Podcast: Děsím se, že udělám chybu, prozradila hvězda Twitteru jazykovědma Gregorová
V prosinci 2016 si odbornice na anglickou literaturu Markéta Gregorová založila svůj Twitter, aby na něm sdílela různé zajímavosti nebo jazykové hříčky z češtiny. Jenže pár desítek fanoušků se po téměř pěti letech rozrostlo v 34 tisíc sledujících, kteří se sice jejími tweety a videi baví, ale jsou také velmi přísní. Markéta v Blesk Podcast přiznala, že po jedné chybičce se jednotlivě omlouvala 50 lidem.
Být známou odbornicí na češtinu, není nic jednoduchého. Markéta Gregorová si říká jazykovědma a živí se jako korektorka, editorka a překladatelka. Ve volném čase na sociálních sítích odhaluje krásy a nástrahy češtiny. Sami uživatelé jí mnohdy píší o radu a ona jim trpělivě odpovídá. Přesto z vysokého počtu fanoušků mívá vrásky: „Cítím se neustále vyděšeně a pod neustálým tlakem, že udělám chybu,“ prozradila s lehkou nadsázkou jazykovědma.
Pokud se jí totiž stane, že odpoví nepřesně nebo chybně, ihned se najde několik uživatelů, kteří se ozvou: „Včera jsem špatně odpověděla na otázku, takže jsem z toho celou noc nespala a asi padesát lidí mě opravilo. Každému jsem pak psala individuálně a omlouvala se za chybu,“ přiznala skromná Markéta Gregorová.
Jágr a já
Přesto na ní fanoušci nedají dopustit a baví se jejími postřehy, které vymýšlí ve sprše nebo při procházkách. Její oblíbenou radou je kupříkladu, jak správně skloňovat zájmeno „já“ a využít k tomu Jágra. „Když řeknete jdu k Jágrovi nebo bavíme se o Jágrovi, patří tam mně. Když zahlédnete Jágra nebo Česko hraje bez Jágra, napište mě,“ odhaluje jednu z mnetechnických pomůcek. A v čem nejčastěji podle Gregorové dělají Češi chyby?
Tečka v kurzívě
Jednou z častých chybiček ve formátování je podle odbornice nesprávné užití mezerníku a tabulátoru. Není prý žádným překvapením, když pisatel místo jednoduchého ctrl+enter pro začátek nové stránky v textovém dokumentu mnoho set krát zmáčkne mezerník. Markéta osobně nemůže vystát tečku v kurzivě. „Ono je to někdy na místě, ale většinou ne. Nevím, proč mi to tak vadí. Netuším, kolik lidí na světě to vidí pouhým okem,“ dodává se smíchem Markéta. Jindy jí padnou do oka i větší problémy.
„Třeba nedávno jsem dělala korektury knihy, kde v první kapitole měla postava plnovous a v té poslední měla strniště, ale přitom se ta první kapitola vracela k první a mělo to být ve stejný den. Nakonec se ukázalo, že to tak měl autor v originále a autorovy chyby neopravujeme,“ uvedla příklad, s čím se v korektorské praxi setká.
Studenti a plagiáty
Poněkud méně úsměvné jsou případy některých studentských diplomových prací, jimž dělala korekturu: „Někdy vidím, že se pasáže psaná strašným jazykem střídají s pasážemi psanými vytříbeným jazykem, které nejsou označené jako citát, takže vložím do vyhledávače a zjistím, že autor si to vypůjčil. Když je to tak v celé práci, tak to není přehlédnutí, ale spíš záměr. Mrzí mě to a připadám si hloupě, že já všechno psala poctivě, a když jsem parafrázovala, tak jsem se bála použít jedno stejné slovo, aby to nebylo považováno za plagiátorství. Ale nic s tím neudělám, že někdo pracuje jinak, než by měl,“ říká o některých studentských pracích, jež pročítala.
Proč nedá Markéta dopustit na skotskou literaturu, co si myslí o nepřechylování ženských příjmení a kolik času věnuje sociálním sítím, prozradila jazykovědma Markéta Gregorová v Blesk Podcast:
