Poslední československý a zároveň první český prezident Václav Havel by oslavil 85. narozeniny. Bojovník za lidská práva, kulisák v divadle se po věčném boji s STB stal politickou hvězdou z východního bloku, která si získala respekt i v USA. Slyšeli na něj jak světoví politici, tak i umělci. Do Československa přivezl například legendární The Rolling Stones. Zemřel před deseti lety na chalupě na Hrádečku.
Václav Havel se narodil 5. října 1936 jako starší ze dvou synů do rodiny stavebního podnikatele Václava Miloše Havla. Spolumajitele Podniků bratří Havlů, kterým patřil mimo jiné pražský palác Lucerna a terasy na Barrandově. Po únoru 1948 rodinný původ výrazně ovlivnil jeho osud, někdejší student výběrového poděbradského gymnázia, vedeného po anglickém vzoru, se mohl jen vyučit chemickým laborantem. Teprve později směl vystudovat večerní gymnázium a až v polovině 60. let, kdy už měl za sebou premiéry prvních her, absolvoval dálkově dramaturgii na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění.
Do literárního života vstoupil Václav Havel jako devatenáctiletý v roce 1955, když poprvé publikoval v časopise Květen. V roce 1964 vydal jak první verzi básnické sbírky Antikódy, obsahující experimentální poezii, tak studii o Josefu Čapkovi, kterou napsal spolu s Věrou Ptáčkovou. V polovině 60. let se prosadil zejména jako dramatik a do literatury výrazně zasáhl až po srpnu 1968. Jeho první jednoaktovka Rodinný večer z roku 1959 se premiéry dočkala až po čtyřech dekádách. Jako první Havlova hra se na jeviště dostala v prosinci 1963 Zahradní slavnost, která měla o necelý rok později premiéru i v Schillerově divadle v Západním Berlíně.
S divadelním světem se Havel nejdřív podrobně seznámil jako kulisák v Divadle Na zábradlí, kam nastoupil v roce 1960 poté, co nebyl přijat na DAMU. Časem se vypracoval na dramaturga, autorsky spolupracoval na několika představeních a působil i jako asistent Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských. Nakonec se prosadil jako dramatik, první hry psal pro domovské Divadlo Na zábradlí (Vyrozumění či Ztížená možnost soustředění). Po nástupu normalizace Havel uplatnil svá dramata v zahraničí, na česká jeviště se Žebrácká opera (1972), Audience (1975) nebo Largo desolato (1984) dostaly v hojné míře až po listopadu 1989.
Havlův osobní život po listopadu 1989 poznamenaly dvě zásadní události. V lednu 1996, tedy před čtvrt stoletím, zemřela po boji s rakovinou jeho první manželka Olga. Svatbu měli v roce 1965. Olga si získala respekt široké veřejnosti zejména svou charitativní prací. Společně s Havlem pracovali původně v Divadle Na Zábradlí. On jako kulisák a dramaturg, ona jako uvaděčka. Když Havla věznila Státní bezpečnost, Olga mu byla oporou. K tomu ji prý zocelilo místo, kde vyrůstala, pražský Žižkov.
První dámou být nechtěla, svou roli si ale našla při pomoci druhým. V roce 1990 založila Olga Havlová s přáteli z Charty 77 Výbor dobré vůle.
Olga Havlová zemřela 27. ledna 1996. O pár dní později se k její rakvi přišly poklonit tisíce lidí. Na Pražském hradě stály dlouhé hodiny nekonečné fronty.
„Přišli, protože jim jejich srdce velelo přijít. A to je cosi, co mě na jedné straně velmi dojímá, neboť se mě to pochopitelně osobně dotýká, ale co mě na druhé straně neobyčejně povzbuzuje a posiluje,“ komentoval to tehdy prezident Václav Havel.
O rok později, tedy v roce 1997, se Havel tajně, krátce po návratu z nemocnice oženil podruhé. Na radnici Prahy 3 si vzal populární herečku Dagmar Veškrnovou, což vyvolalo rozporné reakce a manželům zaručilo trvalý zájem médií. Za svědky tehdy novému prezidentskému páru byla herečka Táňa Fischerová, pozdější kandidátka na prezidentku, prezidentu Havlovi pak svědčil herec Jan Tříska.
