18°C
Pamětnice (67) popsala vraždu maminky v srpnu 1968: Okupanti ji zastřelili přes okno!
21. srpna tomu bude přesně 55 let od chvíle, kdy vojska pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska) překročila státní hranice Československa a pod záminkou kontrarevoluce obsadila na dlouhé roky naši zemi. V prvních dnech okupace přišly o život i desítky Čechoslováků. Jednou z nich byla i Ilja Sušánková z Bučovic. Sovětští vojáci ji zastřelili 25. srpna 1968, když šla dát svému nemocnému synovi Vladimírovi v jeho pokoji léky. Na tragédii, které byla na vlastní oči přítomna, zavzpomínala Iljina dcera Naďa (67).
Voják Václav Sušánek byl v létě roku 1963 přeložen k 7. praporu (později výcvikovému pluku) Civilní obrany a celá rodina se tak z Plzeňska přestěhovala do Bukovic u Brna. Společně s manželkou Iljou zplodil Václav tři děti – syny Ilju, Vladimíra a dceru Naděždu. Ta se počátkem československé okupace v srpnu 1968 stala svědkem tragédie, na kterou bude s hrůzou vzpomínat až do své smrti, a sice vraždy vlastní maminky.
„Byli jsme na vojáky zvyklí, měli jsme velkou československou armádu, která se pořád někam přesouvala. Pobíhali jsme mezi tanky a nebrali jsme to moc vážně. Taky nám přece v jednom kuse říkali, že sovětští vojáci jsou osvoboditelé, hrdinové, všude byly transparenty ´Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak´, tak jsme si neuměli představit, že by nám přijeli ublížit,“ zavzpomínala pro Český rozhlas Naďa Sušánková.
Nejtěžší chvíle pro rodinu přišly v neděli 25. srpna večer. Bučovicemi tehdy projížděl konvoj sovětské armády. Vojáci začali z obrněného transportéru pálit a postupovali i přes Gottwaldovu ulici, kde Sušánkovi bydleli. „Nejdřív jsme koukali z okna, kde se lidé srocovali a diskutovali. Bratr Vladimír byl nemocný, bral antibiotika. Maminka mi říkala, že mu jde dát léky, ať dám zatím polévku na sporák,“ popsala osudný den pamětnice.
Po chvíli paní Naďa uslyšela střelbu a velký rámus. „Viděla jsem z okna tanky, střílelo se, viděla jsem všude záblesky. Najednou přiběhl bratr, že maminka to dostala,“ uvedla žena. Po zásahu se Nadina matka Ilja zhroutila na svého syna. Přivolaný lékař musel bohužel už jen konstatovat smrt.
Vedení Bučovic se tehdy obávalo, že by smuteční pochod městem mohl vzhledem k velké účasti odpůrců okupantů dopadnout špatně. Pohřeb zastřelené Ilji se tak uskutečnil 30. srpna 1968 v Brně. „Matčin pohřeb byl velký. Lidé nás podporovali, chodily nám kondolenční listiny a začala se pořádat podpisová akce, nesouhlas s okupací,“ vzpomínala pamětnice.
O pár měsíců později se ale situace začala měnit. „Brzy se začaly utahovat šrouby, to začalo už v roce 1969. Lidi k nám pak zase chodili a chtěli ty kondolenční listiny se svými podpisy vracet. Když mě potkali, přešli na druhý chodník. Začali se nás bát,“ uzavřela své vyprávění Naďa Sušánková.
