22°C
Karlovi kvůli otci u SS odmala nadávali: StB ho vyslýchala už jako šestnáctiletého
Karel Pfeiffer se narodil na Slovensku. Maminka byla Češka a táta slovenský Němec, který během války narukoval k SS. Přestože si toho Karel z války mnohem nepamatuje, protože byl příliš malý, po válce zažila rodina kvůli otcově působení u SS nejednu nepříjemnost. Karla několikrát ještě ve velmi mladém věku vyslýchala StB a s tátou se setkal až po dlouhých dvaceti letech. Za nejšťastnější období života Karel považuje období po revoluci.
Karel s rodiči žil ve Švedláru na východě Slovenska. Slováci tam prý ze strany Němců necítili nenávist. „Je pravda, že tam všichni hajlovali. Všechny slovenské děti, i já jsem hajloval vždycky ráno při školním nástupu, ale já to nevnímal jako nenávist,“ popsal pan Karel pro projekt Paměť národa. Později jeho tatínek pracoval pro SS jako účetní a rodině se po něm stýskalo.
Podle pamětníkových slov se na Slovensku neměli špatně. Byla tam práce i jídlo. Po protifašistickém povstání tam ovšem pro německé obyvatele přestalo být bezpečno, a tak rodina odjela do Nového Města nad Metují k babičce.
„Když jsme potom přijeli do protektorátu, viděli jsme ten velký rozdíl, který byl patrný už v tom, jak se tam lidé oblékali. Nosili staré, přešívané věci, za války na nové neměli,“ vysvětlil, jak bylo na první pohled zřejmé, že se tam lidé mají hůře, než se oni měli na Slovensku.
Nesmíš mluvit německy!
Rodiče nenechávali své děti si s Karlem hrát, ve škole mu nadávali do fašistů a „esesesáckých spratků“. Tátu velitel varoval aby utekl na západ, on však chtěl za rodinou. „Bylo asi 14. května 1945, když se najednou na zahradě objevil tatínek. Byla to velká radost. Mám fotku – strejda to hned vyfotil,“ řekl pan Pfeiffer s tím, že byl tak nadšený, že chtěl ihned tatínkovi říct něco v němčině. „Ale najednou všichni vylítli: ‚Nesmíš mluvit německy! Vůbec nemluv německy!‘ Nikdo si dnes neumí představit, že v té době všechno, co bylo německé nebo s němčinou spjaté, vzbuzovalo tak obrovskou nenávist. Větší nenávist si člověk nedovede představit, tu ohromnou nenávist proti všemu německému.“
Tatínek nakonec strávil s rodinou jen jeden jediný den, hned ho totiž někdo udal. Musel jít se zajatci 42 km pěšky a skončil ve slovenské věznici a pracovních táborech, nakonec ho odsunuli do Německa. Karel se s ním pak setkal až po dvaceti letech.
Stalina překreslil na Hitlera
Mladého Karla uchvátil skauting, do kterého se zamiloval. Dostal se také na gymnázium, bohužel tam ale nastoupit nemohl. V posledním ročníku totiž překreslil na obálce časopisu Stalina na Hitlera a jeden z jeho spolužáků ho udal. Přestože vedení školy nemělo žádný důkaz, protože Karel stihl karikaturu spálit, věřili udání. „On tedy neměl žádný předmět doličný, ale tehdy byla taková doba, že udání malého kluka stačilo k tomu, aby mu komunisti věřili. Nemusel mít nic,“ popsal.
Začal se tedy učit zámečníkem, vedl si deníky, které se mu nakonec staly osudnými. Karel viděl vzor ve vychovateli Wurmovi, který ho učil zápasit a býval skautem. Když byl z učňáku „odejit“, Karel mu napsal dopis. Odpověď od Wurma vychovatelé otevřeli a pak prohledali tehdy šestnáctiletému chlapci pokoj, v němž našli jeho deníky.
Skončil na výslechu u StB, kde byl dlouhých 12 hodin. Nemlátili ho, ale nadávali mu a musel nehybně hodiny sedět. Pak zažil ještě několik výslechů, první byl ale nejhorší. Kvůli tomuto incidentu ho vyhodili z učení. Práci si hledal těžko, komunisté zařídili aby žádnou nedostal.
Hlavně, když je svoboda!
Za nejšťastnější období považuje pan Pfeiffer období po revoluci. „To jsem si dřív vůbec neuměl představit. Já se každé ráno probudím a všechny problémy, které jsou, mi připadají směšné, když je svoboda. Neumíte si představit, jak je to úžasná věc. Můžu realizovat všechno, na co si vzpomenu. Můžu jít, kam chci, můžu vysvětlit nebo projevit svůj názor,“ zakončil svůj příběh.
Vzpomínky pamětníka pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz.
Témata:
Související
