14°C
Před 40 lety se rozjela velká akce proti disidentům: Kvůli samizdatu zatkli Ivana Havla i se švagrovou Olgou
27. dubna 1981 zadržela StB na hranicích karavan, uvnitř kterého našla čtyři sta kilogramů tiskovin a technologických zařízení. Akce nazvaná Delta či Kamion odstartovala velký zátah proti disidentům. Při ní byl zatčen také Ivan Havel a jeho švagrová Olga Havlová. Jak probíhalo vydávání samizdatových knih, popsal nedávno zesnulý vědec pro portál Paměť národa.
Smutná zpráva přišla minulý týden, na farmě Košík byl nalezen mrtvý ve vaně Ivan Havel, vědec a bratr exprezidenta Václava Havla. Oba sourozenci sehráli velkou roli ve vydávání samizdatových knih za vlády minulého režimu. „Někdy okolo roku 1971 nebo 1972 jsem si uvědomil, že u nás něco hrozně chybí, že tu nejsou samizdaty,“ řekl Ivan Havel v rozhovoru pro portál.
A tak vznikla nejprve Edice Petlice založená Ludvíkem Vaculíkem a o tři roky později vznikla Edice Expedice založená Václavem Havlem a Danou Horákovou. „Řada lidí v době normalizace přestala psát, protože to nemohli nikde vydat. A najednou znovu pocítili touhu psát, protože nepsali do šuplíku, jejich text se dostal mezi lidi ve vázaném vydání,“ vysvětlil vědec jeden ze zásadních významů samizdatu.
Dana Horáková však později emigrovala a Václav Havel byl uvězněn. Vedení samizdatového nakladatelství převzala Olga Havlová a Ivan Havel. Bratr zakladatele vnesl do řízení Edice Expedice systematičnost, vedl si pečlivě šifrované záznamy a pod jeho vedením vyšla edice známá jako tzv. „černá řada“, šlo o knihy vázané v černém suknu ze smutečních praporů.
Složitý proces
Celý proces toho, než nějaká kniha vůbec vyšla, byl nesmírně složitý. Redakční rada nejprve vybrala text a ten putoval písařkám. To obvykle nebyly disidentky, pracovaly jako sekretářky ve firmách. Téměř jako jediné dostávaly za práci zaplaceno. „Nikdo nemohl očekávat, že tu úmornou a zdlouhavou práci budou odvádět z pouhého nadšení,“ vysvětlil Havel.
Šlo o skutečně náročnou práci. Texty písařky opisovaly přes kopíráky a naráz dělaly až 16 kopií, což ale znamenalo, že do stroje musely silně ťukat, aby se písmena propsala na všechny listy. Když udělaly na stránce několik překlepů musely ji vyhodit a začít znovu. Opisovat mohly jen v noci, kdy však zvuk stroje mohl slyšet někdo ze sousedů, a nebo v pracovní době.
Svazovaly se navíc pouze kopie, první list se vyhazoval. StB by totiž mohla snadno poznat, na kterém stroji byl napsán. Když byl text opsán, bylo potřeba jeho stránky seřadit. Na tom někdy pracovaly celé rodiny. „S Bendovými jsme u nich na chalupě udělali na stole dvanáct hromádek. S dětmi jsme pak obcházeli kolem stolu a každý měl v ruce všechny kopie svých stránek, které pokládal jednotlivě na hromádky,“ popsal proces Ivan Havel.
Pak bylo třeba zanést korektury a nechat knihy svázat. Výsledná kniha stála až 200 korun. V té době šlo o skutečně vysokou částku, která však zároveň pokryla sotva náklad. Zaplaceno přitom dostával jen vazač a písařky, všichni ostatní pracovali zadarmo.
Cesta na západ
Na západ a z něj knihy putovaly po tzv. „pašerácké stezce“ v karavanu s mnoha skrýšemi ve stěnách a stropu. Ten z venčí vypadal jako obyčejné prázdninové vozidlo. O převoz se staral nejprve Petr Pithart a po něm Jiřina Šiklová.
27. dubna 1981 přišla akce Delta či Kamion. StB zadržela karavan řízený právě Šiklovou. V tajných úkrytech v něm našli čtyři sta kilogramů tiskovin a techniky. Po tomto odhalení začalo rozsáhlé zatýkání a obrovská akce proti disidentům.
Zatčeni byli také Olga Havlová a Ivan Havel. „Udělali nám domovní prohlídky a naprosto všechno zabavili. Já jako knihofil jsem měl po jednom výtisku od každé publikace, co jsme vydali. To všechno odvezli. Při výslechu mi vyšetřovatel ukazoval mé knihy, naskládané v koutě, a otráveně říkal: ,To všechno musím přečíst, abych zjistil, co je v tom závadného‘,“ uvedl k tomu zatčený.
Byl naplánován obrovský proces, v němž měli být souzeni všichni, kdo měli se samizdatovými nakladatelstvími něco společného. Kvůli nežádoucí pozornosti evropských zemí z něj však sešlo a zatčení byli propuštěni na svobodu.
Podrobný příběh o samizdatových nakladatelstvích i mnoho dalších příběhů od pamětníků si můžete přečíst na portálu Paměť národa.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.