V roce 2018 vydala spisovatelka Jana Vodňanská knihu Voda, která hoří. Píše v ní, že byla Havlovou milenkou. Stýkali se údajně i těsně před prezidentovou svatbou s Dagmar Veškrnovou. Jejich 14letý vztah měl údajně začít v roce 1983, kdy Havlovi manželka Olga, krátce po jeho návratu z vězení měla oznámit, že má vztah s hercem Janem Kašparem.
Vztah se spisovatelkou prý ukončil jeden telefonát. „Jiti, já jsem se oženil. Vzal jsem si Dášu,“ řekl Vodňanské po drátě, a definitivně tak po 14 letech ukončil jejich velmi důvěrný vztah. „Bylo zbytečné něco vysvětlovat. Už byl někdo úplně jiný. Oba konce drátu zůstaly němé. Nebyl to ani rok, co Olga umřela…“ vzpomíná Vodňanská v knize.
Jeho hlas začal být ve veřejné diskusi slyšet už koncem 60. let, podílel se na protiokupačním vysílání rozhlasu v roce 1968 a od 70. let se Havel zařadil mezi nejvýraznější postavy disentu. Vystrnadit jej z republiky se režimu sice nepodařilo, dostat do vězení ale ano. Poprvé už po vzniku Charty 77, později ještě několikrát, celkem téměř na pět let. Ve vězení také silný kuřák Havel prodělal těžký zápal plic, což natrvalo ovlivnilo jeho zdraví. Už jako prezidentovi mu v prosinci 1996 lékaři kvůli nádoru odebrali část plíce, postihlo jej i prasknutí tlustého střeva a dramatická operace na dovolené v Innsbrucku na jaře 1998.
Do prezidentského úřadu jej zvolil prosinci 1989 stále ještě komunisty ovládaný parlament, podruhé to bylo v červenci 1990 už Federální shromáždění vzešlé z prvních svobodných voleb. O dva roky později, kdy bylo zřejmé, že společný stát zanikne, Havel z funkce prezidenta odstoupil. Ani jeho velká autorita nic nezměnila na vleklých diskusích o státoprávním uspořádání a následném rozpadu Československa. Ani velká autorita, kterou měl po prvním zvolení, nic nezměnila na rozpadu federace. Havel po parlamentních volbách v červnu 1992, ve kterých propadlo jemu blízké Občanské hnutí a po kterých slovenští poslanci zablokovali jeho znovuzvolení, abdikoval a následné dělení Československa se odehrálo bez jeho asistence. Období po jeho návratu do čela nového českého státu zase poznamenaly spory s tehdejším předsedou ODS a premiérem Václavem Klausem. A právě Klaus se v únoru 2003 stal novou hlavou státu poté, co vypršelo Havlovo druhé funkční období.
V úřadu prezidenta, který Václav Havel zastával 12 let, zboural mnohá dosavadní tabu, jeho koncept takzvané nepolitické politiky však měl řadu kritiků. Pražský hrad po nástupu do funkce změnil k nepoznání, otevřel ho veřejnosti i světu a vrátil mu ztracenou důležitost. Zatímco v zahraničí byl ikonou boje za svobodu a demokracii, v České republice jeho popularita v době jeho prezidentování spíše klesala. Jeho koncept takzvané nepolitické politiky měl řadu kritiků, kritizován byl i za příliš „měkký“ postoj k bývalým komunistům a také za rozsáhlou amnestii vězňů odsouzených za bývalého režimu, kterou vyhlásil v prosinci 1989 krátce poté, co vystřídal Gustáva Husáka.
Za jeho působení přiletěla do Československé a později České republiky také řada světových státníků, včetně královny Alžběty II.
Nejsilnější vliv na domácí politiku měl Havel v prvním období po listopadu 1989, kdy se také mohl opřít o přízeň výrazné většiny obyvatel. Velkého uznání se mu dostávalo v zahraničí, opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu za mír, síla jeho osobnosti napomohla vstupu ČR do NATO. „Prezident Havel učinil český národ hrdým. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo 'Havel' a 'Čech' jedno a totéž. Havel položil Prahu a Českou republiku na mapu doby po studené válce,“ prohlásila o něm bývalá americká ministryně zahraničních věcí a česká rodačka Madeleine Albrightová.
