18°C
Říjnový útěk vězňů na Sokolovsku skončil krvavě: Z jedenácti uprchlíků přežili jen dva
Byl to povážlivý pokus o získání svobody. Jedenáct mužů odsouzených za politické delikty v polovině října 1951 přemohlo dozorce a uprchlo z uranového dolu v Horním Slavkově. Dopadlo to pro ně tragicky. Po zradě spoluvězně a dalších peripetiích jich 9 zahynulo a jeden z přeživších skončil jako invalida. Zůstal jen jeden, který o všem mohl vyprávět. Jmenoval se Karel Kukal.
Od únorového komunistické puče neuplynulo ještě 10 měsíců, ale komunisté již tvrdě účtovali se svými odpůrci. Tehdy 21letý Karel Kukal dostal 6. prosince 1948 7 let za výrobu protikomunistických časopisů a další odbojové aktivity. Nakonec skončil v uranovém lágru na dole č. 14 u Horního Slavkova na Sokolovsku. Příběh pokusu o útěk a krvavých událostí, které ho provázely, přinesla Paměť národa.
Celkem 11 vězňů se rozhodlo odzbrojit stráž a vydat se na nejistou cestu za svobodou v noci z neděle na pondělí 15. října 1951. Podařilo se jim pomocí lsti vylákat a odzbrojit jednoho z bachařů, druhý z nich ale začal střílet a skončil se smrtelným zraněním. Když odzbrojili třetího, nic už jim nestálo v cestě. Dvanáctý mukl je umluvil, aby ho vzali s sebou, později však ztratil nervy, vrátil se, osvobodil stráže a ti zburcovali poplach.
Po stopách uprchlíků se vydal pohotovostní pluk esenbáků a těm se brzy podařilo je dostihnout. Kukalovi prostřelili koleno, a když se mu nepodařilo spáchat sebevraždu, padl jim do rukou. Dalších pět mužů skončilo se smrtelnými poraněními a na místě zemřelo. Jejich hroby už ale nikdo nikdy nenajde. „Velitel eskorty, která přivezla mrtvoly, řekl hrobníkovi, aby je zahrabal na cestě. Aby po nich lidi šlapali.“ popsal Kukal.
Nakonec ze sítí pátračů unikli jen dva muži, také oni však později zahynuli. Jeden při přestřelce, druhý vlastní rukou poté, co ho postřelila policejní hlídka. Další dva muži byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Zůstal tak jen Karel Kukal a jeho spoluvězeň Zdeněk Štich. Toho však bachaři mlátili tak vehementně, až se z něj stal doživotní invalida trpící navíc amnézií.
O tragickém příběhu tak vydal svědectví jen Kukal, který byl z vězení propuštěn v roce 1962 a po invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy emigroval. S jediným dalším přeživším, invalidou Štichem se setkal až v 90. letech a stýkali se pak až do jeho smrti v roce 2013. O tři roky později zemřel i Kukal. Ne však dříve, než vydal knihu o krvavých událostech, které prožil. I díky tomu je známo, co se vlastně v období vrcholící beznaděje 50. let na Sokolovsku událo.
Příběh, který jste dočetli, zaznamenali dokumentaristé neziskové organizace Post Bellum pro největší veřejně přístupnou sbírku vzpomínek Paměť národa. Dokumentaci a uchovávání příběhů 20. století můžete podpořit zde.
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.