7°C
Z československého odbojáře až po miliardáře, špiona a podvodníka: To byl Robert Maxwell
Robert Maxwell byl jedním z nejvlivnějších mužů druhé poloviny 20. století. V životě to neměl však vůbec jednoduché. Narodil se do jedenáctičlenné chasidské rodiny na Podkarpatské Rusi v tehdejším Československu jako Jan Ludvík. Většina jeho příbuzných zemřela v Osvětimi a on zažil hrůzy válečných bojů, když se po vylodění v Normandii probíjel Evropou až do Hamburku. Díky své inteligenci, štěstí a s půjčenými penězi se mu podařilo vybudovat mediální impérium s miliardovými obraty. Kariéru ale rozvíjel i u rozvědky. O to větší byl pád na dno v podobě podvodů a tunelování.
Večírky pořádané Robertem a Betty Maxwellovými v jejich italském sídle v Oxfordu byly považovány nejen britskou smetánkou za bezkonkurenční extra třídu. Každý rok se přesně na den Maxwellových narozenin sjížděli nejmocnější mužové světa, aby připili na magnátovo zdraví. V houfu gratulantů se mezi sebou třeli představitelé Labour Party s kapitány průmyslu nebo přední vědci s redaktory prestižních magazínů.
V době své největší slávy mu blahopřál i americký prezident Ronald Reagan, který k jeho 65. narozeninám poslal telegram s blahopřání: „Nancy a já jsme rádi, že se můžeme připojit k sboru tvých gratulantů.“ Stejně tak učinila tehdejší premiérka Margaret Thatcherová, když při přípitku ocenila Maxwellův „cit pro správná rozhodnutí“. Cesta na vrchol však pro Roberta nebyla nijak snadná a začínala v malém městečku na Podkarpatské Rusi.
V zimě bez bot
Budoucí mediální magnát se narodil 10. června 1923 v hornickém městě Slatinské Doly (dnešní Solotvino) na území Podkarpatské Rusi, která byla do roku 1938 součástí Československé republiky. Pocházel z celkem devíti dětí manželů Mehela a Hannah Hochových.
Chudá židovská rodina žila ve skromném příbytku o jedné místnosti s dvěma postelemi. V jedné spali rodiče a v druhé starší sourozenci. Nejmenší děti měly zavěšené postýlky u stropu. V dospělosti Max rád zdůrazňoval, že dlouho neměl vlastní pár bot a musel se o něj se svými sourozenci dělit. Na bezútěšnou chudobu a častý hlad nezapomněl ani v dobách své největší slávy, kdy jeho roční obrat činil několik miliard korun ročně.
Od rabína k odbojáři
Svým původním jménem se jmenoval Jan Ludvík Hoch. V rodině mezi sebou členové mluvili jidiš, ale ve škole (kde si odchodil pouze tři ročníky) se učil česky. Během svého strastiplného života si však osvojil mnoho dalších světových jazyků. Jeho matka vyznávala chasidismus a přála si, aby se její první syn stal po vzoru jejího otce rabínem.
V pouhých třinácti letech jej proto rodiče poslali do Bratislavy, kde žil pouze z darů tamější židovské komunity. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 opustil rabínskou školu a prodával po ulicích města levnou bižuterii. Brzy se setkal s členy odbojové organizace, a i on sám se rozhodl, že bude proti nacistům bojovat.
Maxwell na konci 30. let navštívil svou rodinu v rodné Podkarpatské Rusi. Matka byla zdrcena, když se vrátil bez pejzů a kaftanu, a chvíli s ním nemluvila. On však byl odhodlán začít nový život. Netušil, že své nejbližší vidí naposledy. Celá rodina včetně dědečka byla v květnu 1944 odvlečena transportem do Osvětimi, odkud se vrátily pouze dvě sestry, Sylvie a Brana…
To vše se Ludvík dověděl až po válce. On sám v prosinci 1939 utekl do maďarské metropole, kde pomáhal prostřednictvím kontaktů s francouzským konzulátem při organizaci československého zahraničního odboje. Aby mohl obléci uniformu tvořícího se vojska, musel důstojníkům u odvodu zalhat, že už mu je osmnáct let. Po kapitulaci Francie se stihl vměstnat na poslední evakuační loď do Velké Británie. Později se v řadách spojenců zúčastnil invaze do Normandie a táhl pak celým Německem až do Hamburku. V závěru války byl dokonce povýšen na kapitána.
