Syn lékaře z Bulovky vzpomíná: Doktoři už si málem připíjeli na smrt Heydricha, pak ho šli operovat
Anesteziolog Alois Honěk byl u operace Reinharda Heydricha, kterého po atentátu v květnu 1942 přivezli na Bulovku. Honěk válku přežil bez následků, ale po únoru 1948 ho komunisté obvinili v politickém procesu.
Bylo 27. května 1942, když se ulicemi protektorátní Prahy rozšířila zpráva o atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Mnozí se radovali, jiní se báli odvety. Zdálo se, že atentát uspěl a také v nemocnici na Bulovce panovala uvolněná atmosféra. Slavnostní náladu ale přerušilo naléhavé volání, záchranný vůz přivezl zraněného tyrana a začal boj o jeho život.
Na operační sál dorazil i anesteziolog Alois Honěk. O příběhu svého otce vyprávěl pro projekt Paměť národa jeho syn MUDr. Tomáš Honěk. „Lékaři si už na lékařském pokoji připíjeli na oslavu, ale vtom tatínka zavolali na operační sál,“ popsal.
Operaci měl původně vést německý profesor Biermann. Ten však náhle znejistěl a prohlásil, že si zapomněl brýle. Zásah tak převzal ředitel nemocnice Walter Dick, Němec, jenž české kolegy chránil. Alois Honěk podával Heydrichovi anestezii.
Operace trvala přibližně hodinu a zprvu se zdála úspěšná. Heydrichův stav byl stabilní, ale sedmého dne zemřel patrně na sepsi. Podle Tomáše Hoňka nedošlo ze strany Němců k žádné odvetě vůči českým lékařům.
Alois Honěk zůstal v nemocnici až do konce války. V květnu 1945, během Pražského povstání, se s kolegy postaral o bezpečné ukrytí Waltera Dicka, který jim roky pomáhal. Umístili ho do nemocničního pokoje a dali mu ozbrojenou ochranu, aby jej Revoluční garda neodvedla jako kolaboranta. Dick nakonec uprchl do Plzně, kde se přihlásil k americké armádě.
Po válce se Alois Honěk oženil s lékařkou Hanou Šmidrkalovou, pocházející ze zámožné rodiny. V nadšení z nové republiky vstoupil do KSČ a odešel jako primář do Karlových Varů. Zde založil mimo jiné i zdravotnickou školu.
Jenže během 50. let přišel pád. Alois Honěk byl zatčen a obviněn v rámci tzv. procesu s karlovarskými lékaři. Podobně jako v Sovětském svazu šlo o vykonstruované obvinění: údajně dopomohl jednomu člověku k útěku přes hranice, spolupracoval s vězni z jáchymovských lágrů a měl „ukrást“ zubařské křeslo. Po Stalinově smrti tlak polevil a roku 1954 byl doktor Honěk propuštěn. Rehabilitace se dočkal v roce 1968.
Alois Honěk nebyl jen uznávaným chirurgem, ale také šikovným houslařem. Výroba hudebních nástrojů mu přinášela nejen radost, ale i důležitý finanční přínos pro rodinu, zejména v období před rokem 1989, kdy bylo možné je vyvážet na Západ.
Jeho mladší syn Tomáš se vydal v otcových stopách a roku 1974 dokončil studium medicíny. Přestože si okolí často myslelo, že má díky známému jménu výhodu, prosadil se sám – mimo jiné jako zakladatel kardiocentra pro dospělé v motolské nemocnici nebo vedoucí soukromé kliniky Avicenna.
Tak jsem si teď dal štamprličku rumu na oslavu toho že můj soukmenovec zdechl. 😁