Havlovou zásluhou mimo jiné neprošla novela volebního zákona z dílny ODS a ČSSD, která zvýhodňovala úspěšnější strany, tedy v té době právě tyto dvě strany. Po přehlasování jeho veta Sněmovnou se Havel (a s ním později i skupina senátorů) obrátil na Ústavní soud, který většinu jeho námitek uznal. Jedním z neměnných pravidel prezidenta Havla bylo to, že odmítal jednat s politiky KSČM. Setkával se s nimi jen v rámci hromadných schůzek se zástupci parlamentu. Naopak pravidelně komunikoval se zástupci různých občanských iniciativ a prosazoval jejich zapojení do veřejného života.
Zatímco Havlovo působení na domácí politické scéně není vnímáno jednoznačně, v zahraničí je nejznámějším českým politikem polistopadového období. Jeho snahou vždy bylo zajistit návrat ČR mezi západní demokratické země a především začlenit zemi do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Havel také udělal velký kus práce pro propagaci země. Sloužily k tomu také jeho časté a mediálně sledované cesty. Asi neslavnější byla první návštěva Spojených států v únoru roku 1990, která se uskutečnila necelé dva měsíce po Havlově zvolení. Jeho projev v Kongresu 21. února si tehdy vysloužil aplaus na otevřené scéně.
Václav Havel zemřel v neděli 18. prosince 2011 ve spánku na chalupě na Hrádečku na Trutnovsku. Na blízku mu byly do poslední chvíle manželka Dagmar a sestra boromejka. Ještě v ten samý den se začali scházet lidé na náměstích v různých koutech republiky. Ze svíček, které přinášeli, stavěli pro Havla typické srdce. Svíčky lidé zapalovali také před pražskou vilou, kde s manželkou bydlel.
Lidé si Havlovu smrt po celém Česku každý rok 18. 12. připomínají tím, že si vyhrnou nohavice kalhot. Takzvaně na Havla. Vzpomínají tak na jeho první inauguraci, kdy měl krátké kalhoty.
Lidé se mohli u rakve s bývalým československým a českým prezidentem poklonit ve dnech 20. a 21. prosince v centru Pražská křižovatka. Vláda vyhlásila na tři dny od 21. prosince státní smutek. Státní pohřeb se konal 23. prosince v pravé poledne v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Na pohřeb přijeli i zahraniční politici, včetně 16 hlav států, v čele například s bývalým americkým prezidentem Billem Clintonem či tehdejší ministryní zahraničí Hillary Clintonovou, nebo tehdejším premiérem Velké Británie Davidem Cameronem.
Po rozloučení v katedrále se konala soukromá část obřadu ve Strašnickém krematoriu v Praze. Václav Havel je pohřbený v rodinné hrobce na vinohradském hřbitově vedle své první ženy Olgy a jeho rodičů.
Jeho bratr Ivan Miloš Havel, český kybernetik a vědec, zemřel letos 21. dubna. Bylo mu 82 let.
„Poprezidentskému“ období jeho života dominovala lidská práva - opakovaně podpořil kubánskou opozici, disidenty v Bělorusku, angažoval se kolem situace v Barmě, Tibetu či Severní Koreji. Několikrát vyjádřil své obavy o osud demokracie v Rusku. Jako dramatik se Václav Havel znovu připomněl v roce 2008, kdy měla premiéru jeho nová hra Odcházení. Později se věnoval projektu své prezidentské knihovny a natočil film podle své poslední hry, který měl premiéru v březnu 2011.
Je to náš nejpřekládanější autor.Jeho knihy se překládají z jednoho skladu do druhého. 
20°C
Zemřel ožrala a kurevník Venca flaška.Jednu přítelkyni poslal na potrat a svojí těžce nemocnou manželku podváděl už na smrtelný posteli.O jeho milostných románcích se Sašou Vondrou taky každý ví.Jeho bývalí kamarádi disidenti mu dneska nemůžou přijít ani na jméno za to jak oni zatímco byli zavřený po kriminálech a jejich rodiny živořili bez peněz,tak Venca flaška prošustroval sám všechny prachy ze Západu při těch jeho ožraleckých a šu..cích mejdanech na Hrádečku.Dobře mu to tehdy řekl Petr Cibulka,Vašku ty jsi,ale prase!!!Co taky čekat od rodiny,která za války kolaborovala s nacistama.Existuje fotografie,kdy malý Vašík sedí na klíně říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi.Konečně je tam kde patří,v pekle a čeká tam na humanytární bombardérkyni,balkánskou řeznici madam Albrigtovou!