14°C
Přežila Osvětim i dva pochody smrti. Pamětnice Eva Lišková (†92) odešla do nebe
Terezín, Osvětim a dva pochody smrti. Takový osud připravil život mladičké Evě Liškové a její rodině. To jen proto, že byla židovského původu a narodila se do nešťastné doby. I přes pohnutý osud se ale po válce Eva dočkala šťastného manželství a třech dětí. Zemřela v úctyhodných dvaadevadesáti letech.
Eva Lišková se narodila 30. června roku 1929 a zdálo se, že bude mít celý život jako na obláčku. Prožívala bezstarostné dětství. Osud jí ale jako všem občanům Československa změnila okupace a vznik Protektorátu. Její život začala naruby obracet perzekuce židů. Eva mimo jiné nemohla docházet do školy. Jak uvedl web Paměť národa, to tehdy mladé dívce tolik nevadilo. Hůře snášela to, že se rázem nemohla stýkat se svými kamarádkami. Ani další omezení na sebe nenechaly dlouho čekat.
Měly ale přijít daleko horší věci. Eva byla i s rodinou v roce 1942 náhle transportována do Terezína. Zde ona i její příbuzní rychle přišli na to, že je zde nic dobrého nečeká. Otřesné podmínky jim pomáhalo přečkat jen to, že byli jako rodina pohromadě. Liškovi byli v Terezíně svědky smrti mnoha lidí. Aby toho nebylo málo, za rok putovala celá rodina nuceně do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
„Hned jak otevřeli ty vagony, tak na nás řvali. Zrovna pršelo a můj tatínek viděl, jak tam kapala voda z okapu, tak se šel napít, a dostal takovou ránu do zad… Já jsem viděla, jak ho bijou, to je nezapomenutelný. Ten řev, štěkot psů, pláč dětí, já to nedovedu popsat. To byl první okamžik v Osvětimi, když jsem viděla, jak tlučou mýho tátu,“ uvedla Eva Lišková pro Paměť národa.
V Osvětimi putovala její rodina do tzv. familienlagru, kde mohli být všichni pohromadě. Ovšem po šestiměsíční karanténní lhůtě bývaly rodiny z těchto sekcí posílány do plynu. Tak dopadla i rodina, která zde žila před Liškovými.
„Po půl roce pobytu v Osvětimi přišel jiný rozkaz, než všichni očekávali. Jelikož začala německá armáda na jaře roku 1944 rychle prohrávat válku na východní frontě, potřebovali nacisté co nejvíce pracovních sil,“ uvedl portál. Liškovi byli rozděleni a odesláni do pracovních táborů mimo Osvětim. Eva s matkou putovaly do Stutthofu nedaleko Gdaňsku. Celou cestu musely absolvovat pěšky. Po cestě je trápily hlad, zima, slabost a krutí esesáci. Po příchodu do tábora musela Eva s matkou spát ve stanu na pláži. Pak jim začal drsný pracovní režim. Musely kopat třímetrové zákopy proti přicházejícím Rusům.
Po čase ale měl přijít další vyčerpávající pochod. Blížila se fronta a vězni museli putovat jinam. Druhý pochod smrti byl stejně tak krutý jako ten první. Vězni byli ještě více zesláblí. V průběhu pochodu ale přišel zázrak. Němečtí vojáci se náhle rozprchli ze strachu z fronty a zanechali vězně samotné kdesi uprostřed Polska. Zanedlouho Evu s matkou a ostatní osvobodili sovětští vojáci. Ti jim dokonce upekli prase.
„Tak se obě, matka s dcerou, dočkaly osvobození. Poté putovaly s Rudou armádou jako pomocné síly v kuchyni, až se v Krakově setkaly s československými vojáky, kteří měli namířeno do Čech. Svezly se s nimi a v létě roku 1945 se vrátily domů,“ dodala Paměť národa. Po válce se Eva Poláková vdala, měla tři děti a svoje vzpomínky předávala vnoučatům.
„Paní Evu Liškovou jsem znala osobně. Se zájmem jsem vždy naslouchala vyprávění o její složité životní cestě. Vzpomínám na společnou návštěvu Osvětimi, kdy se s námi podělila o bolestné vzpomínky na všechny hrůzy a zvěrstva za ostnatými dráty,“ uvedla její známá Iva K. na Facebooku.
Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo můžete podpořit Paměť národa finančním příspěvkem.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.