Pondělí 29. dubna 2024
Svátek slaví Robert, zítra Blahoslav
Polojasno 22°C

Žena přežila 47 let úplně sama v opuštěné vesnici: Všichni ostatní odešli, nebo zemřeli

Autor: ran - 
22. prosince 2020
22:07

Když rok před koncem I. světové války zničující bouře vyhnala obyvatele malé pobřežní vesničky Hallsands pryč od moře, jediná Elizabeth Prettejohnová na místě zůstala. Ostatní domy zmizely pod hladinou nebo se rozpadly, ale ona v tom svém vydržela dlouhých 47 let. Silná i trochu tvrdohlavá žena zemřela v roce 1967 v požehnaném věku 80 let.

Když bouře spláchla prakticky celou vesnici ze břehu, všech 79 obyvatel osady Hallsands v anglickém hrabství Devon se v hrůze sebralo a už se nikdy nevrátilo. Voda poškodila 37 domů, z nichž některé dnes připomínají už jen kamenné zdi v podobě, jakou známe třeba u zřícenin hodně starých hradů. Mezi „oběťmi“ živlů byl obchod i hospoda. Žádný lidský život si ale divoký rozmar počasí naštěstí nevzal. Jen už lidé neměli kde žít.

Tehdy 33letá Elizabeth se tak stala jedinou obyvatelkou vesničky. Dnes na místech, kde v roce 1917 osada prakticky přestala existovat, celou událost a osud desítek lidí i samotné Elizabeth připomínají pamětní nápisy a tabule. Nedávno si na výjimečný příběh vzpomněla i internetová mutace místního deníku Devon Live, která přinesla podrobnosti staré historie.  

Statečná mladá žena se rozhodla tvrdému životu na místě čelit. Poté, co ji opustila veškerá společnost, vedla jednoduchý život. Živila se vlastnoručně ulovenými rybami a plody moře, nebo vajíčky, které jí pravidelně poskytoval houfek jejích slepic. Jen jednou se rozmýšlela, že by se přeci jen odstěhovala do čtyřicet kilometrů vzdáleného Dartmouthu, ale nakonec zůstala se svými vzpomínkami v osamoceném domku pod rozeklanými útesy napořád.     

„Ta smršť nám vzala celou pláž a okraj břehu až k útesům. Běsnila bez přestání čtyři dny a čtyři noci. Moře se vzdouvalo do ohromné výše. Modlila jsem se k Bohu, aby to už skončilo,“ řekla pár let před smrtí pro dokumentární film Elizabeth. „Všechno mé bylo a je jen tady, ale není proč kvůli tomu naříkat,“ dodala klidně a smířeně. 

Život obyvatel vesničky na pobřeží přitom plynul několik staletí celkem nerušeně. Dokud nezačala stavba velkých armádních doků v Plymouthu, největším městě v širokém okolí. Stavba vyžadovala kvanta písku, který se těžil právě nedaleko ženiny rodné vesničky. Postupem let těžba vedla k nestabilitě podloží a poklesu pobřeží. Veškeré stížnosti obyvatel byly marné, v těžbě se pokračovalo.

Sesuvy půdy a narušení vlnolamů nakonec vedly onoho roku 1917 k výše popsané zkáze, kdy si většinu domů moře doslova vzalo. Nebýt toho, že rodiče Elizabeth vlastnili nejvýše položený dům z celé vesnice, dočkalo by se i jejich obydlí stejného konce. Ani oni neodešli a po několika letech zemřeli přirozenou smrtí ve svém domě. Jejich dcera je přežila o několik desítek let.

 

 

ukava5 ( 23. prosince 2020 12:19 )

respekt k té paní...

tryskomys ( 23. prosince 2020 10:15 )

A v dnešní době,ta samota je k nezaplacení,hned bych to brala,víc než dnešní zkaženou,zhýčkanou a hlavně degenerující společnost.

Zobrazit celou diskusi