Průvod mladých lidí v kostýmech vyšel z Kampy zhruba hodinu a půl před polednem. Průvod zahájili převzetím malé putovní májky, kterou studenti Univerzity Karlovy převzali od organizátorů majálesu Vysoké školy ekonomické (VŠE). Lidé v průvodu si zpívali, podporovali své kandidáty na krále či královnu Majálesu a provolávali hesla jako: „Studenti všude - Majáles bude.“ Nechyběly hudební nástroje jako kytary, bubínky, tamburíny, harmonika, klarinet nebo středověká píšťala šalmaj. Studenti měli také řehtačky a megafony. Cestou zdravili turisty a vyzývali kolemjdoucí, ať se přidají do průvodu.
Napříč městem
Při pochodu dělali studenti několik zastávek. Například na náměstí Václava Havla u Národního divadla se dobrovolníci z družin kandidátů utkali v šesti disciplínách. Museli například vyřešit hlavolam za co nejkratší čas. Průvod pak pokračoval na Karlovo náměstí, kde si studenti vyslechli projevy šesti kandidátů na krále Majálesu a vyfotili si skupinovou fotku. Poslední zastávkou bylo Staroměstské náměstí. Tam dostal každý kandidát jedno párátko, které měl za úkol vyměnit za co nejhodnotnější věc. Zájemcům o korunu se povedlo vyměnit za různé částky peněz v různých měnách, skleněného ptáčka nebo dítě ve školním věku. „Už jsme tady,“ volal průvod, když krátce před 13:00 přicházel do Kampusu Hybernská.
Staletá tradice
Kořeny studentské slavnosti majálesu sahají až do 15. století. Původně to byly výlety studentů s učiteli do přírody se zpěvem, recitací a divadlem. Od 19. století majáles získal podobu karnevalového a recesistického průvodu s volbou krále.
Tradice v Česku ochabovala po druhé světové válce, komunisté se v poválečných letech snažili studentské slavnosti proměnit v organizovanou svazáckou manifestaci po vzoru prvomájových politických průvodů. Původní duch akce se postupně navracel po pádu Stalinova kultu v roce 1956. Oficiálně byly slavnosti povoleny v roce 1964. O rok později se v Praze uskutečnila zřejmě nejznámější majálesová slavnost, když byl králem zvolen americký básník a představitel beatnického hnutí Allen Ginsberg. Tradici majálesů přerušila normalizace, studenti akce obnovili v roce 1990.
Průvod anarchistů
Stejně jako studenti, nezůstali pozadu ani anarchisté, kteří 1. května vypravili svůj průvod. Měli transparenty s nápisy „Proti politice strachu - pravicový populismus není alternativa“, „Nedej fašistům žádnou šanci“ nebo „Make Fascists Afraid Again“, tedy že je třeba fašisty znovu vyděsit. Řečníci na Střeleckém ostrově například zdůrazňovali, že se navzdory jiným problémům nesmí zapomínat na klimatickou změnu a připomněli třicetiletí Anarchistické federace.
„Naším kompasem jsou anarchistické principy,“ uvedl její zástupce. Jsou podle něj zárukou toho, že se anarchisté neocitnou v myšlenkovém dogmatu či stagnaci.Na pozvánce na anarchistický 1. máj se pořadatelé vymezili vůči „fašounům“, kteří „už dávno nejen vystrkují růžky, ale prorostli do všech pater politiky“. „Jsme v éře bullshitu (keců), válek, genocidy, omezování práv, klimatické krize a rostoucího autoritářství. Éře, kdy se zdají výhledy svobody, rovnosti a solidarity horší než kdy předtím - a právě o to víc je zapotřebí hodnoty, na kterých záleží, i sami sebe hájit,“ napsali.
Ewa Farna při vystoupení na Majálesu v Brně. (2024)
