Lektor Petr Kadlec (39) upozorňuje na nebezpečí kyberšikany: Dětská pornografie? Pořizují ji i školáci
Hola, hola, škola volá. A nejen ona. 30 % českých školáků bylo někdy požádáno člověkem, kterého znají jen ze sociálních sítí, o schůzku. Z dalších úchylové tahali nahé fotky. Na tzv. kyberšikanu upozorňuje v rozhovoru pro Blesk Petr Kadlec (39), lektor spolupracující s Nadací Mezinárodní potřeby.
S přednáškami o kyberšikaně začínáte ve 4. třídě, není to brzy?
Ve školách slýcháme, že už i v tomhle věku je to pozdě. Zvlášť v pocovidové době, kdy rodiče nechali hodně dětí doma s telefonem.
Tak malé děti už mají přístup na Facebook, Instagram, TikTok a další sociální sítě?
Drtivá většina má minimálně nějaký chat. Třeba Messenger, taky WhatsApp a další. Je jich hodně. Teď je populární i jedna sociální síť, která vás náhodně s někým propojí. Není problém, že tam dítě může rovnou vidět nahého chlapa.
Co je to za aplikaci?
Omegle. A je toho víc, že to učitelé ani neznají. Proto si nás zvou. Mnoho aplikací či sítí děti začaly různě zneužívat při vyučování. Ještě nedávno byla doba, kdy progresivní školy nechávaly dětem mobily, teď je to spíše opačně.
Měly by mít děti dovolený mobil ve škole?
Přišlo se na to, že když měly děti mobil i jen o přestávce, tak ta přestávka byla najednou mrtvá. Tam, kde nesmí mít mobily vůbec, tak najednou vytáhnou karty nebo si normálně povídají.
Jak vypadají vaše přednášky?
Podle věku dětí. Třeba ve čtvrté třídě se vydají na online moře, kde na ně číhají různá nebezpečí a všechny posádky jim musí vzdorovat. V šesté třídě hrajeme už zážitkové hry, kde žáci dostanou svůj profi l, sedí zády k sobě a na papíru simulují chat. Je to dobré třeba k tomu, aby rozpoznali nebezpečného člověka, který se vydává za jejich vrstevníka.
Předpokládám, že děti jsou rády, že se neučí a hrají si s vámi…
Často říkají, že jsou rády, že se neučily, ale vlastně se učily, akorát to bylo jinou formou.
Upozorňují rodiče své děti na rizika sociálních sítí?
Sociální sítě jsou určené pro děti od třinácti let. Rodiče jim je ale často pořizují už třeba v sedmi letech a netuší, jaké sítě mohou představovat rizika. My proto počítáme s tím, že rodiče to nezvládli, a spíše učíme děti, abychom zabránili těm nejhorším věcem. Jako že by si dítě zašlo na schůzku s někým, koho zná jen z internetu.
Jaké máte ještě další programy?
Teď třeba hrajeme divadlo, které je inspirováno skutečnou událostí. Dnes jsou totiž i problémy takového rázu, že i děti se samy stanou těmi, kdo překračují zákony. Stanou se agresory. Nejvážnější věc jsou asi nahé fotky.
Máte takovou zkušenost?
Na všech školách, co znám, byl alespoň jeden takový průšvih, kdy se holka nechala vydírat. Často děti fotku pošlou dobrovolně a ta pak koluje po škole či po městě. Vrstevníci si na poškozené ukazují a ti mají psychické problémy. A o tom je třeba to naše divadlo.
Povídejte…
Má takové poučení, že vlastně všichni, kdo pošlou fotku dál, mají průšvih. Jde o šíření dětské pornografie. Děti ani neví, že kvůli tomu mohou skončit u soudu. A to už se také stalo. Před soudem stanula dívka ze sedmé třídy.
Co takovým dětem hrozí?
Do vězení nepůjdou, ale hrozí jim výchovná opatření. Může to třeba znamenat zákaz internetu na rok či třeba pobyt ve středisku výchovné péče.
Asi je trochu strašíte, co?
V primární prevenci se nemá strašit. Na druhou stranu je potřeba, aby si děti uvědomily dopad jejich rozhodnutí. Takže já říkám, že do škol chodím proto, aby se děti v životě lépe rozhodovaly.
Od kdy by měly mít děti přístup na sociální sítě. Od zmíněných 13 let?
Je o tom velká diskuze. Hlavně u dospívajících holek. Od roku 2014 roste počet dívek se sebe poškozením. Mají deprese, končí v nemocnicích, a dokonce je vyšší i počet dokonaných sebevražd.
Opravdu to souvisí?
Sebevraždy jsou měřitelná věc a vlastně úplně přesně to souvisí s nárůstem konzumace sociálních sítí. Mohou v tom být i další důvody spojené s novou dobou, ale sociální sítě jsou největším podezřelým.
Proč?
Hlavně u holek funguje srovnávání. Všichni dávají na Instagram to nejhezčí. A ta holka se pak cítí hůř, protože kamarádka má lepší tělo, lepší rodiče, má psa, hezčí pokojíček, je bohatší a najednou je z toho člověk na dně.
