9°C
Obrovská rána potkala český hudební svět 25. března. Ten den zemřel významný klavírista, skladatel a korepetitor Jaroslav Šaroun. O jeho skonu informovali na Facebooku zástupci obce Dobřichovice v okrese Praha-západ, kde slavný hudebník žil. „Tato zpráva nás velmi zasáhla. Většinu svého života prožil právě zde v Dobřichovicích a pro naše město udělal mnoho. Nezapomeneme na jeho koncerty a besedy, které zde pravidelně pořádal, ať už s kolegy z České filharmonie, či z jiných hudebních a vědeckých kruhů,“ stojí v prohlášení.
„Měli jsme ho všichni moc rádi. Jeho koncerty, jeho besedy, cesty vlakem i z vlaku s hovory, na něž se nezapomíná. Byl to rovný a vstřícný muž, vynikající muzikant, skvělý včelař i romantický snílek se spoustou zajímavých nápadů. Covid nám ho vzal ve čtvrtek 25. března. Moc jsme se od něj naučili. Když se budeme inspirovat tím, čím nás obdaroval, bude pořád s námi. I když tahle rána nepřebolí,“ stojí na Facebooku místního časopisu Dobřichovické Kukátko.
Jaroslav Šaroun se narodil roku 1943 v Dobrušce. Jeho otec, vyučený fotograf, v době druhé světové války zajistil rodině slušné živobytí díky výrobě včelařských potřeb. Později s kamarádem založil podnik na zpracování a konzervování ovoce a zeleniny, ten však roku 1948 znárodnili komunisté. O rok později Šarounova tatínka strana povolala, aby se stal generálním ředitelem státního podniku Lihovary a konzervárny, a celá rodina se tak odstěhovala do Prahy. „Tatínek se osvědčil jako výborný organizátor a uměl k lidem promluvit. Měl krásný hlas. Nejdříve jsme bydleli v Braníku a později v Podolí,“ vzpomínal Šaroun pro Paměť národa.
Cesta k hudbě
Krátce po příchodu do hlavního města se malý Jaroslav Šaroun začal učit na klavír - učitele hudby díky svým známostem zajistil pro rodinu jeho tatínek, který sám hrál na housle. „V roce 1957 jsem byl přijat na Pražskou konzervatoř, a tím se splnil vlastně tatínkův dávný sen, protože on by byl býval rád studoval housle, ale rodina si to nemohla dovolit,“ popsal Jaroslav Šaroun. V roce 1962 pak pokračoval ve studiu na Akademii múzických umění.
Po jejím absolvování nastoupil roku 1967 na povinnou vojenskou službu do Armádní uměleckého souboru (AUS), kde i po skončení vojny zůstal na pozici korepetitora v baletním oddělení, zároveň pracoval jako externista i na HAMU. Později jako korepetitor působil na Státní konzervatoři i HAMU, roku 1976 začal externě pracovat v České filharmonii v oddělení pro klávesové nástroje, stálým členem orchestru se stal v roce 1990. V ČF nakonec pracoval dlouhých 36 let.
Spartakiádní skladba
Jeho asi nejznámějším skladatelským počinem je hudba k choreografii mužů na spartakiádě v roce 1980 s názvem Modré tepláky a bílé tričko, za niž získal státní vyznamenání. Autory choreografie byli tehdy Karel Appelt, Miroslav Libra a Vratislav Svatoň. „Hudbu měl původně psát Jaroslav Mihule, jenomže nakonec to odmítl. Ti tři byli na rekreaci v Dobřichovicích a byli zoufalí, protože se termín již blížil. Svěřili se paní, co se o ně tehdy starala. Ona jim řekla, že mají v ulici skladatele, a tak ať se u mě zastaví. Kopal jsem zrovna jámu na septik, když přišli. Vcelku rychle jsme se dohodli,“ vzpomínal Šaroun.
Během života pracoval s řadou světových dirigentů a předních pěvců. „Spoustu let jsem spolupracoval s Japonkou Michiyo Keiko, mýma rukama prošlo mnoho desítek absolventů Akademie, doprovázel jsem například Kateřinu Kněžíkovou nebo Adama Plachetku,“ uvedl před lety pro server denik.cz. Byl například i u rozjezdu kariéry operní divy Dagmar Peckové, s níž se poznal v 80. letech. „Pomáhal jsem jí při startu kariéry a také později, když byla v cizině, jsme společně připravovali řadu věcí, které potřebovala,“ dodal.
V Dobřichovicích, kde prožil většinu života, pořádal různé kulturní pořady i koncerty. „Rád bych, aby to, co po mně zůstane, bylo dobré. I když toho bude jen málo,“ řekl o svém díle.
Paměť národa
Vzpomínky Jaroslava Šarouna pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz.
