V Lidicích našli staré deníky Emílie: Psala je pro dcerku Boženku, kterou popravili nacisté

Od vypálení Lidic uplynulo už 80. let. K tragické události došlo v noci z 9. na 10. června roku 1942. Krátce před oslavami výročí přišel na radnici Josef Kapitán - prasynovec Emílie Rohlové, která ve vesnici žila se svým manželem. „Moje žena se o tetu starala. Bylo jí pomalu devadesát let, když zemřela,“ uvedl Kapitán pro Radiožurnál s tím, že když vystěhovávali věci, narazili na tři sešity. Jednalo se o deníky, které Emílie psala po svém návratu z koncentračního tábora.

Pro ořechy z vypálených Lidic se chlapci před 80 lety plazili křovím! Ze stromů je teď pietní místo

První deník, který je údajně nejobsáhlejší, zaznamenává její život v Lidicích, kam se přistěhovala za svým manželem. Popisuje i vypálení jejího nového domova. „Ta slova jsou fakt tak působivá a vypovídající. Vyznává se tam z lásky ke svému manželovi, který byl zastřelen ráno 10. června 1942. Čiší z toho nezměrná láska, ale i strašný smutek, jak jí všichni chybí, protože ani maminka se nevrátila,“ řekla starostka Lidic Veronika Kellerová pro výše zmíněný deník.

Druhý a třetí deník patří její osmileté dcerce Božence. Svou dceru naposledy viděla v gymnáziu v Kladně a pak dceru s matkou od sebe odtrhli nacisté. Dceři popisuje svůj každodenní život. Svěřuje se jí se svými myšlenkami a pocity. Píše jí, že se jí velmi po ní stýská a má o ni strach. V jejích slovech je patrná naděje, že se spolu ještě shledají.

Před 81 lety nacisté vypálili Lidice: Za smrt Hitlerova oblíbence pykaly stovky nevinných lidí!

„Nikdo ten sešit ještě ode mě nečetl, až ty se vrátíš, tak jej spolu znovu pročteme. Teď to zalepím a schovám a otevřeš si to, moje malá holčí, sama. Prosím tě, vrať se mi už brzy, ať nejsem sama. V duchu tě líbám a prosím Boha, aby ti dal hodně zdraví. Líbá tě tvá máma,“ píše holčičce, s níž se už nikdy nesetkala. Boženku nacisté zavraždili v Chelmnu. Zemřela spolu s dalšími lidickými dětmi. Kapitán Emílii popisuje jako silnou ženu, která nikdy nepřestala doufat v návrat své dcery. Myslela si prý, že ji odvezli do Německa, kde stále žije. Emílie se už nikdy nevdala a neměla další děti.