procházel já, žádostí o operaci v Česku bylo tehdy okolo stovky ročně. Dnes jich je 350. Je to trend, který se cpe dětem. To mi vadí,“ uzavírá mladý muž, který má za sebou opravdu spletitou cestu. Pokud vás celý Danielův příběh zajímá, rozhodně si pusťte celý Blesk Podcast. Na fotky, jak vypadal před i po tranzici, se můžete podívat v galerii.
