Cukrář propadl tetování a kérky má i na obličeji: Jinak jsem normální, říká
Nadšenec do tetování ze švýcarského Curychu si postupem času nechal udělat přes 60 kérek, má je i přes skoro celý obličej, k tomu ho zdobí i pár piercingů umístěných různě po těle. Říká ale, že je jinak úplně normální chlápek, který má velké srdce, pomáhá lidem a ve volném čase se stará o zvířata.
Cukrář a dobrovolný hasič Andreas Stauffiger (43) z Curychu ve Švýcarsku je od hlavy k patě potetovaný. Nevšední vzhled by možná mohl někoho odradit, sám cukrář ale říká, že je úplně normálním, platným členem společnosti. Dokládá to tím, že kromě toho, že ve svém volnu pomáhá lidem v nouzi, si také domů nosí opuštěná zvířátka a stará se o ně.
K lásce k tetování ho inspiroval jeden dnes již zapomenutý televizní pořad. Jako první kérku si pár týdnů po 18. narozeninách nechal udělat na paži, kde si nechal zvěčnit delfína. Další tetování následovala a dnes má prakticky celé tělo ozdobené více než 60 „malůvkami“. Má jimi pokrytý i krk, čelo a velkou část obličeje včetně víček a okolí očí.
Odhaduje, že za body art v posledních letech Andreas zaplatil v přepočtu téměř 700 tisíc korun a připouští, že je možné, že v budoucnu za další tetování ještě nějaké peníze utratí, pár volných míst na těle ještě má. Andreas má podle svých slov docela vysoký práh bolesti, už proto, že je na ni jako člen dobrovolné hasičské jednotky zvyklý.
„Na bolest se dá částečně přivyknout a netrvá věčně. Taky záleží, na jaké části těla tetování probíhá, jestli jste ten den zrovna ve stresu, jestli jdete na zákrok najedení i v jaké jste celkově fyzické kondici,“ říká Andreas a dodává, že když už při tetování bolest zažívá, dokáže se na ni zaměřit a překonat ji.
Kromě toho si nechal po těle napíchat množství piercingů, některé do bradavek, jiné do nosní přepážky nebo jazyka a další zase do genitálií.
Že by na jeho počínání mohlo být něco nepřijatelného, si nemyslí. „Mám normální práci na plný úvazek a tetováním jsem nikdy neměl snahu bouřit se proti společnosti. Jen se prostě stala mojí součástí,“ vysvětluje svůj pohled na věc Andreas.
A dodává, že kamarádi ho mají rádi za jeho jemnou povahu, je prý zhola nemožné se na něj kvůli něčemu zlobit. Rodina si sice na jeho pomalované ruce a obličej chvilku zvykala, ale nakonec změny v jeho vzezření přijala.
