Krušnohorská ves, opuštěná s odsunem Němců, ožívá. Vzpomínat do Königsmühle přichází poslední rodačka

Nedostupný terén uchránil Königsmühle od nájezdů těžkých strojů, které by sem mohly jezdit pro stavební materiál. Do dnešních dnů tu tak zbývají ruiny sedmi domů, které si pomalu bere zpět příroda.

Osada Königsmühle alias Königův či Králův mlýn spadala pod obec Háj v okrese Chomutov. Historické informace jsou dost kusé. Ví se například, že v roce 1860 čítala 53 obyvatel v sedmi domech, během následujícího desetiletí klesl jejich počet o sedm. Fohrmannovi, Giebertovi, Pöschlovi, dva domy Siegelových… To je pět obytných domů, plus dva mlýny. Jeden měl rybník, který se v poslední době obnovuje.

Letecká bitva nad Königsmühle

Do dnešních dnů se zachoval vchod do sklepa tohoto mlýna. Za druhé světové války se tu obyvatelé schovávali před nálety. Přímo nad Königsmühle se v září 1944 dokonce odehrála letecká bitva. „Ten den začal zprvu jako každý jiný u nás v Krušnohoří. Byl krásný den na začátku podzimu a moje maminka se rozhodla, že se vydá se mnou v kočárku z Königsmühle přes les na Kovářskou, aby navštívila svou starší sestru Annl. Většina mužů byla tehdy ještě ve válce nebo v lágrech, a ženy tak byly odkázány obstarat si všechno samy,“ vykreslila Rosemarie Ernstová (79), poslední žijící rodačka z Königsmühle.

„Maminka už měla za sebou víc než polovinu pětikilometrové cesty, těšila se z krásné přírody. Najednou vzduchem nad Krušnými horami otřásl rachot a hřmění. Rychle poznala, že ten ohlušující řev vychází z kulometů a letadlových kanonů, stále blíž a blíž. Během minuty se rozpoutalo peklo. Na nějaký návrat nebylo pomyšlení! Po nebi přes nás svištěla spousta stříbrně lesklých bombardérů. Letěly směrem na východ. Druhá vlna letěla ze západu také tím samým směrem. A vysoko nad nimi německé stíhačky. Ty se vrhaly na bombardéry pod sebou. Řev byl stále strašnější, protože bombardéry neletěly samy, ale měly silný doprovod. Teď se teprve rozhořela skutečná letecká bitva. Zasažená letadla padala z nebe a z nich se valila oblaka kouře. Mnoho trosek, ale také mrtví a ranění piloti leželi ohořelí podél příkopů. Padáky se neotevíraly kvůli malé výšce, ve větvích stromů viselo hodně zraněných pilotů,“ popsala Ernstová na základě matčina vyprávění.

„Prchala se mnou jak o život, nakonec se přece jen nějak dostala až na Kovářskou. Vytáhla mě z kočárku a utíkala do domu své sestry. Bylo to v pravou chvíli, protože ihned poté se jedno z letadel zřítilo na střechu měšťanské školy na Kovářské a sedělo tam v té promáčknuté střeše jako obrovský motýl.“ Ze zpráv se pak lidé dozvídali, že tu z nebe 11. září spadla celkem padesátka strojů.

Paní Ernstovou pak v Königsmühle potkala další dramata. Otce nepoznala, hned po svatbě (a plodné svatební noci) musel zpátky na frontu; byl raněn na Donbase a později zemřel v ruském zajetí, pár týdnů před koncem války. Z domova pak její ovdovělá matka i s ní musela odejít, vzít si směla jen padesát kilo věcí. V Německu sudetští uprchlíci nebyli vítáni. Roku 1950 se matka s dcerou vrátily do pohraničí, do saské obce Kurort Oberwiesenthal - blíž od Königsmühle prakticky bydlet nemohly. Dědeček zůstal na československé straně, byl potřebný v průmyslu a nezapletl se s nacisty. Avšak přes hraniční potok Polava, dělící Kurort Oberwiesenthal od Loučné pod Klínovcem, na sebe mohli leda mávat.

Až později se mohla paní Ernstová do rodné obce zase podívat, ale našla jen ruiny - byť ne tak zarostlé, jako se to stalo jiným opuštěným lokalitám.

Potom ale přišlo stěžejní setkání s pražským filmařem Petrem Mikšíčkem. „Poznali jsme se v květnu 2011, ona vyprávěla, co věděla, a já jí příliš nerozuměl. Pak jsme se rozhodli na Königsmühle uskutečnit festiválek, tak jsme se zase kontaktovali,“ popsal Mikšíček. „My díky ní a ona díky nám se začala zajímat o její rodnou obec. Energie a cíle se spojily a začaly vydávat cenné poklady,“ dodal filmař, který si Krušné hory zamiloval a postupně se mu staly vášní a hlavní profesní náplní.

Od té doby se koná festival Königsmühle, svým způsobem galerie pod širým nebem. Stěžejní roli mají ruiny a historie, ale stejně tak tamní příroda. To vše přijíždějí dokreslit umělci landartu neboli krajinného umění, kteří tvoří z toho, co v okolí najdou.

Zachráněný vlk Bubla se zřejmě usadil v Sasku! Fotograf ho zachytil poblíž Drážďan

Rosemarie Ernstová se coby vášnivá a stále velmi vitální turistka účastní pravidelně, vždy ráda povypráví o historii své rodiny a rodné vsi. Časem se nechala přemluvit i ke knize. Předvést ji přijde i letos, na dvanáctý ročník festivalu Königsmühle.