Václav Havel a jeho bratr Ivan: Žili na jiné rovině, říká Žantovský. Jak moc se lišili?

„Ivan Havel byl skutečný myslitel, to, čemu se říká hloubavý člověk. Jaksi se nezabýval myšlenkami kvůli tomu, jaký mu mohly přinést prospěch, ale kvůli jejich vlastní podstatě a jejich vlastnímu tajemství. Po tom tajemství celý život pátral a byl to svým způsobem velmi šťastný život,“ popisuje osobnost vědce, ale i filozofa a publicisty Ivana Havla Michael Žantovský, někdejší velvyslanec v USA, Velké Británii či Izraeli. A také překladatel z angličtiny.

„Já jsem s ním natočil několikahodinový rozhovor, když jsem připravoval knihu právě o jeho bratrovi. Právě na jeho farmě, kde nakonec zemřel,“ říká Blesk Zprávám Žantovský. A zmiňuje tak ekofarmu Košík ve středních Čechách.

Dopředu se moc necpal

Zatímco Václav Havel byl dramatik, chartista, později prezident, Ivan Havel Chartu 77 nepodepsal, stal se vědcem, ale i filozofem, který vedl bytové semináře a později třeba časopis Vesmír.

„Oni si byli hodnotově podobní, věřili v podobné věci, naprosto si v tom rozuměli. Byl to také plod jejich společné výchovy. Ale byli jiní v tom, že Václav Havel byl vždycky, jako starší bratři bývají, vůdcovská osobnost a to projevoval i v občanském a později politickém životě, zatímco Ivan spíš inspiroval, přicházel s otázkami, pomáhal atd. Ale vlastně se nikdy moc dopředu necpal,“ říká Žantovský.

Zemřel Ivan M. Havel (†82). Bratra někdejšího prezidenta našli mrtvého ve vaně

Ivan Havel neměl pocit, že by žil ve stínu svého bratra. Označoval ho za světově významnějšího, v rozhovoru pro Paměť národa uváděl, že se necítil nějak poškozený, uražený, či něco podobného.

„Oni po většinu života se velmi respektovali, tolerovali. Ivan byl vždy nápomocný, i když samozřejmě víme z těch drobnůstek, že malého Václava zlobilo, když mu maminka dávala Ivánka na starost, aby o něj pečoval, a když dávala Ivánka za příklad vzorného dítěte, zatímco Václav Havel už jako teenager chodil po kavárnách, což se mamince značně nelíbilo. Ale jinak spolu vycházeli velmi dobře. Vážnější rozpor, který nastal, když už byl Václav Havel prezidentem, se týkal spíš jejich rodin, než jich dvou,“ říká Žantovský.

Oblíbená Lucerna a farma Košík s „myslitelnou“

Spory měli bratři po revoluci o rodinný palác Lucerna – kdy svou část přepsal Ivan Havel na svou druhou manželku Dagmar Havlovou, rozenou Ilkovičovou.

„Živení rodiny u nás nebylo nikdy tématem. Bylo – maximálně až koncem padesátých let nebo šedesátých let, kdy jsme neměli dost prostředků. Ale pojem ,živit rodinu‘, to se tak nějak nebralo. Spíš se bralo být aktivní, něco dělat pro lidi, pro město. Tomu se teď, vlivem bolševické indoktrinace, moc nerozumí, že byli lidi, kteří viděli smysl života v tom, aby něco zvelebili, aniž by přihlíželi k tomu, jestli z toho budou mít osobní prospěch,“ vzpomínal Ivan Havel na rodinné projekty Lucerny či Barrandova.

Bratři Václav (†75) a Ivan (†82) Havlovi: Rozdělil je stamilionový majetek

I Žantovský Lucernu zmiňuje. „Ivan Havel trávil rád čas mezi přáteli v pražské Lucerně, v Koníčku, v tom klubu, který tam dole pro přátele otevřel, ale nejraději byl se svými myšlenkami a na té farmě si zbudoval myslitelnu, domeček, kde byl jen on sám se svými knihami a kde se mohl věnovat asi tomu, co měl v životě nejraději a tj. přemýšlení,“ říká.

Nesnadný úděl bratra prezidenta

Ivan Havel k prezidentství svého bratra věcně poznamenával, že měl Václav řadu předností, ale také několik slabin. Měl prý vše dobře režijně rozmyšlené, ale nebyl odborník na politickou filozofii, uměl odhadnout povahu lidí, ale ne jejich odbornost. „Považoval za odborníka kohokoliv, o kom věděl, že se něčím zabývá, a sám tomu nerozuměl. Já obvykle říkal: ,Kdyby se ukázal někdo, kdo se vyzná v žížalách, okamžitě ho udělá ministrem žížal‘,“ vzpomínal Ivan Havel.   

„Obdivoval to, co Václav Havel vykonal, a psal mu, aby byl prezidentem. A na druhé straně věděl a často se o tom zmiňoval, že to pro něj byla svým způsobem zátěž. Být bratrem toho slavného druhého člověku komplikuje život a někdy to komplikovalo život i Ivanovi, ale on to nebral nikdy úkorně. On tak trochu žil na jiné rovině, než Václav Havel, takže se v tomhle nemohli střetnout,“ podotýká k tomu Žantovský.

„Ivan byl inspirativní člověk, kladl otázky, nepřicházel s odpověďmi, ale člověka přinutil se znovu o mnohých věcech zamýšlet, a proto je i dobré si přečíst některou z jeho knížek,“ poznamenává Žantovský.

Dojemná slova Dagmar Havlové po smrti švagra Ivana (†82): Šťastný let do klidu nebes!

U základů Občanského fóra. A mimo politiku

Jak Ivan Havel vzpomínal na dění kolem 17. listopadu 1989, který nakonec vynesl k moci jeho bratra? „To byl pátek. V sobotu se vlastně nedělo nic. Ale začaly být ty stávky takový v divadlech a na vysokých školách a tak dále. Byla taková jako aktivita, ale mě se jako přímo netýkala… Jo, a my jsme vlastně na ten víkend jeli na chalupu a tam jsme poslouchali rádio a já jsem slyšel, že v tom rádiu řekli: ‚Byl zabit student.‘ Takže jsem si řek: To už jako byla poslední kapka. To už musí lidi hnout, protože to je otázka rodičů těch studentů. Tak jsme sedli do auta a jeli jsme do Prahy. V neděli přijel bratr z Hrádečku, ten taky jako nevěděl, nebyl sedmnáctýho v Praze. Myslím, že jsme dorazili v neděli, protože bratr tehdy bydlel s námi v bytě, že zrovna odcházela skupina disidentů, kteří se rozhodli, že založí něco jako Občanské fórum. Já nevím, kdy přesně ten název Občanské fórum vznikl, ale tam jsem se dověděl, že večer je v Činoherním klubu setkání všech těch různých nezávislých aktivit, tak jsem šel do Činoherního klubu a tam jsem teda byl při tom, když byly ty proslovy všelijaký, a bylo to neobyčejně živý a napínavý a současně improvizovaný. Tam jsou krásný záběry, fotky, jak tam seděj na tom pódiu ty přední disidenti.“

Bratr někdejšího prvního českého prezidenta se přitom rozhodl sám politicky neangažovat. Byl přemlouván, aby tohle stanovisko změnil? „To jistě, v počátcích zejména Občanského fóra byl přemlouván skoro každý, ale Ivan v tomhle byl zcela kategorický, to nebyla cesta, kterou by se chtěl vydat,“ dodává Žantovský, jeden ze zakládajících členů OF, jeho někdejší mluvčí a později i mluvčí a poradce prezidenta Václava Havla.