Kdy je bezpečné s tím začít?
Sociolog Jonathan Haidt z Columbia Univerzity říká, pro holky je Instagram pro jejich psychiku bezpečný až od šestnácti let. Samozřejmě to nikdo nedodržuje.
Takže je jim to třeba raději zakázat?
Nejlepší je jít na to pomalu. Třeba když vás to dítě dva roky nevydírá, že musí mít mobil, tak je zbytečné mu ho kupovat. Když si dítě ještě hraje s autíčky, tak přece nepotřebuje mobil. A jestli chtějí rodiče vědět, kde dítě je, stačí hodinky s GPS nebo tlačítkový mobil. Když už přijde doba, kdy dítěti mobil koupíte, tak je třeba kontrolovat, co na něm dělá, co si instaluje, kolik času na něm tráví. Minimálně do třinácti let.
Hodně rodičů ale podlehne dřív. A děti těch svědomitějších se mohou stát terčem šikany, když nemají mobil, Facebook…
Právě proto mnoho škol mobil zakazuje, aby tam nepůsobilo to srovnávání, že všichni ze třídy už mobil mají a já ne. Ten tlak pak může přijít třeba z různých kroužků, kde zakázané nejsou. Je potřeba dělat kompromisy. Je to těžké pro rodiče, i pro děti. Pro ně je složitá doba. Jejich mozek nestíhá tuhle dobu. Žijeme uprostřed revoluce a vlastně jen za pochodu zjišťujeme, kde to hoří.
Program zdravá mládež
Nadace Mezinárodní potřeby z České Třebové se věnuje tzv. adopci na dálku, ale zároveň podporuje i preventivní programy pro české děti. Ve spolupráci se školami jim pomáhá najít to, co si nelze koupit – nastavit si správně životní hodnoty. „Odborně vyškolení lektoři mluví s dětmi ve školách o ožehavých životních otázkách. Jde o vztahy, rodinu, sexualitu, šikanu, závislosti nebo třeba používání internetu,“ říká ředitel nadace Petr Horáček.
Kontakt
Nadace Mezinárodní potřeby
Adresa: Vinohradská 909, 560 02 Česká Třebová
Telefon: 483 394 202
E-mail: nadace@mezinarodni-potreby.cz
Web: www.mezinarodni-potreby.cz
Pomoci můžete i vy!
Nadace financuje dobročinné aktivity, což je možné především díky darům z ČR i ze zahraničí. Pomoci můžete i vy! Stačí jakoukoliv částku poslat na účet 2700139555/2010 .
Dívka ze 7. třídy: Mám poslat nahé fotky, abych zachránila kamarádku
Zatím nejzávažnější případ, s nímž se ve škole Petr Kadlec setkal, bylo, když se mu sedmačka po přednášce svěřila, že po ní někdo chce nahé fotky. „Jestli by mu je nedala, tak hrozil, že zveřejní nahé fotky její kamarádky. Měla se nafotit, aby zachránila svoji kamarádku. Vyděrač sliboval, že fotky kamarádky smaže,“ popisuje s tím, že v takových případech je třeba hned jednat a obrátit se na policii.
Ani tam to prý není vždy jednoduché. „Nejprve mě podezírali, kdo vlastně jsem. Bylo to dost nepříjemné. Holka pak musela na dva výslechy a ani její rodiče z toho nebyli nadšení. Udělala ale správnou věc, i když to bylo pro nás oba těžké,“ popisuje.
Agresor se tehdy našel. „Byl to třináctiletý kluk z Brna. Rozjížděl to na desítky holek. Skončil před soudem kvůli výrobě a šíření dětské pornografie, vyhrožování a vydírání.“
Dobrá věc se podařila. Mezi rodiči a dětmi by však měl být takový vztah, aby se svěřily jim. „Chtěl bych tady upozornit na syndrom druhé facky. Vezměte si, že někdo dá ve skupině dětí na sociální síti něco strašidelného nebo pornografického, dítě dostane úder od té hrůzy. A když přijde za rodičem, který nebude mít pochopení, dostane pak druhou facku. Tím si pak rodiče zadělají na to, že už za nimi dítě víckrát s problémem nepřijde,“ upozorňuje Kadlec.
Co je Omegle? Ráj úchylů
Omegle (čteno ou-me-gul) je internetová chatovací stránka, která umožňuje lidem sblížit se s ostatními, aniž by se registrovali.
Stránka náhodně spáruje pár uživatelů, kde pak používá slova »You« (ty) a »Stranger« (cizinec), případně »Stranger 1« a »Stranger 2«.
V roce 2010, stránka zavedla videochat, který páruje uživatele s webkamerou a mikrofonem.
V lednu 2013 Omegle zavedlo monitorovanou verzi videochatu, která měla omezit nevhodné chování. Toto monitorování je však jen částečně účinné.
Jsou i případy, kdy predátoři rozesílají dětské porno a navazují kontakt s nezletilými, často za účelem sexuálního styku s mladistvými.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.