21°C
Zemřel Ivan M. Havel (†82). Bratra někdejšího prezidenta našli mrtvého ve vaně
Ve věku 82 let zemřel Ivan Miloš Havel, bratr někdejšího prezidenta Václava Havla. Informovalo o tom Aktu.cz. Podle informací Blesk Zpráv našli Havla mrtvého ve vaně. „Umřel Ivan Havel,“ potvrdil na twitteru Michael Žantovský. Oba bratři společně patřili během revolučních dnů 1989 k zakladatelům Občanského fóra. Hlásil se ke Skautu, kde mu říkali Puzuk.
Ivan M. Havel se narodil 11. října 1938. Vystudoval pražskou ČVUT, byl informatikem a vědeckým pracovníkem, ale také filozofem či šéfredaktorem časopisu Vesmír. Patřil mezi zakladatele Občanského fóra. Byl ženatý s manželkou Dagmar Havlovou, rozenou Ilkovičovou. Z prvního manželství s Květou Havlovou měl syny Prokopa a Vojtěcha.
Žantovský: Byl to člověk bytostně nezlý
Ivan M. Havel dnes zemřel. Informaci Aktu.cz potvrdil i Michael Žantovský, šéf Knihovny Václava Havla. „Umřel Ivan Havel, člověk bytostně nezlý, vždy svůj a nápomocný druhým. Díky žes byl, Ivane,“ napsal na twitteru.
„Zemřel Ivan M. Havel. Ivan, organizátor bytových seminářů, pak spoluzakladatel Občanského fóra. Byl oporou svému bratru trestanci Václavovi a byl mu nablízku i v době prezidentství. Ve Výboru dobré vůle i v Libri prohibiti, nebo při akcích Forum 2000 byl stálicí,“ uvedl senátor Pavel Fischer.
Záchranáři již nemohli pomoci
Výjezd záchranky ve Středočeském kraji bez upřesnění jména potvrdila i mluvčí.
„Záchranáři už muži nedokázali pomoci. Na místo byl přivolán koroner,“ řekla Blesk Zprávám mluvčí středočeské záchranné služby Petra Effenbergerová. S ohledem na pozůstalé a citlivost případu nechtěla další informace sdělovat.
Schwarzenberg i Kocáb smutní
Čestný předseda TOP 09 a poslanec Karel Schwarzenberg měl k rodině Havlů velmi blízko. O smrti Ivana Havla se dozvěděl od novinářů. Byl velmi zaskočený. „Ivan zemřel?! To není pravda. Strašné. Toho jsem měl strašně rád. To je opravdu velká ztráta. Byl to velký vědec a strašně slušný člověk, se kterým jsem se vždycky opravdu velmi dobře a inteligentně bavil,“ řekl v první reakci webu CNN Prima NEWS.
Podobně vzpomínal na bratra prvního polistopadového prezidenta také hudebník a někdejší ministr Michael Kocáb. „Byl to obrovský člověk. Hodně udělal v době normalizace. Byl velice důležitý v průběhu sametové revoluce, což se moc neví. Byl to vzdělaný, skromný a mimořádně přátelský člověk. Je mi to velmi líto,“ dodal pro CNN Prima NEWS.
„Vzpomínka na Ivana Havla. Byl jsem svědkem, kdy stolní společnost čekala nějaký jeho odsudek Václava Klause. Pan Havel ale tehdy řekl jen tohle: Pan prezident Klaus má prostě jen ZÁPORNÝ SMYSL PRO HUMOR. Naprostá noblesa, přesnost, nadhled. Díky, že tu byl!“ napsal na twitteru režisér Jan Hřebejk.
Neměl pocit, že by žil ve stínu bratra
„Samozřejmě on je významnější z hlediska světového,“ říkal Ivan M. Havel o svém slavnějším bratrovi a někdejším prezidentovi pro Paměť národa.
„Snadno poznám, když se někdo ke mně chová tak až nápadně, že to vypadá, že se snaží nestrkat mě do toho stínu, a někdo mě do něj automaticky strká, jako samozřejmost, protože samozřejmě on je z hlediska světového významnější. Jsou k tomu různé postoje. Já jsem se nikdy necítil nějak poškozený, nejsem v tomto směru citlivý, nejsem nějak urážlivý,“ říkal Ivan Havel.
„S lítostí jsme přijali zprávu, že zemřel Ivan Miloš Havel - skautským jménem Puzuk. Jeden ze zakladatelů Skautské nadace Jaroslava Foglara, následně i předseda Nadační rady a dlouholetý sympatizant. Děkujeme za vše a vzpomínáme!,“ reagovala na facebooku Skautská nadace Jaroslava Foglara.
