Pozor na jedovaté knihy: Svazky v barevných deskách mohou doslova otrávit
Američtí odborníci varují: i knihy mohou být jedovaté. A nemyslí to v přeneseném slova smyslu, že by čtenáře otrávil obsah svazku, ale doslova. Barevné desky či přebaly svazků z 19. století, kdy se rozjela ve velkém produkce knih, mohou obsahovat zdraví škodlivé látky jako arzen či olovo.
Za vším byl tlak na zlevnění knih. Když se v průběhu 19. století rozjela masová produkce, museli se vydavatelé zamyslet nad náklady, aby byly co nejnižší a díla dostupná širšímu okruhu čtenářů. Drahé kožené vazby tak knihaři nahradili levnějšími materiály.
Na řadu přišly látkové obaly. Aby je zákazníkům zatraktivnili, začali je vyrábět ve výrazných barvách. A v tom je jádro pudla. Používané pigmenty totiž lidskému zdraví nijak nesvědčí.
Zelený jed
Oblíbená zelená například obsahovala jedovatý arzen. Poprvé ji namíchal z mědi a arzenu německo-švédský chemik Carl Wilhelm Scheele v roce 1775. Levná výrazná zelená barva ale měla tendenci černat, a tak upadla v nemilost. Z Scheeleho objevu ale brzy vznikla nová zelená, zvaná smaragdová či pařížská.
Začala se používat i na předměty denní spotřeby jako oblečení či svíčky. Barvily se s ní i tapety. Jenže pigmenty se snadno rozkládaly a uvolňovaly jedovatý arzen. „Časté byly zprávy o otravách dětí zelenými svíčkami při vánočních oslavách, či o dělnících, kteří nanášeli barvy na ozdoby a pak v křečích zvraceli zelenou vodu, a varování před jedovatými plesovými šaty vzbuzovaly vážné obavy o bezpečnost těchto zelených barviv,“ uvedl online server publikující vědecké články Science Alert.
Barva pro Napoleona
Podle některých teorií stála jedovatá barva i za úmrtím francouzského vojevůdce a státníka Napoleona Bonaparta (1769 - 1821). Milovník zelené si nechal dům na Svaté Heleně, kam byl vyhoštěn, vymalovat oblíbenou barvou. V dochovaných vzorcích jeho vlasů byla prokázána vysoká hladina arzenu.
Jenže vysoká hladina tohoto jedovatého prvku byla podle expertů v té době vcelku běžným jevem. Má se tak za to, že Napoleon zemřel, stejně jako jeho otec a sestry, na rakovinu žaludku. Toxické zelené tapety se vyráběly až do konce 19. století.
Žlutá a červená
Nejen zelená ale znamená nebezpečí. Červený pigment se po tisíciletí vyráběl z mletého minerálu zvaného rumělka. To je sulfid rtuťnatý. A rtuť je smrtelně jedovatá. Dokonce u pravěkých lidí, kteří vytvořili jeskynní malby, se vyskytovala otrava rtutí.
O něco méně, byť též nebezpečná, je žlutá. Jedem je tam chroman olovnatý. Jeho výraznou barvu si oblíbili malíři. Je například za jasnou žlutí Van Goghových Slunečnic. Tato látka ale není příliš rozpustná a tak se obtížně vstřebává.
Rada expertů: Zachovat klid
Jestliže se tedy setkáte se zelenou historickou knihou, radí odborníci zachovat klid. Pokud je opravdu obarvená látkou obsahující arzen, museli byste svazek sníst, aby to vyvolalo závažnou otravu. Na pozoru by ale měli být knihovníci či archiváři, kteří s těmito svazky pracují.
Při kontaktu s látkou může docházet k podráždění očí či sliznic. Doporučuje se proto manipulovat s těmito knihami v rukavicích a nedotýkat se obličeje. Experti dokonce sestavili katalog jedovatých knih, který je společným projektem institucí Winterthur Museum, Garden & Library a University of Delaware. Přehled svazků je k dispozici zde.
A to se na knihy vždy ve čtvrtek stávalo v dlouhých frontách.