Marii osud těžce zkoušel: Nacisté jí vyvraždili rodinu, covid jí teď zabil syna
Marie Henzlová si za život prošla neskutečně velkou mírou bolesti, zklamání a smutku. Nacisté jí vyvraždili rodinu za to, že pomáhali partyzánům. Přišla už úplně o všechny, o manžela i dva syny. Jeden zemřel při nehodě, druhého zabil covid. 91letá žena žije v bývalé hájovně v Boskovicích. Tam i její příběh před mnoha lety začínal.
Švecovi pocházeli z Bukové u Boskovic, za 2. světové války pomáhali partyzánům. Doma se o ně moc hezky starali, ukrývali je, nosili jim jídlo nebo i šaty. Marie se dokonce stala jejich spojkou. Jenže partyzáni si posléze začali dělat, co chtěli… A tím odstartovali velmi smutný příběh.
Ukrývání nedodržovali, chodili si po vsi, jak chtěli, hrávali s ostatními i fotbal. „Viktor, Železňák, Leonid. Ten dokonce šel s klukama na fotbal,“ vzpomíná pro Paměť národa Marie na jména partyzánů, kterým její rodina pomáhala.
Konfidenti je udali
Rodinu později udali dva konfidenti gestapáků, podařilo se jim infiltrovat do partyzánské skupiny. Šlo o Jaroslava Mézla a Martina Valaštiaka. „Podle knihy 'Gottwaldovy milosti' byli oba po válce odsouzeni k trestu smrti. Trest zmírnil na doživotí právě Klement Gottwald, přestože prokazatelně způsobili smrt minimálně jedenácti odbojářů z Bukové a nedaleké obce Lipové,“ popisují autoři z Paměti národa.
Valaštiak se na svobodu dostal v roce 1960, Mézl o čtyři roky dřív. „Svobody“ si ale moc neužil, později se o něj postarali bývalí partyzáni, kteří si na něj počkali a zastřelili ho. Patrně z pomsty.
Věděli, že si pro ně přijdou
O tom, že si gestapo pro rodinu Švecových přijde, se dozvěděla nejstarší sestra Marie Anežka. „Žila v Prostějově, kde se vdala do továrnické rodiny Pravoslava Kováře. Jemu se přes své kontakty podařilo získat zprávy z gestapa a se svou ženou se vypravili do Bukové varovat svou rodinu a partyzány,“ vyprávěla Marie.
Rodina se ale zachovala statečně. Z obce neutekli, nechtěli totiž ohrozit celou vesnici a její obyvatele. Svou roli v tom hrála i maminka, která měla slabé srdce. Promýšleli i to, že by se u lesa zastřelili, ale to neudělali.
7. listopadu 1944 brzy ráno si pro početnou rodinu přijelo gestapo. „Gestapák zaklepal pažbou na dveře. Přišly jsme do kuchyně a všeci chlapi už leželi na zemi. Ještě se tam připletl soused, který se přišel zeptat, jestli bratr pojede do mlýna, že by mu vzal obilí s sebou, tak to chodilo. No, tak si lehl s nima. Všechny nahnali do náklaďáku. A mě poslali z chalupy pryč, abych šla k nějakým příbuzným,“ pomalu a potichu vypráví Marie. Později se vrátila a se strýcem se starala o hospodářství.
Záhadní smrti
To, co pak všechny příslušníky rodiny čekalo, je neskutečné. Maminka Anežka Švecová skončila v brněnské věznici na Cejlu. A potom zmizela. Nikdo neví, jak zemřela, za mrtvou byla prohlášena až v roce 1990!
Otec Tomáš zemřel vysílením a na zápal plic v kamenolomu v koncentračním táboře Flossenbürg. Bratr Tomáš poté trpěl během pochodu smrti, nejdřív ho ztloukli bachaři, poté zemřel v horečkách a bolestech u bavorského města Plattling v dřevěněné boudě.
Za velmi záhadných okolností zemřela i Anežka, která rodinu přijela před gestapáky varovat. Údajně se omylem zastřelila při špatném zacházení se zbraní. Její manžel byl nalezen zastřelený ve vatovém spacím pytli. „Jeden z partyzánů tvrdil, že jim chtěl utéci a prozradit je. Varovali ho: 'Zastřelíme tě, jestli od nás odejdeš.' A on prý: 'Nikoho střílet nemusíte, zastřelím se sám!' A spáchal sebevraždu,“ vypráví Marie. Sama tomu ale moc nevěří, byl to chytrý a rozumný člověk, který byl čerstvě ženatý.
Přežila jen Marie a Josef
Celou tragédii přežila jen Marie a její bratr Josef, který se v létě 1945 vrátil z koncentráku. I tak se ale Marie musela potýkat s mnoha tragédiemi, trápí ji navíc i zdraví. Má vážné psychosomatické zdravotní problémy, kvůli nim je od 44 let v invalidním důchodu.
Nedávno jí zemřel manžel, syn Pavel při autonehodě a dalšího syna Josefa jí vzal covid. Mariino přání a životní poselství zní: „Buďte k sobě ohleduplní a mějte se rádi.“ Stále žije u Bukovic, na kraji obce v bývalé hájovně. Je jí jednadevadesát let.