O prezidentství svého bratra dodával: „Samozřejmě jsem si všímal určitých jeho slabin. Na druhé straně i předností. Měl jsem a mám pocit dodnes, že tam trošku hrálo roli, možná podvědomou, že byl autorem svých divadelních her, ale nikoli režisérem. Vždy mu chyběla možnost dirigovat lidi, být režisérem přímo, a to se realizovalo v politice. On s chutí režíroval, rozhodoval, kdo s kým se kde setká, kdo bude pozván z ciziny, dalajlama, Gorbačov, papež… Měl to po stránce režijní velmi rozmyšlené. Ale nebyl ani odborník na politickou filozofii, což by mu asi moc nepomohlo, a, což mně někdy vadilo, uměl odhadnout lidi co do povahy, ale ne co do odbornosti. Považoval za odborníka kohokoliv, o kom věděl, že se něčím zabývá, a sám tomu nerozuměl. Já obvykle říkal: ,Kdyby se ukázal někdo, kdo se vyzná v žížalách, okamžitě ho udělá ministrem žížal.‘“
Vzpomínky na Hrádeček
Vzpomínal přitom i na časy strávené na Hrádečku. „Z Hrádečku se stal takový druhý Havlov, když už jsme na Havlov nemohli jezdit. Když bylo období nejrušnějšího života na Hrádečku, sedmdesátá léta, byl jsem zaměstnaný a málokdy jsem se tam octnul, občas na týden nebo na dva dny. Byla tam pohoda, bylo to v horách, odfiltrovaný od běžnýho života, i když pod stálým dohledem estébáků. Jeden čas si tam udělali takovou boudičku, které se říkalo lunochod, protože byl na pylonech,“ připomínal Havlův bratr.
„Tam se scházela dost zajímavá společnost. S tím, že na rozdíl od normální situace, jako je dnes, se lidi neohlašovali předem, že přijedou. Kdo se objevil, ten se objevil. Bratrovi to trochu i vadilo, když třeba psal, potřeboval se soustředit, a zrovna přišel nějaký kamarád a začal se s ním bavit. Byl tam trochu neklid. Jednu dobu dokonce utekl a najal si hotýlek v Českým Krumlově, aby mohl v naprostém klidu a izolaci něco napsat,“ říkal Ivan M. Havel.
Slova o smrti
Ivan Havel se desítky let zabýval informatikou, umělou inteligenci, kognitivními vědami a s nimi spojenými filozofickými otázkami. Působil v akademické sféře, publikoval, byl šéfredaktorem přírodovědeckého časopisu Vesmír, působil ve vědecké radě Centra pro teoretická studia, které v roce 1990 spoluzaložil. Byl čestným členem správní rady Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové či členem správní rady Nadace Občanského fóra.
Postrádal nicméně 40 let svobody, o které ho komunistický režim připravil. „Já jsem nemohl studovat, studoval jsem náhradně a většina věcí z toho, co jsem odborně dělal, byla náhražka za něco, co bych chtěl. Proto bych si zasloužil žít ještě dalších 40 let, abych to mohl všechno dohonit,“ řekl ČTK v říjnu 2018.
Kvůli jeho rodinnému zázemí mu po roce 1948 komunistický režim zakázal studovat, později zase byl perzekvován kvůli společenskému angažmá svého bratra Václava.
„Zásadně se vyhýbám konfliktům, a navenek to tedy vypadá, že jsem smířen. Vlastně jsem smířen, s nikým se nehádám a řada věcí, které by sahaly do vzdálené budoucnosti, mě netrápí, protože vím, že se toho nedočkám,“ uvedl v rozhovoru u příležitosti svých 80. narozenin.
„Zejména ta hrozná politika, co tady běží, mě osobně tolik nerozčiluje, protože se utěšuji, že to buď dopadne dobře, anebo se toho nedožiju,“ řekl. Radost či spíše příjemný pocit má podle svých slov z toho, když se mu podaří napsat pěkně článek. „A samozřejmá radost byl listopad 1989, to byla kolektivní euforie, ve které člověk plaval stejně jako všichni ostatní,“ konstatoval. V září 2019 vystoupil Havel i v pořadu Reflexu Prostor X.
Bytové semináře
„My se s panem Ivanem Havlem znali velmi dlouho. Ještě z dob předrevolučních, kdy pořádal bytové semináře na různá témata, včetně témat astronomických. Takže já jsem měl možnost tam několikrát vystupovat. A také jsem díky Ivanovi dostával zprostředkované dotazy od jeho bratra Václava, když byl ve vězení. Zajímal se o různé otázky z astronomie z astrofyziky. Takže já jsem tam mohl vzkazovat, co je nového ve vesmíru,“ vzpomínal na Ivana, ale i na Václava Havla astronom a astrofyzik Jan Palouš.
Palouš se podílel i na založení Centra pro teoretická studia, jehož byl Ivan Havel prvním ředitelem. Myšlenka na centrum začala podle něj vznikat během cesty do Spojených států v roce 1990. Centrum mělo být pokračováním multidisciplinárních setkávání u Ivana Havla.
„Ivan Havel taky maloval. Maloval pérovky - takové obrázky s vtipem. Myslím, že vycházejí v každém čísle Vesmíru. A měl i výstavu těch pérovek. Myslím, že je to jeden z těch aspektů, který ukazuje do nitra Ivana Havla, kde bylo daleko víc, než co bylo známo navenek,“ uzavřel vzpomínku Palouš.
