V jednom z prvních prohlášeních, která Laco Lučenič dal, uvedl, že pochopil, jak se cítil Paul McCartney, když zemřel John Lennon. V rozhovoru pro Blesk Podcast se hned na začátku skromně omlouval: „Do tohoto momentu nejsem schopný přijmout fakt, který nás všechny zasáhl. Velmi soucítím s jeho nejbližšími. Musí to být pro ně velmi, velmi těžké. Říkám to proto, že možná bude i tento rozhovor ovliněný tím, že dosud nejsem schopný to přijmout jako fakt,“ přiznával smutný muzikant.
Přesto se mu i během dvacetiminutového povídání párkrát objevil na tváři drobný úsměv, když vzpomínal na těch téměř dvacet let, kdy spolu tvořili muziku. Poprvé se potkali v létě v roce 1967. „Bylo to samozřejmě přes hudbu. Byl to začátek výborných časů, které jsou dneska neuvěřitelné. Tehdy se totiž dařilo sehnat všechno, o čem jsme věděli, že jsme chtěli. Vždy se k té hudbě dalo dostat. A tak jsem se přes společného kamaráda dostal k Mekymu. Říkal mi, že zná jednoho kluka, který je poloviční Angličan a velmi dobře zpívá a má hromadu dobrých věcí,“ vzpomíná Laco a dodává, že se po krátké době setkali a vyměnili si nahrávky. Poté se oba potkávali jako muzikanti, ale na pódiu společně stanuli až od roku 1977 v kapele Modus s Jánem Lehotským a Marikou Gombitovou.
Exotický Meky
„Na Mekym se mi líbil beatlesovský esprit, který byl v té době v této zemi úplně exoticky znějící. Všichni lidé měli hudbu rádi, ale málokdo ji takovým způsobem cítil,“ chválil jedinečnost svého kamaráda. V roce 1980 pak odešli z kapely a vrhli se do nového projektu. Laco založil kapelu Limit a produkoval Mekymu hudbu. Byl to právě Laco, kdo do Žbirkovy hudby zásadním způsobem pašoval zvuk západních kapel. Později se propadl elektronice a začal využívat syntetizátory, sekvencery a drum machiny.
O síle tvůrčího dua Laco a Meky svědčí i fakt, že s úspěchem hráli v zahraničí a Meky často převáděl slovenské písničky do angličtiny. Jejich nahrávky měly na tu dobu také výborný zvuk a mohl za to Mekyho a Lacův perfekcionismus a práce špičkových zvukařů ve studiu Opus: „Po albu Sezonné lásky přišlo období, kdy kapela Limit jsem byl já. Kapelu jsme používali jen na koncerty. Když jsme točili ve studiu, tak jsme používali živého bubeníka a v některých konkrétních případech basáka. V momentě, když přišla doba elektroniky, tak jsme upustili i od toho. Já jsem byl nástroje a Meky zpěv,“ popisuje, jak vznikaly největší hity Miro Žbirky.
Anglický varovný prst
Oba pak se zájmem poslouchali, jak se vyvíjí hudba v zahraničí a snažili se tím inspirovat a experimentovat. Podle Laca, ale Mekyho nikdy netlačil do nějakých šílených pokusů: „On sám byl vždycky ochotný experimentovat, a to ho také dost odlišuje od našich zpěváků. Byl ale zároveň hodně opatrný, aby nezašel příliš daleko,“ popisuje, jak se nebáli neobvyklého zvuku. Laco si prý u Mekyho vždycky objednal konkrétní „mašinky“, které vyráběly požadovaný zvuk a Meky je dokázal sehnat.
Ve chvílích, kdy Laco dostal nové hudební nástroje a vymýšlel s jejich pomocí aranže, projevila se Mekyho muzikantská genialita a prozřetelnost: „S tím svým zvednutým anglickým ukazováčkem varoval, ať si dáme pozor, že uteče nějaký čas a bude to znít směšně. Neměli bychom to přeexponovat. A měl pravdu, protože některé naše konkurenční kapely, které to tak neudělaly, tak opravdu zní směšně,“ vysekl poklonu svému kamarádovi.
Jakých společných alb si Laco cení, jak sledoval další Mekyho rozvoj po jejich rozchodu a jak hodnotí současné vzpomínání na Mekyho v mediálním prostoru, prozradil legendární Laco Lučenič v Blesk Podcast:
Blesk Podcast: Laco Lučenič smrt Mekyho (†69) nepřijal. Tvořili spolu hity Jiří Marek, Lukáš Červený
Z tých dní – hezká píseň. Kdoví, co mu bylo inspirací pro tohle dílo.. 
Tak, ať se daří a Meky zhora pošle sem-tam nějaký dobrý nápad, nebo se přimluví u múzy Erató, aby hudebníka podpořila v jeho tvořbě..