Sňatek z lásky i z rozumu
Po válce pracovaj Maxwell pro britskou rozvědku, časem krmil informacemi a hlavně dez informacemi krmil i východní rozvědky včetně té sovětské. Na konci války se na první pohled zamiloval do Francouzsky Elizabeth Meynardové, která pocházela z bohaté rodiny s předky ze slavného hugenotského rodu. Po svatbě s finanční pomocí jejího otce založil firmu, která začala do Británie dovážet německý tisk a působila i v dalších oborech. Při té příležitosti se seznámil s uznávaným nakladatelem Ferdinandem Springerem.
Vzniklo mezi nimi obchodní i přátelské pouto. Obojího Maxwell využil v roce 1948 k založení vlastní firmy Pergamon Press, která se rychle stala světově známým nakladatelstvím s velkorysou produkcí literatury odborného a zejména encyklopedického rázu, po které byl po válce největší hlad.
Díky svým mimořádným schopnostem se brzy stal významnou postavou britské scény. Jako jeden z mála podnikatelů byl příznivcem labouristů a v roce 1964 vyhrál za tuto stranu volby do britského Parlamentu. Splnil si také svůj velký sen a v 80. letech koupil bulvární levicový deník Daily Mirror (s nákladem 3,6 miliónu výtisků). V roce 1990 začal vydávat i u nás známý týdeník The European. Jeho impérium nakonec zahrnovalo na 400 nejrůznějších firem po celém světě.
Rozpad impéria a záhadné úmrtí
Robert Maxwell se stal nejen obrovským boháčem, který dokázal utratit tisíce liber za jedinou večeři, ze svého paláce v Oxfordu létal do centrály své společnosti uprostřed Londýna vrtulníkem a víkendy obvykle trávil na přepychové jachtě, ale i vlivným mužem. Byl přijímán v Bílém domě (Carterem i Reaganem), v Elysejském paláci (Mitterandem) i v Kremlu (Chruščovem, Brežněvem a Gorbačovem). Několikrát zavítal také do Prahy, naposledy v srpnu 1989, kdy ho na Pražském hradě přijal prezident Gustáv Husák.
5. listopadu 1991 svět obletěla zpráva, že Robert Maxwell za záhadných okolností zemřel při plavbě na své soukromé jachtě. Jeho tělo bylo nalezeno v moři nedaleko Kanárských ostrovů. Patologové hovořili o přirozeném úmrtí, zapříčiněné „pravděpodobně srdečním infarktem“.
V dalších týdnech se provalilo, že Maxwell už delší dobu přeléval peníze mezi svými firmami, vyhýbal se daňovým povinnostem, podváděl na burze a nakonec vytuneloval penzijní fondy svých zaměstnanců ve snaze udržet své impérium.
Okolnosti jeho úmrtí nebyly nikdy zcela vyřešeny. Izrael vystrojil Robertu Maxwellovi státní pohřeb a jeho ostatky byly 10. listopadu 1991 uloženy na Olivetské hoře v Jeruzalémě. Izraelský premiér Jicchak Šamir přitom řekl: „Udělal pro Izrael mnohem více, než si dnes kdo dovede představit.“
Témata:
Související
Vĕříl v to, co dělal, cítil, miloval,trpěl, obětoval se, bez váhání bojoval.
Jsme pyšní na našeho rodáka Jan Ludvík Hyman Binyamin Hoch.